S manželkou se pan Andrew Blake chtěl ještě jednou podívat na místo, kde se potkali. Protože byla Francouzska, stalo se tak na panství Beauvillier, které se nachází … ve Francii. Nakonec to dopadlo tak, že se sem vrátí bez ní. To však není to jediné, co je tentokrát jinak. Celé velkolepé stavení, skoro jako vystřižené z gothického hororu (jinak též připomínající x-menovskou školu Charlese Xaviera), má ke vzpomínkám aktuálně hodně daleko. Pokoje pro hosty jsou prázdné. Zůstává pouze kuchařka Odile, pomocnice Manon, v domku na zahradě přebývá Philippe a samozřejmě nechybí ani majitelka, která potřebuje majordoma. Pan Blake jim není, ale vypadá tak, zrovna jako Daliboru Vránovi nebylo těžké uvěřit, že dělá vrchního. Každopádně pod touto podmínkou může zůstat. A kdo ví, třeba si najde nové přátele.

Každá a každý z uvedené pětice řeší nějaký tu větší, tu menší problém. Odile má ráda, když se dodržují pravidla a když může ostatní úkolovat. De facto středobodem jejího života se stává kocour Mefisto. Jenže kocouři nejsou, čím se zdají být. Před časem o ni měl zájem Philippe, ale ona jeho návrh nepochopila tak, jak ho zamýšlel. Takže teď tráví čas opravami (např. intercomu), a taky staví domečky pro ježky na zimu. To znamená, že jestli někdo natrefí na informaci, že Pan Blake k vašim službám spadá i do romantického žánru, není to pravda! Ani v Manonině lince, spočívající v tom, že čeká dítě s týpkem, co ji opustil, věru není mnoho romantického. No, a paní majitelka možná bude muset všechno prodat. Navíc má „kamarádku“, která spíše jen využívá, resp. zneužívá situace, aby kupříkladu za levno získala šperky, co mají pro madame Beauvillierovou velkou hodnotu.

Trochu to teď může vypadat, že titulní postava plní úlohu mužské verze Mary Poppins, tj. že do domu přinese radost a veselost a veškeré problémy osazenstva zdárně vyřeší, načež zase odletí na deštníku nebo třeba na kufru, aby se to doslovně neopakovalo. Možná, že ty problémy skutečně vyřešit pomůže, byť poněkud méně záživným způsobem, tj. bez pomoci čar a kouzel. A rozhodně k tomu nezazpívá, protože tenhle počin nejenže není romance, není totiž ani muzikál, což je celkem škoda. Jasně, místy můžeme mít pocit, že to mezi Andrewem a Odile jiskří, nicméně nikdo z nich nemá zájem se zkusit posunout na další metu a zjistit, jestli by jim to spolu mohlo fungovat. Zato vskutku dramatické momenty by se daly spočítat na prstech jedné ruky, avšak režisér, jenž je zároveň spoluautorem scénáře a autorem knižní předlohy, nás po nich vždycky brzy ujistí, že fakt nemá žádný zájem na tom, abychom se po zhlédnutí jeho debutu cítili nějak rozpačitě. Jinými slovy nechce, abychom nabyli dojmu, že sledujeme českou filmovou komedii 21. století.

 










 

Určitě lze přičíst k dobru to, že se film vůbec nestydí za to, že cílovou skupinou budou spíše diváci a divačky ve stejném nebo podobném věku jako představitelé a představitelky těch nejdůležitějších postav. Nicméně, při účasti Johna Malkoviche, Fanny Ardant, Émilie Dequenne, Phillippea Base a Eugénie Anselin se vlastně nejedná o úzký okruh, takže ani neplatí, že by šlo o biják, který by si nezasloužil svoje místečko v běžné distribuci. Navíc, všichni jmenovaní hrají velmi pěkně, že bychom si klidně vsadili nemalou sumu na to, že si výborně rozuměli i tehdy, když kamery neběžely. A pohodu z placu se podařilo přenést do kina natolik, že odpustíme taky občasnou výraznou staromódnost či výstřednost. Snad až na ty dvě scény, které jistě rozpoznají všichni, kdož na tento snímek vyrazí.

Pan Blake k vašim službám je film, jehož hlavní hrdina jistě nebude příbuzný s Danielem Blakem. Ačkoli oba pocházejí z Velké Británie, ovšem Andrew logicky mluví hlavně francouzsky. V projektu, kde se k sobě všichni chovají hezky. Občas jakoby se nás režisér snažil přesvědčit, že je to dáno tím, že nežijí ve víru velkoměsta, nýbrž na místě, které se nemůže příliš pyšnit ani moderními vymoženostmi, jelikož i to, aby ve sprše netekla studená voda, někdy rovná se pomalu zázraku. Možná trochu zamrzí, že jsme si celé sídlo zevrubněji neprošli, protože není nejmenších pochybností, že bychom tam bývali natrefili na věci, jaké by se daly umě zakomponovat do příběhu, který by se za těchto okolností mohl klidně odehrávat i v o dost menší usedlosti.

FOTO: CinemArt