V severních Čechách mají ve sboru první vietnamskou policajtku, protože se o ni jeden staral, když byli její rodiče i čtrnáct hodin denně v práci. U Vietnamců nic neobvyklého. Z pasťáku právě pustili týpka, který zhruba před čtyřma rokama zabil jinou vietnamskou dívku (dceru poměrně vlivného otce), jež vyhrála soutěž krásy, a který se nezdráhá malovat obrázky na policejní auto. Jenomže venku si příliš dlouho nepobyl. Záhy ho totiž najdou oběšeného na stromě, zrovna vedle improvizovaného pomníčku té zavražděné. Nic nenasvědčuje tomu, že by šlo o jeho vlastní nápad, a tak přijíždí na scénu detektiv Kříž (nikoliv Pavel).

Evidentně už toho hodně zažil, a proto má své vlastní cynické metody, které se nemusí zamlouvat každému. David Novotný vzal Kříže ze stránek scénáře a udělal z něj postavu z masa a kostí. Není důvod nevěřit tomu, že právě takoví detektivové u policie jsou. V Miss Hanoi předvádí opravdu skvělý výkon, kterým vlastně potvrzuje, že takovéto seriózní projekty mu sedí o něco více než komedie. Ale pozor! To neznamená, že by nebyla sranda. Hlášky, které pronáší, by časem klidně mohly zkultovnět. Avšak v jeho případě, jak se s ním postupně seznamujeme, ledacos nasvědčuje tomu, že pro něj slouží jako obrana před náročností svého povolání, které bývá mnohdy frustrující a vyčerpávající.

 










 

Není proto příliš nadšený, když musí spolupracovat s nezkušenou vietnamskou kolegyní Nguyenovou, která raději postupuje podle příruček. Ač má teď v první řadě překládat, případ je pro ni z logických důvodů osobnější. Tím špíše, že oběť znala. Představitelka této hlavní role Ha Thanh Špetlíková hraje velmi dobře a chemie mezi ní a Davidem Novotným funguje chvalitebně. Obavy, že asijská členka českého policejního oddělení bude působit falešně, se naštěstí překvapivě rozplynou už nedlouho poté, co oblékne svou uniformu. A nejde jenom o to, že jí hodně sluší. Být to v Praze, možná by to paradoxně tolik nepřesvědčilo, jelikož na menších městech se často na stanicích potýkají s podstavem. Částečně by to mohlo být také tím, že už se coby původem Vietnamka objevila v jiné celkem netradiční roli (bez ohledu na to, že ten seriál má svůj vlastní svět).

Právě tyto v českých zeměpisných šířkách méně neobvyklé postavy v kombinaci se spletitějším příběhem a způsobem, jakým je film natočený – z technického hlediska, tj. kamera, střih, zvuk, se jedná o téměř dokonalé dílo – zajistily, že Miss Hanoi nepřipomíná epizodu nějakého seriálu, ale má skutečně filmové parametry. Při té televizní záplavě je to zvláště u detektivek nesmírně důležité. Kvalitně napsaný scénář rozvíjí případ poutavě, ačkoli v závěru se při zpětném pohledu nějaká ta pochybnost přeci jen najde. I tak ale dokáže vtáhnout do děje natolik, že nás nutí dedukovat a pokusit se vše vyřešit. Buď současně s Křížem a jeho sympatickou kolegyní, anebo klidně ještě před nimi.

V podstatě jediný výraznější nedostatek tohoto počinu nespočívá ani tak v nižším rozpočtu, protože s ním se podařilo, patrně i díky zkušenostem se zmíněnou noirovou Ralukou, manévrovat vcelku obratně, jako ve faktu, že až příliš ctí pravidla žánru. Respektive na nich přímo lpí! Proto ani ta chemie nemůže fungovat na výbornou. Takového hrdinu jsme mohli vidět už vícekrát (a o to složitější vlastně bylo ho přesvědčivě zahrát). Na odpověď, že dotyčný sháněl číslo na Chana, položí otázku: „Z rodiny Chanovejch?“ Když cítí, že je toho na něj moc, jde zachlastat, zatímco kolegyně běhá. K zatčení nedojde někde v soukromí, při špatné zprávě začne hrát temná hudba, nechybí nahá žena, … I milostné scény se dočkáme, tady bohužel dost zbytečné.

 










 

A k detektivce z odlišné komunity patří i morální dilema. Jasně, tyto postupy, ba až standardní situace jsou filmové a na plátně vypadají cool. Ale přesto by bylo skvělé, kdyby se Miss Hanoi alespoň v některých momentech odklonila od toho tradičního schématu a přišla s něčím opravdu nečekaným. Vyloženě překvapivý (= takový, jaký pomalu až zvedne ze sedačky), nejlépe ještě předfinální twist se holt nekoná, což vzhledem k žánru trochu zamrzí. Jinak je rozhodně znát, že tvůrci na těch nejdůležitějších postech k této podívané přistoupili s velkým nadšením a odhodláním, abychom v kině strávili jejím sledováním příjemných devadesát minut. Kéž by tohle platilo bez vyjímky o všech českých filmařích. I do buddhistické svatyně a tržnice SAPY se podíváme. Ovšem těch nevšedních lokací, povedených hlášek či podezřelých postav klidně mohlo být více. Snad kdyby byl větší prostor …

Miss Hanoi sice nepůsobí jako epizoda televizního seriálu, ale vlastně by bylo naopak hodně dobré, kdyby se v jeden takový proměnila. Náměty i početná cílová skupina by se určitě našly. Kdepak, Miss Hanoi jenom potvrzuje, že i u nás může vzniknout zdařilý film v méně vyhledávaném žánru, navíc s nižším rozpočtem a s větším počtem neherců. Vedle dobrého scénáře je základem vybrat si šikovné spolupracovníky, a zároveň k němu přistupovat s poctivostí a zaujetím, jakoby skutečně šlo o vlastní dítě, nikoliv o prostředek k získání možná zajímavé částky, když přijdou lidi. Tak uvidíme a těšme se, s čím přijdou tvůrci v čele se Zdeňkem Viktorou a kameramanem Alešem Hartem příště.

FOTO: Falcon