V první řadě bychom si asi měli říct, že jméno Daniel Blake vlastně nepatří jen hlavní postavě tohoto filmu. V podstatě se jedná o synonymum pro všechny, kteří někdy uvízli v nesmyslně nastaveném státním systému. Titulní hrdina prodělal infarkt, a tak dostal nařízeno, že si má prozatím zažádat o podporu, neboť ještě není ve stavu, kdy by mohl zase pracovat. Jenže aby ji dostal, musí mu zavolat hodnotitel, což bude zřejmě taky nezasvěcená figurka, která se ozve kdovíkdy. Zároveň však musí Daniel Blake prokázat, že si hledá práci, protože jinak z toho bude postih a bude muset zaplatit peníze, které v podstatě nemá, jelikož tu práci, co hledá, stejně na to doporučení ještě nemůže vzít. Úřední lapiduchové mají zkrátka v tomto systému absolutní přednost a zároveň je nezbytně nutná (tj. i pro občany, kterým táhne na šedesát) znalost PC kvůli vyplnění online formuláře o dvaapadesáti otázkách!

Jednoho dne natrefí na Katie, svobodnou matku dvou malých dětí, s níž si úřady se svými nařízeními také nepěkně zahrávají. Aby mohla konečně opustit bezdomoveckou ubytovnu, musela odcestovat z Londýna do Newcastlu, protože až tam dostala byt. Jenže peníze jsou prostě problém. Dokonce takový, že musí vypomoci potravinová banka, kde se hladová pustí okamžitě do jídla. Daniel se snaží novým přátelům vypomoci alespoň nějakými drobnými pracemi po domě, jelikož je to tesař a poctivý a hodný člověk. Takže si mohou být s Katie v těžkých časech navzájem oporou. Jenže tahle situace už začíná být zoufalá. A v zoufalých situacích dělají lidé zoufalé činy.

S titulním hrdinou je vcelku snadné se ztotožnit, jelikož něčím podobným si jistě prošli lidé i u nás. Z tohoto pohledu tedy s Já, Daniel Blake nebude problém. Mainstreamové obecenstvo by však mohla odradit ani ne tak absence nediegetické hudby, jako spíše ta jakoby dokumentární forma. Prolínačky určitě měly být delší nebo mohl být místo nich klidně použit ostrý střih (změna předsnímací jednoty). Vizuální stránka pak není zrovna líbivá (čemuž dopomáhá i průmyslové prostředí Newcastlu) a dovedu si představit, že nebude málo těch, kteří nevezmou jako obhajobu ani fakt, že film díky tomu působí více jako ze života. V Anglii přesto vzbudil poměrně hlasité diskuze, i když to bude dost možná dáno také tím, že v některých ohledech je přeci jen více britský nežli mezinárodní.

Další věc je, že Daniel by vlastně vůbec nemusel třít bídu s nouzí. Dá se ještě pochopit, proč nakonec odmítne zaměstnání ve fyzicky náročnějším prostředí, i když to nevysvětlí správně a je kvůli tomu považován za příživníka. Ale proč odmítne pomoc od souseda, jenž vlastně i díky Danielovi mohl realizovat svůj business spočívající v prodeji tenisek za poloviční cenu, neboť má v čínské fabrice kámoše-fanatika do Premier League? Boty se prodávají dobře, takže by býval nemusel prodat nábytek … Určitě to není proto, že je soused Afroameričan.

Zřejmě je to kvůli tomu, že by to vzal jako jakousi osobní prohru a ztrátu sebeúcty. Jenže v té jeho situaci je to asi stejně bizarní, jako když ten pán v Zimním spánku nechtěl říct své manželce, paní Nihal, jak moc ji má rád, neboť se domníval, že by tak ztratil svou hrdost, čest a důstojnost. V Já, Daniel Blake by tedy vůbec nemuselo dojít na ten nápis na zdi, díky kterému si sice získá sympatie kolemjdoucích, ale to je tak všechno, takže za to si toho taky moc nekoupí. Dave Johns to záhrál fakt dobře a je sympatické, že až do jisté chvíle neztrácí smysl pro humor a naději.

Já, Daniel Blake pak věnuje i odděleně prostor Katie. Hayley Squires, nikoliv nepodobná Mile Kunis, hraje tuhle postavu tak, že je znát, že by moc chtěla, aby se její děti měly lépe. Po krádeži v obchodě tedy vezme práci, jakou by za normálních okolností určitě nedělala. Mnozí ji považují za nemorální, ale vynáší a v této svízelné situaci se jeví jako nejideálnější možné řešení. Přesto se není čemu divit, že se při konfrontaci s hlavním hrdinou cítí provinile. Závěr filmu je pak vcelku logickým vyústěním toho všeho, nicméně scénárista Paul Laverty tady možná až zbytečně moc přitlačil na pilu. Já, Daniel Blake by totiž splnil svůj účel i bez toho.

FOTO: Film Europe