Patřila k těm, které z komerčního úhlu pohledu zůstaly za očekáváním, třebaže vůbec nejsou špatné. Tedy, koncept samozřejmě není z nejoriginálnějších. Mladá holka prožívá se svou rodinou složitější období a příliš si nerozumí s otcem (výborný Matthew Macfadyen). Kdyby žila v současnosti, jistě by pracovala jako strojní inženýrka. Shání klíček, jakým by otevřela bezva vajíčko od matky. Po poradě s kmotříčkem (který má pochopitelně pásku přes oko a hraje ho Morgan Freeman) si jde na bálu spolu s dalšími vyzvednout svůj dárek, což spočívá v tom, že jdete až na konec provázku, který spatříte venku na zahradě. Přitom je na něm uvedeno pouze křestní jméno, takže může snadno dojít k mýlce. Protože se nechce věřit, že by v celém městě existovala jedna jediná Clara.

Pomocí provázku se dostane až do pozoruhodné, nádherné zimní říše. „Hádám, že už nejsem v Londýně,“ řekne s jasnou narážkou na Čaroděje ze země Oz krátce poté, co se setká s hlídačem-afroameričanem ve strážní budce, který požaduje, aby mu říkala ‚kapitáne‘ a později Phillipe, jelikož je férový. Zjistí, že její matka byla v tomto světě de facto královnou a teď si všichni musí dávat pozor na záludnou Perníkářku. Po dramatickém útěku před příšerou v temném lese se oba dostanou až do paláce, kde následuje představování s regenty z Říše květin/sněhových vloček/sladkostí (Eugenio Derbez hraje opět nejméně sympatickou figuru). A vypadá to, že klíčem k (ne)úspěchu by mohl být jeden magický stroj, který potřebuje klíč.

Co se vizuálu týče, rozhodně je na první pohled znát, že se jedná o Disneyovku. Na film se příjemně kouká a kromě té neoriginality na něm opravdu nelze najít cokoli vyloženě závadného. Na druhou stranu zároveň postrádá i něco, co by vyloženě nadchlo. Snad kromě Keiry Knightley v roli Cukrové víly, která pod tím vším make-upem, méně přesvědčivou motivací a upjatými nápady stvořila postavu, jež celkově vzato není až tak nepříjemná. Stejně Mackenzie Foy určitě splňuje tradiční představy o disneyovské princezně.

A opomenout nesmíme ani Helen Mirren (ročník 1945), kterou jsme v posledních několika rokách viděli střílet ze samopalu, promlouvat s rodinou Doma Toretta a teď se vesele ohání bičem, přičemž tak činí pomalu ještě efektněji a efektivněji než Indiana Jones. Jejím prostřednictvím se děti vlastně můžou dozvědět poměrně užitečné poučení. A naopak se můžou začít bát cínových vojáčků. A k tomu je může iritovat balet, byť ho tvůrci nestaví do popředí. Každopádně ta scéna u závěrečných titulků byla rozhodně navíc.

Louskáček a čtyři říše je na další Disneyovku na téma „o daleké výpravě plné úžasného dobrodružství“ překvapivě přímočará a komorní. CGI efekty ovšem znovu v žádném případě nezklamaly a na výsledku se ani nepodepsal fakt, že režisér Lasse Hallström musel na čas odstoupit. Joe Johnston se postaral o dotáčky tak, že vlastně není znát, o které záběry/scény šlo. Za to velká pochvala, protože Hallström patří nejen dle mého mezi režiséry k absolutní špičce, co se předávání emocí na diváky týče. Svou úlohu patrně sehrálo i to, že Louskáček a čtyři říše mu k tomu bohužel za celých devadesát minut téměř nedá příležitost.

FOTO: Falcon