Nicméně tvorba Stephena Kinga a Quentina Tarantina se dál nedá příliš srovnávat. Naopak by mohlo být zajímavé srovnat novou filmovou verzi s touto původní, která letos oslaví třicet roků. (Tak jako se dá srovnat cover verze s původním songem.) Troufám si tvrdit, že v mnoha ohledech bude stejná, protože tahle působí dojmem, že byla taky natočena v roce 1989 a z nějakého důvodu uschována v trezoru nebo někde. Jinými slovy: v době, kdy u nás probíhala Sametová revoluce, by to byla téměř zaručeně pecka. Ale v dnešní době se patrně nenajde vůbec nikdo, kdo by z ní byl k smrti vystrašený.

Ve Řbitovu zviřátek bychom trochu paradoxně našli určité paralely s nedávným hororem My. Rodina přijede na venkov, přičemž matka si s sebou nese trauma z dětství, a pak se začnou dít divné věci. Tam potkají svoje dvojníky, tady se na jejich pozemku nachází na kraji lesa hřbitov domácích zvířat, se kterým není všechno úplně v cajku. Poprvé se to naplno projeví poté, co je dceřin kocour Church nalezen mrtvý. Soused Jud pak poradí (ale jinak je ve všem nevinně), že nejlepší bude zakopat ho za hranicí. Jenže Church se vrátí, což vede k otázce: „Není lepší bydlet tam, kde mrtví nechodí?“

Počiny jako tento mě začínají utvrzovat v tom, že knihy Stephena Kinga nejsou – podobně jako ty, pod kterými je podepsaný Cormac McCarthy – příliš vhodné pro stříbrné plátno. Samozřejmě se najdou výjimky (které mají alespoň hodně solidní atmosféru), přičemž taky záleží, jací tvůrci obsadí ty nejdůležitější posty. Řbitůvek vypadá velmi dobře, ale určitě nebylo nutné sem rvát zase kočku, když to nefungovalo už v Kočičím oku. Naopak bus effect (viz také Kočičí lidé) tady sehraje svou úlohu zprvu dobře, později však předvídatelně. Přesto se v souvislosti s ním dočkáme zřejmě nejlepší scény filmu.

Tentokrát si Jason Clarke vybral projekt férově. Do role doktora Louise se hodí, akorát ve společných scénách jej John Lithgow zcela zastiňuje. Amy Seimetz hereckých kvalit těchto dvou kolegů bohužel nedosahuje, takže se spíše máme soustředit na dětské představitele, což ale není jen tak, když režie selhává v mnoha aspektech toho, co činí minimálně dobrý horor dobrým hororem.  Většina důležitých scén se navíc odehrává za dne, a když je zrovna noc, vázne optimální osvětlení. Naštěstí alespoň maskérky odvedly výbornou práci.

Řbitov zviřátek se přitom zaobírá velice nosným tématem, ze kterého se dala vykřesat děsivá, ponurá, ba až skličující podívaná. Naprostá většina rodičů by totiž byla nepochybně ochotná učinit úplné maximum pro to, aby zachránila svého potomka, i kdyby to mělo znamenat zaplacení vysokého výkupného, spřahnutí se s ďáblem, zvednutí tunového auta, sejmutí nepohodlného člověka nebo překročení hranice do záhrobí. Řbitov zvířátek se ale drží hodně zpátky, což zamrzí. Na opravdu kvalitní horor si tedy zase musíme počkat. A co na tom, že tvůrci tvrdí, že „King tenhle příběh schovával tři roky v šuplíku, než ho vydal, protože se ho tak moc bál a knihu považuje za svůj nejděsivější román.“ Zajímavé tvrzení, kdyby ovšem slavný spisovatel v minulosti to samé neprohlásil přinejmenším o dvou dalších svých dílech.

FOTO: CinemArt