FDb.cz - filmová databáze

Opravdu obdivuji vynalézavost   amerických scénáristů jak   dokáží nakládat s klasickými   díly světové literatury. Ono   nahrazení profesorova sluhy za   dceru je celkem pochopitelné,   jenže přepisovatel přišel i s   některými věcmi, které by   čtenář v knize sotva našel   např. kapitánovy stráže jsou   ozbrojeny paprskomety,   chobotnice je nahrazena   protoleviatanem (jeho výskyt   je vysvětlen profesorovou   teorií, která zazní hned v   úvodu filmu), je prozrazena   (naštěstí jen část) minulost   kapitána Nema, z něhož učinil   scénárista úlisného bídáka   atd. Uspokojivé triky (na   televizní prudukci) se   střídají s prachbídnými, ale   to hlavní co povyšuje tento   film nad průměrnou televizní   adaptaci prznící klasický   román je královská hudba Johna   Scotta, jen bych mu přál aby   si lépe vybíral filmy, kterým   hodlá propůjčit svůj nesporný   talent. Ještě jedno pozitivum   má toto dílo, je totiž   prokládáno sekvencemi nádherné   mořské fauny, takže milovníkům   (mezi něž patřím a nejen jim)   mořského světa pomohou přejít   některé věci s nadhledem. Na   závěr bych chtěl říci, že jako   datum výroby by mělo být spíše   uvedeno 1956 než 1996, protože   bez některých počítačových   efektů, vypadá toto dílo jako   typický produkt (průměrného   rozpočtu) těch let.

Příjemný vánoční příběh s   jednoduchou, přesto skvostnou   animací, uspokojivou hudbou a   lehce nevyváženým tempem.   Neboť rozjezd je dost pomalý,   ale až se na scéně objeví   zamrzlý trpaslík, dostává film   ty správný grády, na scénu   vstupují nové postavy   (dementní medvěd s protézou,   vychcaný lišák ), vtipné   hlášky jsou jak na běžícím   pásu, avšak to nic nemění na   situaci, že toho pupkatýho   ožralu nesnáším a jestli ho   někdy doma uvidím, rozsekám mu   prdel, až mu z ní budou cáry   lítat a jeho slavný pytel mu   narvu do pytle.

Co dodat. Klasika mého (nejen   mého) dětství. Tenhle film sem   fakt žral, dnes se musím   usmívat, ale i takt to byl   pěkný návrat do doby, kdy mi   bylo deset, a proto nelze než   dát 8.

Na tomhle filmu je vše o   třídu(často o víc) níže, než v   předchozím. Z nostalgie za 3.

Tak narovinu, od filmu o   přerostlých lidožravých   anakondách nečekám žádné   sociální sondy, pitvání   psychologie postav, jestli se   náhodou ještě v patnácti v   noci nepochcávali, jestli   hlavní hrdina nechtěl svoji   matku dostat do postele, že   jeho obtloustlý tatík je   pedofil a vojíždí všechny   hošany z okolí, na to z vysoka   kašlu, to ať si zkoumají   uchyláci ve svých rádoby   „uměleckých“ počinech, já   očekávám jedině, co největší   početnou skupinu osob, nějaká   ta roztomilá zvířátka taky   nejsou naškodu, kteří budou v   pravidelných intervalech (co   nejméně od sebe vzdálených)   umírat ve spárech anakondy,   nikdy neškodí když většinu   tlupy zastupují vnadné   vědátorky, protože jsme v   džungli, šaty navlhnou, takže   je skodo všechno vidět a   nějaké ne moc blbě udělané   stroje na zabíjení. Co chci,   jsem v podstatě dostal,   anakondy jsou sexy, mají hlad,   skupina mohla být přeci jenom   trochu větší, ženštější, jenom   dvě baby je fakt málo, ani   nejsou nic moc (ta černoška se   mi líbila o trochu víc),   hlavní hrdina je dostatečně   osvalenej, opálenej, větrem   ošlehanej drsoň, který nenechá   svoji nabroušenou rybičku   zahálet (s mačetkou to taky   umí), exteriéry vhodně   zvolené, studiové scény pěkně   postavené, hudba dobrá   (bohužel nedostala tolik   prostoru kolik by si   zasloužila) a solidní triky.   Já být spokojen, na meditaci o   smyslu bytí u kolegy.

Jak natočit nenatočitelné? Jak   říci to, co nelze říct?   Opravdu lze jedním filmem   obsáhnout lidský osud? Andrej   Tarkovskij se o to celý život   snažil, ale podařilo se mu to?   Samozřejmě, že nikoliv, aspoň   ne zde. Život je krutý, občas   radostný a místy nedávající   smysl, přesně takový je i   film, přesto je možno   obsáhnout lidskou duši,   zvláště tu širokou ruskou?   Většina bude tvrdit ano, já   zastávám opačný názor.   Tarkovskému se jeho snaha   nezdařila, na druhou stranu,   autorský rukopis je naprosto   nezaměnitelný, což mu může   spousta jeho kolegů závidět.   Avšak i to má svá úskalí,   akčním režisérem rozhodně   nebyl, což je bohužel   nepopiratelné, neboť tyto   scény jsou značně podprůměrné,   ale o ty přeci nejde,   psychologie, to je jeho hlavní   zbraň. Filmový vědci, které   bych přirovnal k vykladačům   snů, budou bez sebe štěstím,   tolik vrstev, těch odkazů, od   náboženských, přes latentní   homosexualitu, až po oslavu   prapůvodního slovanství. Je   nutno si však položit   nejdůležitější otázku. Opravdu   to tam je? Není to vše jen   věštění z křišťálové koule či   přesněji řečeno, jako   uspořádat mistrovství světa v   hokeji, ani ne na milimetrovém   ledě? Jistěže je, my se nikdy   nemýlíme, neomylnost   neexistuje, neboť kritizovat   Tarkovského by bylo jako   vychvalovat Mein Kampf, coby   literární skvost.

Hádejte. Co je největším   problém tohoto filmu? Ano, je   jím Roland Emmerich. Problém   ani ne tak v jeho   schopnostech, jako spíše v   očekávání. Položme si další   otázku. Co se nám vybaví při   vyslovení jeho jména?   Patetické? Pompézní? Země v   ohrožení? Emzáci? Výbuchy? A   teď tento člověk natočí něco,   co má být kostýmním dramatem.   Vyvolává to stejné pocity,   jako kdyby Zdeněk Troška   oznámil, že natáčí Marii   Stuartovnu. Hrůzná představa,   není-liž pravda? Navíc látka   přímo volá po uměleckém   zpracování, obstál řemeslník   Emmerich? Ano i ne. Po   technické stránce filmu nelze   nic vytknout, kostýmy pěkné,   jako celá výprava, herci   odvádějí co mají, hudba   uspokojivá i nějaká ta akce by   se našla. Horší je to po   umělecké stránce, mnoha lidem   zřejmě bude vadit prolínání   několika časových rovin,   osobně jsem s nimi problém   neměl, ale nějaké výraznější   časové kotvy, by rozhodně   nebyli na škodu (důležité je   sledovat barvu Cecilova   vousu). Možná měl Emmerich   udělat stejnou fintu, o které   vypráví film, nechat celé dílo   podepsat někým jiným, pokud   možno uznávaným artovým   umělcem, možná by byly recenze   příznivější. Takže, poučení   pro příště.

Po všech těch kontroverzních,   pobuřujích reakcích je to   konečně tady a co na to říct,   než chmm. Tato záležitost je   natočena přesně pro praktický   život nepoužitelné   pseudointelektuály učící na   filosofických fakultách a   jejich snaživé žáky, kteří se   jim snaží co nejvíce   přiblížit. Moc se těším až si   přečtu ty "odborné"   články, opravdu jsem zvědav co   všechno v umělcově výpovědi   nenašli, jak si režisér   geniálně zahrává s diváky   (který tvůrce vám řekne něco   jiného, každý chce být za   umělce) a podobné bláboly. Já   nechám všechny tyto věci   stranou, budu hodnotit jako   každý jiný film. Digitální   kameru nesnáším a považuji ji   za nesmírné zlo, které bohužel   nechce umřít. K tempu bych   použil hlášku z Šimona a   Matouše jedoucí na Riviéru   "Přidej trochu, šlápni na   to", neboť i šnek po   obrně je rychlejší, pak přijde   podivné finále, u kterého se   všichni absolventi filmových   oborů udělají alespoň   desetkrát. Bylo vzrušující   pozorovat divácké reakce a   jejich komentáře dění na   plátně, nejvíce se mi   zamlouval kořeň pronášející   krásnou brněnštinou "Vona   ho chce snad vykopat".

Všechny filmy o Asterixovi   byli v podstatě blbina, první   trpěl osobou režiséra, Claude   Zidi je sice skvělý režisér,   ale spíš dialogový, takže i   přes masivní rozpočet   (tenkráte nejdražší to film   evropského kontinentu),   nepůsobí tak megalomansky, jak   měl. Druhý díl zas trpěl   neuvěřitelně ujetým humorem,   což řada diváků odradilo (i   žijícího autora Uderza), no a   třetí biják je něco mezi, opět   nejvýpravnější evropský film,   nejlepší výprava, triky,   kulisy, humor se trochu   zjemnil, takže to není jen pro   co možná nejvíce zhulené   diváky, přesto všechny tři   filmy do puntíku trpí stejným   neduhem, tvůrci z nich i přes   rozpočty a kvalitní obsazení,   nedokázili vymáčknout ani   polovinu zábavnosti kreslených   předloh. U nového hraného   asterixova dobrodružství musím   pochválit především výpravu,   byla opravdu opulentní,   kostýmy, studiového scény,   stavby, triky přece jenom   prozrazovaly svůj počítačový   původ (hlavně úvodní let   Telegrafixe), po dlouhé době   se mi líbilo ztvárnění   antického světa, žádný hnusný   tmavý filtry, omlácený budovy,   takže slovutný Řím vypadá jako   chátrající nejpodřadnější   provinční městečko, taktéž   konečně hudbu skládá   talentovaný hudebník, Frederic   Talgorn je jeden z nejméně   doceněných evropských   skladatelů, sice mi jeho   kompozice byla občas povědomá,   to však nic nemění na tom, že   byla výborná, celkově to na   mne působilo, jako by se   vrátily staré dobré časy C.B.   DeMilla a Giorgia Ferroniho.   Herecky byl film obsazen   dobře, škoda jen odmítnutí   Christiana Claviera, jeho   stvárnění Asterixe bylo mnohem   lepší, než jeho kolegy Clovise   Cornillaca, ten než vychytralý   gal, působí dojmem   propuštěného trestance. Co se   týče českého dabingu, je na   dobré úrovni, jen mi přišla   zvláštní absence Jiřího   Štepničky u Obelixe, toho   nahradil Ota Jirák, který   namluvil nejtělnatějšího gala,   již v jeho posledním   animovaném filmu Asterix a   Vikingové, ale na Štěpničkův   hlas už začínám být stejně   alergický, jako na hlas   Bohdana „zvládnuto namluvit   všechno sám“ Tůmy, navíc   Jirákův chlapáckej hlas se na   něj hodí mnohem víc. Takže co   žeš sem to vlastně chtěl říc,   je to kravina, ale mně se to   líbilo, až na to předvádění   slavných osobností na konci,   to bylo hodně trapný.

Za zvuků Titaniku přicválá   Tanec s vlky, osedlaný Šmouly,   bojující proti Hvězdné   pěchotě, doprovázené   přepravníky z Vetřelců. Mno,   nebyla to taková pecka o jaké   kéroval Jim, ale byl to pěkný   biják, natočený na dnešní dobu   docela "staromódně",   tj. žádný epileptický   kameraman, ve smrtelných   křečích točící poslední záběry   filmu (až na občasný debilní   zoom). Triky byly betelný,   přesto jsem modrákům nevěřil   jejich existenci, pořád to   jsou nuly a jedničky. P.S.   Dabing byl povedený, až do   doby, než promluvil Bohdan   Tůma, ten chlap se musí   nasomrovat uplně všude, už mě   fakt sere!

Dobrá hudba Pina Donaggia,   hlavní představitelé jsou   pěkně vyfakčení (hrají ale   otřesně), Richard Lynch si   opakuje roli z filmu The Sword   and the Sorcerer (za kterou   dostal Saturna) a kostými jsou   vykradený z Rudé Sonji.

Tak se to stalo znovu,   producenti nás oblažili novou,   aktualizovanou verzí léty   prověřené klasiky. Tentokráte,   dokonce jedné z největších a   nejslavnějších, Ben Hura. Je   naprosto nemístné srovnávat   tuto verzi s těmi předchozími,   každá vznikla v jiném čase, za   jiných podmínek, odlišnými   přístupy a v neposlední řadě,   i za jiné peníze. Byť je   televizní původ na první   pohled naprosto   nezpochybnitelný, není to nic,   co by filmu mělo být vyčítáno,   nebo ho dokonce nějak   stigmatizovat. Hlavní je   příběh, který je dostatečně   silný a nosný. Není ani na   místě poukazovat na   odlišnosti, ať již od psané   předlohy či předchozích filmů,   je nutné si uvědomit, že kniha   je kniha a film je film. Nové   uchopení příběhu scenáristou   je legitimní forma, jak   objevovat nová, nepoznaná   zákoutí. V tom netkví hlavní   problém, není jim scénář, ale   jeho zpracování. Absolutně   nechápu, proč producenti   povolali na režisérskou sesli   zrovna Steva Shilla. Neznám   jeho předchoz práci, ale pokud   je stejná, jakou předvedl zde,   tak by mu mělo být zakázáno   točit. Jeho neskutečně   diletanský přístup podráží   filmu nohy kde se dá. Není   schopen natočit jedinou scénu,   kdy by postavy nebyly divákovi   absolutně ukradené, neřkuli   aby s nimi dokonce cítil. V   tom mu pomáhá velmi špatné   obsazení minimálně poloviny   rolí, hlavní představitelé   jsou katastrofální. Jediní,   kteří stojí za zmínku jsou Ray   “Scarlett“ Winstone, jako   Arrius a Ben Cross coby   imperátor Tiberius. Avšak   největší botou je samotný   Ježíš. Nevím jestli je režisér   bezvěrec, mohamedán či žid,   ale rozhodně nemůže být   křesťan. Jinak by nám nemohl   představit spasitele a   vykupitele lidstva, coby   pomateného, odrbaného   bezdomovce, které vídám dnes a   denně prohrabávat v podchodu   kontejnery. Pokud ve   skutečnosti takto vypadal   tesař z Nazaretu, pak je s   podivem, že křesťanství vůbec   existuje. Již jsem nastínil   dosti připomínek proti tomuto   dílu, a bohužel, nejsem ještě   u konce. Slavný závod   čtyřspřežení, tak skvostný v   předchozích dvou filmech, se   logicky neodehrává v cirku,   ale jen na udusané cestě, což   by nevadilo. Ale ta rozklepaná   digitální kamera, hned v   zárodku zabíjející jakoukoliv   potencionální atraktivitu, to   už problém je. O šílené, v   moderním duchu pojaté, hudbě   se radši ani vyjadřovat   nebudu, ale to arabské   vřeštění s bubínkami, mi už   leze krkem. Neočekával jsem   klenot, ale aspoň průměrný   televizní film. Avšak ani toho   mi nebylo dopřáno.

Béčko nejbéčkovější, ale když   víte co sledujete tak se   budete dobře bavit (na učet   tvůrců).

Je ten film o něčem jiným než   o šoustání? I bezdějové porno   má lepší děj, než tato   podivnost. V hlavní roli   kráva, která by zasloužila   vyliskat, dá naprosto každýmu   kdo si řekne a ještě má pořád   plnou hubu chytrej keců,   akorát nakopat prdel čůze.   Radši si pustím péčko, tam vím   na čem jsem, to je taky jenom   o píchání, ale aspoň tam mám   pořádný baby a ne nějakou   vychrtlou slověnu, která ty   slabý jedničky musela nabírat   až na pupku.

Slušná béčková podívaná, která   si nepokrytě půjčuje ze slavné   Smrtonosné pasti. Ono se ani   není čemu divit, že je tento   koncept mezi béčkovými tvůrci   tak oblíben, nepotřebujete   žádná nákladné kulisy,   množství statistů, stačí   nějaká opuštěná teplárna,   fabrika, barák na odstřel,   prostě, spoustu trubek,   zákoutí, kde se malá partička   herců bude honit a vraždit.   Solidně natočená akce, hudba,   Paré s hipísáckým hárem, v   době kdy neměl vrásky až na   podlahu a obarvenou pleš.

"Stormy Daniels ve své   nejlepší roli!", tímto   velkohubým prohlášením se nás   snaží distributor nalákat,   osobně bych si dovolova¨l   polemizovat, dobrá jistě, ale   rozhodně ne nejlepší. Režie se   chopil ostřílený Michael   Raven, který filmu dodal   správnou atmosféru, všechny   milostné scény (je jich pět,   což je standartní počet), jsou   koncipovány jako milostné   dovádění v noci a výjma jedné   se odehrávají v posteli. Ono   natočit noční scény je asi   jedna z nejtěžších věcí, musí   se velice pečlivě volit   nasvícení, aby bylo dobře   vidět, na druhou stranu, aby   to nepůsobilo nepřirozeně a   rušivě, dokonce i mistři jako   je James Avalon s tím mají   občas problémy, v tomto   případě se to naštěstí   nestalo, nasvícení je zdařilé,   všechny detajli jsou dobře   vidět, choreografie je   solidní, prostě technická   stránka věci je odvedena na   adekvátní úrovni. To co filmu   nejvíce vyčítám je tempo,   pomalejší rozjezd je   odpustitelný, pak děj dostává   spád, jedna scéna následuje   druhou, ale pak se vše   zadrhne, začně se   "hrát" a na to   zrovna moc zvědav nejsem,   pokud by to bylo aspoň nějak   zajímavé, ale je to spíš nudné   a hořká pachuť zůstane i na   konec, neboť poslední scéna je   neuvěřitelně krátká. Stormy je   krásná jako vždy, odvádí   kvalitní "hereckou"   práci, vystupuje ve třech z   pěti scén, možná jen milovníci   jných praktik jako jsou   lesbické a anální mohou být   sklamáni, nic takové ve filmu   nenajdou, pouze kvalitní   hetero-párovou akci a co chtít   více, že.

Ach bože, je to vůbec možný?
Tohle je opravdu otřesné cosi.   Kdyby to bylo béčko od Cormana   tak nic neřeknu, ale film za   75 melounů, to si snad dělajou   prdel. Všechny postavy jednají   značně nelogicky (od nakládání   s vězni až, no pořád), triky   vypadají uboze a to nemluvím o   všech těch rádoby efektních   zpomalovačkách a úhlech   kamery. Kam se poděly všechny   prachy je naprostá záhada,   když to vypadá, že celej film   je točenej v nějaký opuštěný   fabrice, kterých jsou po celý   republice desítky. Bylo velmi   prozřetelné, že byl film   uváděn v televizi značně po   půlnoci, aby nebylo infikováno   příliš mnoho bdících diváků.   Pokud máte cukání si film i   přes všechno půjčit, vemte si   raději nějakou kreslenou   pohádku pro děcka do pěti let,   budete se bavit určitě stokrát   víc.

Absolutně nechápu, co ti   Američani na těch   roztleskávačkách mají a snaha   o implementaci do našich   končin považuji za   zhůvěřilost. Přesto koukat se   na to dalo a Hayden Panettiere   je kočka (prohlídka při vstupu   do školy je asi nejzábavnější   část).

Béčkový špagety western se   svalnatým hrdinou, který mydlí   indoše hlava nehlava. Občas je   nechtěně srandovní, plus dobrá   hudba. Pokud se dokážete   uvolnit a moc nepřemýšlet   myslím, že se budete docela   bavit.

Celou Gálií se nese jediné   slovo - vzpoura, vzpoura proti   Římu, jedinému právoplatnému a   neoddiskutovatelnému pánu   světa. V čelo vzbouřených   galských kmenů se staví   Vercingetorix, muž, jenž si   pěstním soubojem v římském   ležení získal svobodu, před   zraky samotného Caesara.   Podobné chování si však Řím   nenechá líbit, jak se vůbec ti   zaostalí barbaři dovolili   zpěčovat, copak jim nepřinesli   kulturu, výdobitky moderní   společnosti, ještě by si podle   jejich vzorů mohli zachovat   ostatní provincie,   nepřípustné, proto je do   revoltující se Gálie vyslán   Gaius Julius Caesar, aby silou   svých legií zjednal pořádek v   nejdůležitěší římské   provincii, na hlavu porazil   barbarské válečníky a vůdce   vsadil do okovů.
  Když se v páté a první půli   šesté dekády minulého století   točily sandálové filmy, byl   znát trochu rozdílný přístup   amerických a evropských   studií, zatímco američané pro   své velkofilmy čerpali náměty   převážně z Bible, jejich   evropští kolegové těžili   většinou z řecké mytologie,   takže zámořský divák sledoval   mravokárné příběhy velkých   mužů víry, zatímco se v   biografech na starém   kontinentě po plátnech kin   proháněli Herkules, Samson,   Ursus, Maciste a jiní,   ztělesňováni v drtivé většině   kulturisty, Evropané   rezignovali na nějaká vyšší   poselství, chtěli hlavně   bavit. Občas však učinili   výjimku a zfilmovali nějakou   uznávanou literární klasiku,   či se inspirovali skutečnými   událostmi. Caesarovo dobytí   západní Galie je jeden z jeho   největších válečnických   triumfů, dokonce o nich sepsal   knihu "Zápisky o válce   gálské", dodnes živé   dílo, ozdobou antické   literatury, byl to muž mnoha   předností a jakožto každý   člověk i nectností, tato   kapitola přímo vybízí pro   zfilmování, leč je dobré k   tomu míti i dostatečné   finanční prostředky, sice se   obejdeme bez náročných staveb   věčného města, na druhou   stranu nesmíme šetřit na   davových scénách, aby film   nepůsobil dojmem laciné   televizní inscenace.
  Producenti mohou si vypomoci   tím, že budou natáčet v zemi,   kde za stejnou práci zaplatíme   méně, než v našem domovském   státě a bývalá Jugoslávie mezi   tyto destinace patřila (dříve   než si ji oblíbili filmaři z   tehdejšího západního Německa a   snažili se nám (úspěšně)   namluvit, že takto vypadá   divoký západ), byla často   využívána italskými producenty   pro natáčení historických   filmů, odpověď na otázku proč   zrovna tato země je na snadě,   komunistický režim vždykcy rád   uvítal západní filmaře platící   v tvrdých západních měnách,   naopak Jugoslávci mohou   nabídnou pěknou přírodu, velké   ateliéry a ochotné lidi všech   pomocných profesí.
  V roce 1960 byla podobná   úsporná opatření bohužel   nevyhnutelná, protože diváků   kvapem ubývalo, tudíž šéfové   studií se zachovali podle   naprosto logického zákona,   méně diváků = méně peněz na   natáčení. Italové s oblibou do   svých filmů obsazovali   americké herce, avšak aby   nedošlo k nedorozumnění, na   velké hvězdy neměli peníze,   tudíž angažovali buď herce za   zenitem nebo začínající,   Cameron Mitchell, obsazen do   titulní role má blíže k tomu   prvnímu, místo vedlejších rolí   v Evropě najednou dostává   úlohy hlavní, že často byly   těmto hercům svěřovány role v   docela obskurních   záležitostech ponechme   stranou, dle mého soudu bylo   jeho obsazení šťastnou volbou.   Nemá sice toho moc co hrát,   přesto má tu důstojnost jakou   bychom u podobné postavy   očekávali.
Do   role jeho protivníka byl   vybrán Rick Battaglia, pokud   vám to jméno něco říká, jen si   nemůžete vzpomenout odkud, tak   vězte, že to je ten bídák, co   nám tak podle ze zálohy   zastřelil našeho milovaného   hrdinu z dětských let -   Vinetoua, tentokrát však nemá   stecona, knír, pušku, ani   černé havraní vlasy, na koni   se sice prohání pořád, místo   koltem se ohání mečem, na   hlavě okřídlenou přilbici a   vlasy obarvené na hnědo.
To, co film činí   zajímavým je obrácení rolí,   Caesar je zde vykreslen jako   dobrák, zatímco francouzský   národní hrdina Vercingetorix   jako podlec, mezi jehož vášně   patří bičování zajatých   legionářů, holt je vidět kdo   drží kasu, jde sice o   koprodukci Itálie a Francie,   přesto Italové mají prim,   proto Caear je ten hodný a   Vercingetorix ten zlý.
Jako režisér byl   vybrán Amerigo Anton, sice   jsem žádný jeho další počin   neviděl, však dle soudě tohoto   titulu se nebojím tvrdit, že   volbou ne zrovna moc zdařilou,   jak již bylo výše   konstatováno, šetřit se musí s   tím nic nenaděláme, potom je   na uváženou, zda zrovna tato   látka je ta vhodna, ponvědaž   na tak velkolepé téma má   výpravu velmi střídmou,   statistů sice není dvacet,   přesto jejich počet je   nedostačující, kdyby byla ale   zvolen na ředitelskou sesli   nějaký schopný řemeslník, jenž   by si i s okloštěným rozpočtem   věděl rady, tak proč ne,   bohužel A tím mužem není, jeho   vedení komparsistů je   katastrofální, legionáři si to   místy špacírují, jak se jim   zlíbí, nebo když Caesar   přijíždí do Galie s čerstvými   posilami, vidíme za ním pouze   kavalérii, čtyři muži vedle   sebe, stmívá se, úzká cesta je   osvětlena ohni, nevypadá to   zle, jen kdyby alespoň drželi   zákryt, podařilo si to pouze   dvěma skupinám, u těch   ostatních alespoň j

Hned z kraje musím přiznat, že   nechápu kult tohoto   fïlmu, je to dobrý   film? Ano. Je to vyjímečný   film? Ne. Je to standartní   produkt studiového systému,   který není ničím zvlášť   vyjímečným, příběh je   standartní, nic co by zde již   stokrát nebylo a nebude, co   však pomohlo tomuto produktu k   jeho nesmrtelnosti je náhoda a   pár šťastných náhod, bez nich   by to ani nešlo. Zrealizován   je velmi zručně, herci hrají   velmi dobře (Claude Rains jako   kapitán Louis Renault, který   se snaží vyjít se všemi   stranami), dobrá je i hudba   (Max Steiner byl vždycky můj   oblíbenec), takže co říci   závěrem, tento film je něco   jako náš Kristián, byli jistě   natočeny lepší filmy a také   budou, přesto má   neoddiskutovatelné místo v   dějinách filmu.

Bohužel musím dát je 8,   protože jsem byl extrémně   natěšenej a během filmu jsem   se trochu(jen trošku nudil).   Princezna Mononoke se mi   líbila více.

Se studem přiznávám, že od   Verna jsem četl pouze jednu   knihu a tou je 20.000 mil pod   mořem (tenkráte se mi moc   líbila), tudíž nejsem   deformován klasickým,   "takhle to v knize   nebylo", i když si dokážu   představit, v jakém duchu to   náš milý Jules napsal. Spousta   lidí dodnes nepochopila, že   film a kniha jsou dvě rozdílná   média, sic mají hodně   společných rysů, v některých   se však rozcházejí, takže i   vyčítat tvůrcům snahu po   přenesení dění do současnosti,   je trochu rána pod pás, hlavně   pokud si uvědomíme, kdo hlavně   v dnešní době chodí do   biografu. Osobně mám pro   trikové filmy slabost a tenhle   mne lákal hned od začátku,   bylo mi jasné, že film bude   napěchován vizuálními efekty,   něco málo jsem samozřejmě   věděl i o ději, producenti by   jistě nevynechali moje   milovaný dinosauříky, škoda   jen toho 3-D, nebo aspoň IMAX   by stačil, v tom sem nikdy   nebyl, ale v letošní nabídce   by se hůře hledal film, jenž   by byl pro tuto atrakci více   vhodný. Scénáristé to vzali z   gruntu, přetavili klasickou   dobrodružnou knihu do vtipného   rodinného filmu, tudíž museli   přihodit nějakou ženskou (s   těmi Verne opravdu šetřil),   haranta (překvapivě   snesitelného), spoustu vtipů,   atrakcí, takže ve filmu se   objeví asi 8 (?) mluvících   postav, což může působit přece   jenom málo, ale můžete mi   věřit, opravdu důležité jsou   jenom tři. Producentům se   podařil skvělý tah, když do   halvní role ukořistili   Brendana Frasera (otevřeně si   přiznejme, že bez třech dílů   Můmií, jeho kariéra žádná   sláva), tomu podobný druh rolí   velice svědčí, dokonce se   postaral i o výrobu, režii   svěřili v celovečerní oblasti   debutujícímu reřisérovi, který   ovšem má bohaté zkušenosti s   vizuálními triky a o ty jde ve   filmu především. Solidní   hudbu, byť nikterak zázračnou,   zkomponoval pro mne naprosto   neznámí Andrew Lockington a to   je tak asi všechno, dobrý   rodinný film na zamračený   nědělní den. P.S.: V   Intersparu mají akci, nakup   nad 400 kč a dostaneš lístek   zdarma, takže pár jich mám,   jen jsem netušil, jaký   martírium bude dostat druhou   polovičku na tenhle film a jak   to dopadlo? Líbil se ji, ale   scény muset dělala.

Co na to říct? Standardní   americká předělávka slavné   knihy, z které zůstalo   zachováno akorát to, že se   leze do nějaký ďoury v země,   kde má být údajně ztracený   svět. Zbytek už si kreativní   scénárista domyslí. Nevzrušivý   režisér, který zřejmě po čas   natáčení upadal do kómatu   angažoval pár zkrachovalých   televizních herců, plus Fondu,   jenž hraje jenom kvůli tomu,   aby dokázal okolí, že ještě   není mrtev. Celý cirkus si   vyjel do laciné kanady, tam na   odpornou digitální kameru na   snímali pár pěkný zátiší,   občas jí epileptický kameraman   zatřásl, kvůli vzbuzení   akčnosti a důležitosti. To vše   se podbarvilo nezajímavou   hudbou, hranou lacinými   syntezátory. Co na to říct?   Asi to, že se Rus neumí ani   správně pokřižovat. Tak u   příští adaptace dasvidaňa   tavariš.

Jenda z největších uchyláren,   jakou jsem kdy viděl a to   rozhodně nejsem filmový   asketa. On ten nápad možná zní   nově, originálně, ale   přiznejme si, že nás to   napadlo všechny, zapnout   stěrače a dupnout na plyn, jen   jsme to ještě nenatočili, a   když už to má někdo natočit,   tak jedině král béček,   nepřekonatelný, famózní Roger   Corman, teda dá to natočit   některému ze svých otroků, je   sice vidět, že se Rogí zas tak   moc přes kapsu nepraštil, ale   na něho zas dost, přesto jeho   lakota je na výsledku vidět,   auta jezdí opuštěnejma   okreskama, žádné davové scény   (až na tu uvodní, ale tu   určitě využil nejméně v   dalších deseti filmech), zadní   dokreslovačka sice pěkná, ale   moc umělá, hudba nezajímavá   (místy dost otravná), to co   dělá film opravdu zajímavým je   ústřední nápad a obsazení,   tehdy nehvězdné, dnes naprosto   lahůdkové, vidět Slyje jak   rozšmelcuje kopáče, je   zážitek. Nějací mravokárci by   se mohli nad samotnou   myšlenkou padat do mdlob, sice   se nám ukáže ceník bodu, jen   není uplně využitej, tvůrci   neměli dost odvahy, třeba   scéna s nemocnicí, hezky se z   ní vykecali, přesto vidět   nadupaný fáro, jak si to krosí   záplavem duchen na vozíku, to   by byla pecka a hlavně   nějakýma harantama. Akce   solidně natočená, jen místy   zbytečně zrychlená, pěkný   přírodní exteriéry a dábelsky   přehrávající herci, co chtít   od Rogiho víc?

Výborná klasická italská   komedie, zobrazující s humorem   nuzný poválečný venkovský   život. Vittorio De Sica je v   titulní úloze neodolatelný   svůdce všech žen a nedovedu si   představit lepšího dabéra, než   je Milda Kopecký. Toto je   prostě jeden z těch mála   filmů, které mohu vidět   stokrát stejně se budu lochčit   jak pakoš.

Poslední, nejslabší díl z   výborné komediální trilogie.   Nikdy bych to neřekl, ale   širokoúhlost a barva mi   vadila, nějak to   nekorespondovalo s předchozími   dvěma díly, ještě k tomu se to   odehrává někde jinde, než v   naší strupácké vesničce.   Bohužel film nebyl zakoupen do   distribuce, takže se nemůže   pyšnit tak dokonalým dabingem,   tudíž jiné obsazení dabérů   (spousta jich již v té době   ani nežila), jisté nepřesnosti   v překladu, a ať se Viktor   Preiss snaží sebe víc, na   Kopeckého prostě nemá, přesto   moc pěkné zakončení série a   vachmajstr, pardon, teď   velitel metropolitní policie   je prostě k sežrání.

Průměrný pohádkový film, s   pěknou hlavní hrdinkou a   exteriéry. Tím však klady   končí. Vím, že podle určitých   filmových teorií, nelze   oddělit obsah a formu, přesto   tady bych si to dovolit, neboť   právě ten obsah je dost fádní.   Každého napadne, jaký cíl si   scénáristé vymezili. Velké   morální dilema, na jedné   straně čistá láska k muži a na   druhé povinnost k vlasti. Něco   co už z náme třeba z Královny   Kristýny. Jenže tohle je   zpracováno podle druhé   kapitoly pro začínající   scénáristy. A přesně výše   výjmenované emoce snímku   chybí. Osud jakékoliv postavy   mi byl lhostejný a vývoj děje   jsem přesně odhadl. Tolik ke   scénáři. Už ani nevím, zda se   to pokládá za nedostatek, ale   spíš už je to pravidlo. V   každém podobném snímku je kupa   počítačových efektů, osobně   nejsem jejich velkých   příznivcem (myslím tento   žánr), takže pohled na   digitální armády ve mne   slastné nálady nevyvolává,   hlavně když jsou za skrápěny   digitálním deštěm. Zvláště   ambivalentní vztah mám k akci.   Skoro mám dojem, jako by ji   režírovali dva lidé, neboť čím   více lidí je plátně, tím méně   se mi líbí a hlavně se začíná   dementně zpomalovat. Všechno   je to ohudebněno otřesnou   hudbou (Gladiátora má   skladatel velmi rád) . MOc   jsem neočekával a moc jsem   nedostal, ale dívat se na to   dalo.

Opravdu velké překvapení,   které sem od tohodle béčkového   filmu nečekal, spíš sem   očekával další sra*ku, kterou   nám televize dopoledne   servírují. Čekala mě dobře   natočená jízda s výbornou i   když značně povědomou hudbou,   pěknými lokacemi, triky z   dobré videohry, správně   přehrávajícími herci. Bohužel   co hází tvůrcům klacky pod   nohy je sice slušný scénár s   vtipnými hláškami, leč značeně   neoriginální. Peněz taky   nebylo zrovna nazbyt, ale   hlavně mohli vybrat lepší   představitelku hlavní role   (hezčí, ale hlavně prsatější   herečku), protože tato role   není o hereckých kvalitách,   ale o tom jak nejlépe vypadat   v neustále se rozpadajících   šatech. Takže na závěr na   deštivé nedělní odpoledne   velmi dobrá zábava.

Fanatický křižák Alex   Kendrick, abych parafrázoval   místního kolegu, natočil svůj   čtvrtý a nejvyzrálejší film.   Opravdu nelze než Kendricka,   veskrze renesančního muže,   obdivovat. Každý jeho film má   v sobě zakódovaný nějaký   morální problém, které musí   postavy vyřešit. Tentokráte se   rozhodl pro odpovědnost otců   ke svým rodinám, což je téma,   které již nakousl ve svém   prvém díle. Žádné z témat,   které zpracoval ve svých   dílech není kontroverzní,   naopak znějí jako dobrý námět   na oskarový film. Tak proč je   kolem jeho děl tolik   kontroverzí? Hlavní příčinou   je, že je Kendrick křesťaň a   ještě k tomu pastor. A to je u   nás sakra velký problém.   Představte si, že je Vám   sedmnáct, jste věřící a   chodíte do kostela. Zkuste to   říct svým vrstevníkům. Jejich   reakce bude, že trpíte duševní   poruchou srovnatelnou s   homosexuální nekrofilií. Výše   uvedený příklad je sice možná   trochu nadsazený, ale celkem   výstižně ilustruje, jak mohou   někteří diváci přistupovat k   filmu se silným křesťanským   nábojem. Je to opravdu škoda,   protože pokud pomineme   náboženské motivy, zůstaneme   nám více než dobře odvedené   filmařské řemeslo. Navíc je   nutné si uvědomit, že drtivá   většina osob, podílejících se   na výrobě jsou amatéři. Nelze   než před Kendrickem smeknout   klobouk, udělal od svých   začátků opravdu velký pokrok.   Sice film není dokonalý, je   přeci jenom dílem člověka a   ten má k dokonalosti sakra   daleko. Přesto, akční scény   jsou natočeny dobře,   přehledně, jen by se ta kamera   mohla klepat o trochu míň, ale   na dnešní poměry je   "totálně statická".   Pak mi trochu vadilo, jak   rychle se Mitchellova rodina   vzpamatovala z tragické   události, která je postihla. A   nakonec ta nejsubjektivnější   výtka, ačkoliv se mi film   líbil, předchozí Kendrickův   film V jednom ohni se mi líbil   o malinkatý kousek víc. Možná   je to tím, že téma manželského   soužití je mi přeci jenom   zatím bližší.