FDb.cz - filmová databáze

Vítejte do světa, kde mamuti   pomáhají s výstavbou pyramid,   rastamani je loví a šavlozubí   tygři jsou féroví. Rád si   nechávám vyprávět pohádky, ale   ne když ze mě dělají blbce.   Kdyby aspoň v názvu nebyl ten   letopočet a Emmerich přiznal   barvu, že jde o fantasy.   Neoriginální, hloupou, ale   aspoň efektní. Nebažím po   maximální historické věrnosti,   od toho jsou dokumenty. Ale co   je moc...

Zaslouženě nejobletovanější   asterixovský film. Dějová   linie je sice prajednoduchá a   předvídatelná, ale nabitá   vypečenými gagy, které ocení   všechny věkové kategorie, i   když ten nejtěžší úkol, na   němž si Asterix s Obelixem   málem vylámou zuby (jasně,   souboj s byrokratickým   molochem) menší diváky asi   úplně neosloví. Vydatná porce   zábavy pro každou příležitost.

Podívejte, jaký akční nářez   dokážeme natočit u nás ve   Francii. To je asi tak v   kostce celé poselství filmu,   protože ty bláboly o zákonu a   pořádku nejde brát vážně   stejně jako kvality scénáře.   Nemůžu ale popřít, že   gymnastické výkony obou   hlavních hrdinů jsou nadmíru   efektní a kouká se na ně   dobře.

Joel Schumacher se snaží seč   může být mysteriózní a   překvapivý, ale výsledek je   překombinovaný, zmatený a   nelogický. Za Jima Carreyho a   za snahu se ale patří trocha   shovívavosti.

Nejde nesrovnávat s Já,   legenda, námět je velmi   podobný. Boyleho dílko stálo   očividně míň peněz a není tak   americky vypulírované, což mu   dodává na syrovosti. Hlavně se   ale snaží dobrat hlubších   poselství, což je zřejmé z   části odehrávající se na   vojenské základně. Zároveň se   mi ale zdá, že s první půlkou   nedrží tak docela pohromadě,   Cillian Murphy se taky až moc   snadno změní v neohroženého   bijce. Čili šlo to dotáhnout   dál, ale i tak hodnotím o   chloupek výš než Smithovu   robinzonádu.

Ki-Duk Kim je rafinovaná   bestie a tentokrát mě opravdu   dostal. Ani nevím přesně čím.   Krásou obrazů, protože každý   záběr je precizně vystavěnou   (a nikoliv samoúčelnou)   kompozicí. Atmosférou na   pomezí snu a reality.   Sdělením, jehož detaily   nerozeznám, ale nemám přitom   pocit, že bych se v nich   ztrácel. Vím, že termín   filmová báseň je olysalá   berlička, ale v tomhle případě   se nemám o co jiného opřít.

Nedělá mi potíže ocenit   vizuální atraktivitu filmu,   který už kromě ní nic jiného   nenabízí. S takovým očekáváním   jsem přistupoval i k téhle   komiksové adaptaci, ale nálož   tupého, krvežíznivého patosu   byla tak velká, že tu   zajímavou výtvarnou a barevnou   stylizaci přebila. Počítal   jsem i s tím, že o historickou   věrnost tady nepůjde, ale   skřetoidní zrůdičky, sloní   muže a opiercingované   přiteplence jsem nečekal   (chyběla už jen španělská   inkvizice). Dále tu máme   otřepaná klišé (předávání   přívěsků), prázdné žvanění o   svobodě, nesnesitelná   heroizace války. Ten film   přímo žadoní o to aby ho někdo   zparodoval a místy už paroduje   sám sebe. A korunu tomu   nasazuje závěrečný nadutý   proslov z úst těch, kteří se   vydávají za předvoj civilizace   ale jednají jako praví   barbaři: "Dnes zachráníme   svět před mystikou a tyranií a   vykročíme do budoucnosti   zářivé jako nikdy." Nebyl   náhodou tohle oblíbený film   Anderse Breivika? Snažil jsem   se na tohle všechno nemyslet a   užít si ten opravdu exkluzivní   vizuál, ale vesměs marně.

Tenhle film měl na víc, mohl   se stát potřebnou vzpruhou pro   skomírající westernový žánr.   Russell Crowe i Christian Bale   dokázali svým ústředním   hrdinům vdechnout život, jsou   uvěřitelní a charakterově   zajímaví. Akční scény a   přestřelky jsou natočené s   moderním drivem, ale zároveň   nestaví westernovou estetiku   na hlavu. Zazdil to konec.   Takové naivní morální   prohlédnutí mohlo fungovat v   době původního filmu, dneska   budí minimálně rozpaky. James   Mangold, který jinak odvedl   velmi slušnou práci, se v   tomhle případě měl aspoň   pokusit o nějakou aktualizaci.

Omšelý námět, bezkrevné   zpracování a až na pár   slibnějších lekaček hlavně   nuda. Nic, co by mi zrychlilo   tep. Připadal jsem si jako   když Mr.Bean sledoval před   usnutím partii šachu, na   chvíli zpozorněl když se hráč   chystal táhnout, jenže pak se   zase nic nestalo a Bean začal   znovu klimbat.

Lahůdka pro všechny, kdo   milují rychlá a luxusní auta   aspoň z poloviny tak jako   hlavní hrdinové příběhu.   Bohužel k takovým se   nepočítám. 60 sekund je   učebnicovým příkladem toho, že   sebekvalitnější obsazení   nezachrání vypravěčsku šeď.

Tak temný ten film je, morálně   vyhrocený taky. Špínu byznysu,   do kterého se postupně noří   hlavní hrdina i proces, v němž   i jeho to svinstvo zevnitř   rozleptává ukazuje docela   sugestivně. Ale stejně se   nemůžu zbavit dojmu, že   původně zamýšlený Fincher by z   toho vytáhnul mnohem víc.

Předvídatelné, ale svižné a   nenudící. Tempo a stopáž jsou   jednoznačné klady. K Liamu   Neesonovi mi ta supermanská   řezničina moc neseděla, za   tohle by ho asi v radě řádu   Jedi nepochválili. Neboli na   takové role jsou tu jiní. Ale   nakonec proč by si to   nezkusil.

Má to pořád velkou sílu.   Krásně komponované záběry plné   významů, které z nich ale   netrčí ve stylu:   "Podívejte jaký jsem   umělec a jak to umím se   symboly" ale naopak   účelně ozvláštňují a posouvají   děj. Stejně tak symbolika   generační revolty nijak nebije   do očí, je nenásilně vpletená   do působivé love story takže   nic nebrání tomu nechat se   příběhem pohltit a prožívat ho   s postavami. O skvělých   hercích se není třeba   rozepisovat stejně jako o   hudbě, která úžasně podtrhuje   atmosféru. A slavné kostelní   finále ať je jak chce   idealistické, je prostě   strhující. Krásný film

Dva lidé, kteří touží po troše   lidského tepla a porozumění,   jimiž by vyléčili hluboké rány   způsobené válkou, ale ty samé   šrámy jim cestu ke sblížení   nenapravitelně zničí. Trojice   Vláčil-Körner-Čepek po Údolí   včel znovu zazářila. Kvalitní   scénář, citlivá režie a   úsporné herectví, to jsou tři   body, na kterých stojí   působivost filmu. K Petru   Čepkovi musím samozřejmě   přiřadit i Emmu Černou, oba   tady ukázali jak účinná může   být v herectví střídmost. Víc   než slovy je vyjádřeno   mimikou, pohyby. Taky tempo   vyprávění je rozvláčné, ale   bez toho aby se z něj   vytratilo napětí. Krutý,   nepřikrášlený výřez z naší   historie, který by o pár let   později už natočený být   nemohl.

Na svojí dobu výborně natočený   dobrodružný příběh, ve kterém   zaujme v první řadě stárnoucí   a přece jiskřivá dvojice   Bogart - Hepburnová, humor,   napětí i romantika ale i   šikovně propojené exteriérové   a studiové natáčení. Jenže ve   chvíli, kdy použiju spojení   "na svojí dobu", už   asi není něco úplně v pořádku,   signalizuje to, že dílo stárne   a začíná patřit víc muzeu než   životu. Ale nechci být moc   příkrý, i v muzeu je pěkně.

Kvalitní moderní akční film.   Nevím sice, v čem spočívá ta   aura vyjímečnosti, která se   nad Bournovskou sérií vznáší,   ale třeba pochopím s dalšími   díly. Odstartováno je nadějně.   A France Potente to ještě   nikdy tak neslušelo jako tady.

Nevím, jestli to má na svědomí   můj trochu povznesený stav při   sledování filmu, ale poprvé   jsem měl chvílemi dojem, že se   dívám ne na Bonda ale jeho   parodii. Akční scény i dialogy   jsou provařené nebo rovnou   hloupé (pasáž v egyptských   ruinách), postava padoucha s   kovovými zuby je víc směšná   než charismatická, Moore   začíná strejcovatět. Ve druhé   půlce se to sice znatelně   lepší, ale i tak jsem se   tentokrát bavil spíš útrpně   než spiklenecky. Vzhledem k   vesměs kladným hodnocením se   na to ale zkusím ještě mrknout   s jasnou hlavou.

Nemám možnost srovnání s   původním filmem, ale myslím,   že tenhle remake by z něj   nemusel vyjít špatně a to   hlavně zásluhou Jude Lawa,   který je absolutně přesvědčivý   jako hédonistický sukničkář,   po svém zmoudření i během té   cesty. Vnitřní monology a   komentáře postav na kameru   můžou být pro tvůrce   nebezpečnou pastí, ale v tomto   případě jsou naopak zásadními   strůjci vtipu. Především v   první půlce to má opravdu   švih, ke konci přibývá   klišovitých životních mouder a   ubývá tempa, ale pozitivní   dojem zůstává zachován.

Všechny výtky ohledně slabého   scénáře chápu a nehodlám je   vyvracet. Ale mě prostě ten   řídký děj nijak nepřekážel,   atmosféra, kterou vytvářela   animace v součinnosti s želvím   tempem a až pedantským   zaměřením na detaily, mi to   vynahrazovaly. Nebyl to   příběh, z jakého bych se   posadil na zadek, ale tvůrcům   se podařila jiná, ne tak   samozřejmá věc, totiž vytvořit   svůj svět, vtáhnout mě do něho   a dokázat aby se mi v něm   líbilo. Díky rotoskopické   animaci jsou pohyby a mimika   herců natolik reálné, že jsem   si chvílemi říkal proč by to   vlastně nemohl být normální   hraný film. Jenže právě pak,   bez té černobílé komiksové   poetiky, by asi ty   scénáristické rezervy vylezly   na povrch. Oskarový film to   není, je výjimečný spíš na tom   našem písečku, ale fakt je, že   se k němu rád vrátím a to je   nad všechny analýzy.

Americký venkov 19.století,   pověry, sychravé počasí,   ponuré lesy. Tim Burton v   Ospalé díře ukázal, že takové   prostředí je pro horor jako   stvořené. Tvůrci Americké   kletby po něm lačně chňapli,   opřeli se o prověřený fígl   "podle skutečné   události" a o charisma   Donalda Sutherlanda a stvořili   duchařinu, která je solidní,   ale k židli nepřiková, do   křesla nezatlačí.

Dávno před Lynchem otevřeli   "šokující Španělé"   Buňuel a Dalí dveře do   prostor, kde to všichni   důvěrně známe, ale soudě podle   mnoha odmítavých postojů k   tomuhle filmu (tehdy i teď)   neradi přijímáme snovou   (ne)logiku za součást reálného   světa, ať už pojmem   "reálný" myslíme   cokoliv. Možná je ta   surrealistická metoda řetězení   podvědomých představ pohodlná,   možná je těžší vyfabulovat   smysluplný příběh. Důležitý je   ale dojem, jaký dílo vyvolává.   Faktem je, že pro mě tenhle   "kraťas" zůstává   fascinující hádankou bez   univerzálního klíče,   vstupenkou do světa, kde   fantazie přestává být   bezpečná. Není třeba rozumět   abych mohl žasnout.

Mistrovské Buňuelovo   podobenství mířící do jeho   oblíbených terčů:   aristokratické, měšťácké i   církevní smetánky. Formou   připomínající absurdní divadlo   tu zobrazuje její izolovanost   a odtrženost od reality,   zapouzdření se ve vlastních   malicherných problémech a   neschopnost vyjít z nich ven.   V bizarní situaci společnosti   uvězněné zdánlivě bezdůvodně v   jedné místnosti se odhaluje i   pomíjivost tenké civilizační   slupky na kterou býváme tak   pyšní. Samozřejmě ne všechno   je tak očividné. Buňuelova   surrealistická minulost i tady   vystrkuje růžky a nechává   mnohé další otázky viset ve   vzduchu.

Platí zhruba to, co jsem   napsal k Šifře, včetně   hodnocení. Oproti ní mi Andělé   připadají jen o něco   rychlejší, akčnější. Jinak   zase slušná, nenáročná zábava.

Obecná škola na irský způsob?   Potom ale o poznání   chmurnější. Dětství, jaké   zažíval hlavní hrdina, mu asi   nikdo závidět nebude a přitom   takových rodin musely být   tisíce. Románovou předlohu   neznám, takže nemůžu posoudit   nakolik byly postavy oproti ní   plošší, mě se vykreslení   jejich charakterů zdálo (pro   potřebu filmu) dostačující.   Vypíchnul bych otce v podání   Roberta Carlyla, Emily Watson   byla taky výborná i když svojí   kreaci z Prolomit vlny už asi   nikdy nepřekoná. Líbilo se mi,   že při vší té bídě (prostředí   zablácených, smradlavých   uliček a kutlochů bylo podáno   hodně sugestivně) a hořkosti   nevyznívá film depresivně.   Parker umí i když zrovna   netočí přelomová díla.

Nesnesitelně dusivá, plíživá   atmosféra Louisiany plná   bahenních výparů a voodoo   propriet. To je ta zásadní   deviza filmu. Trpělivost   diváka je natahována na   skřipec náznaků a   zneklidňujících detailů,   jejichž řazení je rozvleklé,   ale o to napínavější. Skvělá   záležitost, která vůbec   neukazuje na rok svého vzniku.   Určeno těm, kterým se líbí   filmy typu Ďáblův advokát či   Devátá brána a kteří zároveň   mají rádi filmy s perfektně   dotaženou atmosférou. S koncem   mám trochu problém: i když se   od jisté chvíle dal předvídat,   čí duše to ale nakonec   propadla peklu, Johnnyho   Favoritea nebo Harryho Angela?   Nebo je to jedno?

Šlehačková hora pocukrované   romantiky v čisťounkých   dobových kostýmech, která se   stala klasikou. Buďme k téhle   pohádce vlídní jako k   Patáncům. Neubližuje.

Někdy se návraty po letech   vyplácejí. Kdysi jsem si po   shlédnutí Anglického pacienta   říkal, že je to určitě   velkolepá podívaná o tragické   lásce s nádhernými exteriéry,   ale co je na ní tak   oskarového. Až napodruhé mi   docvakla důmyslná hra symbolů,   která ten "velkej   biják" provází a   opravňuje déšť sošek, co se na   něj tenkrát snesl. Obrazem i   slovem vyjadřované spojitosti   mezi pouštní krajinou a   erotikou nahého těla,   kartografickou činností   archeologů a tragickými   rozdíly mezi národy,   sebedestruktivnost vášnivé   lásky, síť myšlenek a náznaků,   které rozvíjí zdánlivě   přímočarou lovestory do více   rovin. Hodně osvětluje hlavně   dopis na rozloučenou, který   píše umírající Katharine. Oba   propojené příběhy se výborně   doplňují, vzájemně   dovysvětlují a jejich střídání   zajišťuje dynamiku, která je   na takové časové ploše zvlášť   potřebná. A samozřejmě   exkluzivní herecké výkony   Juliette Binoche, Willema   Dafoea a hlavně Ralpha   Fiennesem mají v komplexním   zážitku taky svojí   nezastupitelnou roli. Takže   ona je to opravdu především   výpravně pojatá romance na   pozadí válečného konfliktu,   ale zdaleka ne tak mělká jak   se mi napoprvé zdálo.

Zásadní a přelomová klasika v   Allenově filmografii. Po   ztřeštěných, parodických   komediích zahrál poprvé na   vážnější notu i když   komediálních prvků se zdaleka   nevzdal. V Annie Hall vynalezl   a hned napoprvé dokonale   propracoval originální tvar   intelektuální vztahové   komedie, kde se ironické šlehy   potkávají s melancholickými   povzdechy, a který v budoucnu   ještě několikrát v různých   obměnách zopakuje. Vedle stále   svěžího hmoru vyniká film   zručností s jakou je příběh   poslepován z různých časových   úseků vztahu obou hrdinů a   navíc je narušován zcizovacími   promluvami k divákovi. Jako   vždycky se útočí spíš na mozek   než na city, v tomhle je   prostě Allen protipólem lidí   jako je třeba Von Trier nebo   Iňárritu. Newyorský   intelektuál do morku kostí.   Velmi sympatické a zábavné   jsou vedlejší role pro Paula   Simona a Christophera Walkena,   snadno přehlédnutelný je   miništěk mladého Jeffa   Goldbluma ("Zapomněl jsem   svojí mantru"). A pro   šarmantní Diane Keaton byla   tahle role asi životní.

Já vím, že by měl film   fungovat jako celek, a   Apocalypto tak přes pár   maličkostí i funguje, ale nedá   mi to a musím vypíchnout   výpravu, masky, kostýmy a   casting. Na tomhle poli jsem   dlouho neviděl nic tak   přesvědčivého. Předkolumbovská   Střední Amerika se před očima   zjevuje s takovou barvitostí a   smyslem pro detail, že   nesrovnalosti nacházejí asi   jenom odborníci. Točil to   Gibson, takže nemůžou chybět   kontroverze: Celkem se nedivím   dnešním potomkům Mayů, že se   proti filmu ohradili. Jejich   předkové jsou tady líčení jako   kruté, civilizací zkažené   bestie, zatímco obyvatelé   džungle jsou citliví, veselí   lidé žijící v souladu s   přírodou. Ale nehledě na to,   že právě tenhle protiklad   tvoří ideovou osu filmu a   tudíž se dá určitá nadsazenost   tolerovat, vyprávění je vedené   z úhlu zajatého Indiána a ten   nepochybně vnímal prostředí,   kam byl odvlečen, právě tímhle   jednostranným způsobem: jako   peklo. Takže ani z tohohle   hlediska nemám důvod ubírat   body. Na drsnější scény jsme u   Gibsona už zvyklí a tady podle   mě nezachází dál, než je   účelné. Jedině snad závěr byl   až příliš heroický. Možná   opravdu směřoval až někam do   hájemství mýtu, ale nejsem si   jistý, zda to byl záměr a ne   jen ústupek (v tom případě by   byl ale opravdu jediný)   hollywoodské praxi. Resumé:   vyjímečný zážitek a dost možná   film, který posouvá hranice.

Tohle s člověkem zacloumá.   Tolik fascinujících záběrů a   scén stejně hrůzných jako   vizuálně vybroušených, které   se zavrtávají pod kůži, se jen   tak nevidí. Jasně, film je   dlouhý a náročný, plný   nezodpovězených otázek. Přesto   je strhující od začátku do   konce. Není jen o vietnamské   válce, násilí,krutosti a   americkém šovinismu, ale   hlavně o hledání kořenů toho   všeho v nás samých a o   uvědomění si nemilosrdné   skutečnosti, že jsou naší   součástí a že jsou pořádně   hluboko. Románová předloha se   jmenuje Srdce temnoty a řekl   bych, že je to název výstižný   hlavně vzhledem k přízračnému   bezvýchodnému závěru filmu.   Taky je to jedno z těch děl, u   kterých člověk tuší, že jejich   natáčení muselo být pro   všechny tvůrce fyzicky i   duševně velmi vyčerpávající.   Intenzivní, vyjímečný zážitek.