Adèle ještě chodí do školy. Konkrétně snad na gympl se zaměřením na literaturu. Čili hodně čte a s kamarádkami řeší takové ty běžné holčičí pubertální věci. Začala chodit s týpkem, se kterým i souloží, ale záhy vztah ukončí. Nedávno totiž viděla modrovlasou Emmu, která jí učarovala natolik, že na ni myslí, když masturbuje. Zanedlouho se ji tedy rozhodne vyhledat v lesbickém baru. A opravdu ji tam najde. Následně se holky začnou kamarádit a než byste řekli „v kuchyni maminka loupe cibuli“, začnou spolu spát. A celkově vzato asi neřeší nic neobvyklého. Nic, co by neřešily i jiné lesbické páry.

O tomto filmu se hodně mluvilo v souvislosti s explicitními sexuálními scénami. Jsou tu všehovšudy tři. A nutno dodat, že přicházejí dost nečekaně. Velice záhy po seznámení, po večeři u Emminých rodičů i po večeři u Adèliných rodičů. Režisér nenechává postavy ani svléknout – už jsou svlečené. První taková scéna trvá nějakých šest minut a rozhodně není cudná. Spolu s tou druhou se v podstatě už jedná o regulérní porno, což hodně vadilo autorce komiksové předlohy Julie Maroh, protože lesbický sex by prý ve skutečnosti vypadal docela jinak. Tady ale šlo spíše o to zachytit tu spalující vášeň a snad absolutní rozkoš.

Něžnou intimitou a romantikou se holky prezentují na veřejnosti – koukají po sobě, objímají se, líbají se. A divák jim tu lásku a štěstí přeje, protože sám ví, jak fajn to je na začátku nového vztahu. Někdy tahle počáteční fáze klidně může vydržet celou dobu. Jak to bude u Adèle a Emmy neprozradím, jelikož režisér potřeboval na vývoj jejich vztahu necelé tři hodiny. Během této stopáže se ovšem najde jenom naprosté minimum scén, které by nudily. Lyrické záběry jsou určitě vítané, stejně jako fakt, že někdy režisér nechává záběry déle dozrávat, jen umocňuje prožitky a rozpoložení Adèle. Především Adèle, neboť Emma je starší a evidentně už něco zažila.

Ony totiž Léa Seydoux a Adèle Exarchopoulous (ještě škoda, že Alma Jodorowsky nemá větší prostor) svými hereckými výkony nedovolí, aby nám myšlenky během sledování Života Adèle utíkaly od holek kamkoliv jinam. Jejich vztah a soužití jsou prezentovány způsobem „jako ze života“ a obě herečky svým rolím doslova propadly, takže ty necelé dvě hodiny vskutku utečou strašně rychle. Přesto se ale nedá tvrdit, že by tenhle počin byl něčím naprosto výjimečný. Kromě zmíněných hereckých představení a řemeslně zručného zpracování se nabízí to, že v něm zazní prakticky jen a pouze diegetická hudba, což není v dnešní době úplně standardní. Ale žel, pořád je to málo.

Život Adèle je film, ve kterém si užijeme povídání, líbání, tance, rtů, sexu a hovorů o umění. Spoustu hovorů o umění! Takže si pak můžeme říct třeba to, že lesbičky jsou prostě také obyčejné lidské bytosti. Jenže to už vyznělo i z filmů jako Jiná láska, Kdyby zdi mohly mluvit 2, Elena Undone, Carol nebo Neuvěřitelně pravdivé dobrodružství dvou zamilovaných dívek. Byl to ale právě Život Adèle, který naprosto uchvátil porotu na festivalu v Cannes. Ta ocenila režiséra i obě herečky najednou, což bylo hodně netradiční řešení. Život Adèle však určitě není film jenom festivalový.

FOTO: Film Europe