Antikrist

Tragédie, která se dala snadno odvrátit, navždy změní životy Muže a Ženy. Žena zkolabuje, Muž se snaží zachránit jejich manželství a ulehčit jejich utrpení. Navrhuje společnou terapii v odlehlém dřevěném srubu uprostřed lesů, které, k divákovu překvapení, jako by vystoupily z té nejhorší noční můry. V tu se mění i pobyt manželů a to, co mělo být jejich „rájem“, se stává tím nejhorším peklem. Oživlá příroda a zvrácená psychologie hrají velkou roli v tomto podivném experimentu – vrátí se Muž a Žena jako dvojice, nebo každý sám? Vrátí se vůbec?

20. dny evropského filmu

Muž (Willem Dafoe) a Žena (Charlotte Gainsbourgová) se vášnivě milují. Černobílé záběry klouzavé kamery si vychutnávají jejich zaujetí sexem. Zároveň sledujeme krůčky dítěte, které se s nadšením blíží směrem k padajícím sněhovým vločkám za otevřeným oknem. Divák již tuší, jak tato scéna dopadne, a tragédie, která se dala snadno odvrátit, samozřejmě navždy změní životy Muže a Ženy. Žena zcela zkolabuje, Muž se snaží zachránit jejich manželství a ulehčit jejich utrpení. Navrhuje společnou terapii v odlehlém dřevěném srubu uprostřed lesů, které, k divákovu překvapení, jako by vystoupily z té nejhorší noční můry. V tu se mění i pobyt manželů a to, co mělo být jejich „rájem“, se stává tím nejhorším peklem. Oživlá příroda a zvrácená psychologie hrají velkou roli v tomto podivném experimentu – vrátí se Muž a Žena jako dvojice, nebo každý sám? Vrátí se vůbec? Jeden z nejkontroverzněji přijatých filmů letošního MFF v Cannes vynesl Charlotte Gainsbourgové Cenu za nejlepší ženský herecký výkon.

katalog 44.MFF Karlovy Vary

Žádný ze snímků kontroverzního dánského režiséra Larse von Triera nevyvolal tak extrémně protichůdné reakce, jako jeho poslední film Antikrist. Na MFF v Cannes 2009 získala hlavní představitelka Charlotte Gainsbourgová za svůj expresivně vyhrocený výkon hereckou cenu, avšak zároveň tam skandální snímek obdržel od ekumenické poroty i zvláštní „anticenu“ za nenávistný pohled na ženy. – Ústředními a zároveň jedinými aktéry drásavého psychologického dramatu jsou psychoterapeut a jeho manželka, kteří se v chatě uprostřed lesů snaží vyrovnat s tragickou smrtí malého dítěte. Muž se rozhodne sám vyléčit ženu z jejího žalu a depresí. V jejím podvědomí se však v důsledku vnucené terapie probudí nejděsivější démoni... – Většina dialogů v díle, rámovaném prologem a epilogem a rozčleněném do čtyř kapitol, připomíná otázky a odpovědi ze sezení psychoterapeuta a jeho pacientky. Mnoha fobiemi i depresemi pronásledovaný režisér se netají tím, že realizace filmu, v němž znovu prokázal, že neuznává žádná tabu, pro něj byla jistou formou autoterapie. Řada filmových obrazů má údajně původ v jeho vlastních snech. Diváci jsou konfrontováni s extrémně sadistickými výjevy sexuálního násilí, jakými jsou mj. krvavá ejakulace či odstřižení klitorisu nůžkami. Naturalistické exploatační krutosti, jež se místy dostávají k hranici hororového subžánru „torture porn“, dává režisér do dráždivého kontrastu s „artovými“, vytříbeně nasnímanými sekvencemi, podkreslenými líbeznou árií z Händelovy opery Rinaldo. – Zatímco ve starších Trierových titulech Prolomit vlny (1996, FP 8/97), Idioti (2002, FP 2/2003) nebo Tanec v temnotách (FP 11/2000) byly protagonistkami masochisticky se obětující mučednice, v Antikristovi Lars von Trier navazuje spíše na své pozdější podobenství Dogville (2003, FP 5/2004), v jehož závěru se pokořovaná „světice“ změní v nelítostného anděla pomsty. Žalem zlomená matka ve filmu Antikrist se pod vlivem literatury o zlu, páchaném na ženách ve středověku, sama posléze stává „ženou-čarodějnicí“. Její brutální konfrontaci s odměřeným manželem lze chápat i jako metaforu střetu Řádu a Chaosu, Kultury a Přírody, mužského a ženského principu. – Ambivalentní drama, prodchnuté filozofickou, religiózní i metafyzickou symbolikou, se záměrně vzpírá i otevírá jakýmkoli, i zcela protichůdným interpretacím. Lze v něm totiž hledat paralely se Strindbergem i s Munchem, s Freudem i s Nietzschem (který v roce 1895 napsal stejnojmennou knihu). - Antikrist je věnován Andreji Tarkovskému. Tato dedikace však u šokovaného publika v Cannes vyprovokovala smích a pískot. – Na rozdíl od většiny zemí, v nichž je snímek Antikrist přístupný až od osmnácti let, stanovil český distributor přístupnost od patnácti let, což je vzhledem k explicitě obsahu neuvážené.

–tse-, Filmový přehled 2010/1