Své dívky ovšem neměl přímo na ulici, nýbrž na jevištích při svých revue, kde se představovaly (téměř) nahé. Láska na první dobrou proto do jisté míry navazuje na film Show začíná, jenž vypráví o proslulém Windmill Theatre, které Paul Raymond později také koupil. Tato DVD novinka se ovšem nesoustředí jen na jeho podnikatelské aktivity, ačkoliv nahých dívek (i známých hereček) si užijeme poměrně dost. Nikoliv překvapivě se ovšem zaobírá i jeho osobním životem, především vztahy k manželce Jean, k dceři Debbie a k přítelkyni Amber/Fioně.

Na začátku byla jednoduchá myšlenka – muži rádi sledují pohledné dívky a ještě raději, když nejsou oblečené. Oproti jiným kontroverzním boháčům (Simon Spies, Jordan Belfort) dokázal Paul Raymond, tedy alespoň podle toho, jak jej film prostředníctvím Stevea Coogana prezentuje, mnohdy takříkajíc ‚myslet jinak‘. Tedy co se obchodní sféry týče, protože v rodinné si tak dobře nevedl, neboť klidně nechal svou dceru zabřednout do drogové pasti a vůbec nijak to neřešil. Jakožto obchodník však dokázal vybudovat solidní impérium, díky čemuž se stal v polovině předminulé dekády nejbohatším Britem.

Film Láska na první dobrou, ve kterém tvůrci rekapitulují jeho příběh, doplácí v první řadě na scenáristickou strukturu. Začíná se scénou, ke které se později ještě vrátíme, přičemž její uvedení na začátku působí spíše matoucím dojmem. Právě kvůli tomu, že nejsou vyjasněny vztahy mezi postavami a že ti, kdož třeba o Paulu Raymondovi slyšeli poprvé, nebudou vědět, která herečka ztvárňuje jakou postavu s reálným předobrazem. Přes vcelku sugestivní černobílou retrospektivu se přesuneme do období, kdy prakticky pořádně nezjistíme, o jaký přesný rok se jedná, což tomuhle původně možná ambicióznímu dílu rozhodně neprospívá.

Scenárista Matt Greenhalgh rovněž tak docela nezvládnul vymezit adekvátní prostor důležitým okamžikům z Raymondova profesního i osobního života. Kupříkladu na scénu se synem Derrym je kladen celkem velký důraz, jako by později mělo toto setkání mít nějaký zásadní význam na vývoj děje. Nemá. Pouze v závěru zjistíme, že tenhle druhý syn nic nezdědil. Prozrazeno nám to bude v rámci až otravného výčtu, který uvádí, jak to s několika postavami (některé z nich jsou přitom výrazně vedlejší) vlastně dopadlo. Těsně předtím se navíc během zhruba šesti minut odehrají události, které by zasluhovaly rozvinout minimálně na dvacet. Není divu, že tenhle biják zanechává rozporuplné pocity.

Láska na první dobrou je film, během jehož sledování jsem si postupně čím dál častěji opakoval, jaká je škoda, že se realizace neujali Američané, přestože či spíše protože vypráví o občanu Velké Británie. Pak by totiž jistě nepostrádal větší nadhled a lehkost. Jinak uznávaný režisér Michael Winterbottom tu rozhodně nepřesvědčil o tom, že by měl nějak výjimečný cit pro vyprávění příběhu, zvláště takto zajímavého. Za po skoro všech stránkách velice povedenou se dá označit pouze zhruba čtyřminutová pasáž týkající se časopisu a Fiony Richmondové, jež se bude vskutku mimořádným způsobem podílet na jeho obsahu. K dalším zdařilým kouskům patří určitě obsazení Tamsin Egerton, která je nejen krásná, ale i dobrá herečka. Naopak Imogen Poots tradičně nepřesvědčila. A Anna Friel, jíž by býval mohl film děkovat za to, že jej díky svému poutavému hereckému projevu vytáhla na solidnější úroveň, je už cca po půl hodině naprosto odsunuta, čímž se de facto znovu dostáváme k těm zmiňovaným scenáristickým nedostatkům. 

FOTO: cinema.de, DVD poskytl Bontonfilm