Mladý pár – John a Mia – se právě nachází v radostném očekávání prvního potomka. On jí takhle přinese vskutku povedený dáreček, kterým je na první pohled roztomilá a neškodná panenka. Jenže poté, co k nim jednoho večera zavítají nezvaní hosté (jistí „crazy people, co dělají „crazy things“), se ukáže, že jediná kapička krve stačí, aby se z hezké hračky v podstatě stala nechtěná bytost. I po přestěhování a narození dcery Ley se však nadále Mie dějí podivné věci – plotna se sama spustí, šicí stroj se sám spustí, dveře se tu otvírají, tu zavírají ... Že by jenom nějaké poporodní „(před)stavy“? Kdepak, novopečená maminka má však štěstí, že se kolem ní nacházejí lidé, kteří ji nemají za cvoka. Naopak jí věří, ať už se jedná o prodavačku v lokálním knihkupectví, místního kněze, a samozřejmě také manžela, který svou ženu velmi miluje, byť nikdy není doma v době, kdy by to bylo zapotřebí.

Ani Annabelle, ani zmíněný loňský The Conjuring (aka V zajetí démonů) se nezabývá něčím, co bychom ještě nemohli vidět v nějakých jiných hororech, přičemž v několika z nich bylo podáno mnohem děsivěji a odvážněji. Viz například Vládce temnot nebo Rosemary má děťátko. V něm hrála hlavní roli Mia Farrow, tudíž se lze domnívat, že právě podle ní získala hrdinka této novinky jméno. A co je ještě pozoruhodnější, krásná představitelka Mii se jmenuje Annabelle Wallis, díky čemuž zřejmě tuto roli získala, protože je to celkem stylové, že? Nutno dodat, že i díky jejímu vzhledu se na tento film, ač se jedná o horor, docela dobře dívá.

Těch důvodů je ale pochopitelně víc. Původně jsem si je chtěl nechat na později, ale když už jsem si na ně takhle nahrál … V Annabelle se objevuje několik vtipných momentů, při kterých lidé v sále téměř doslova vyprskli smíchy. Neslouží však ke cti tohoto bijáku, že pojednou tomu tak bylo ve scéně, při které dojde k rozuzlení/vyřešení celého případu Gordonových, jak se John a Mia jmenují. A vlastně není snadné rozeznat, jestli v těch předchozích momentech (snad kromě jednoho) šlo o záměr, a tedy jakési odlehčení dané situace, anebo jestli to scenárista Gary Dauberman (nikoliv Dobrman) bral snad jako cosi, co mělo třeba navodit určité napětí.

Další věc je, že se jedná o horor, ve kterém má hlavní záporák nahánět hrůzu. Místy se to opravdu daří, ale scénář je znovu postaven tak, že se záhy dostavují docela jiné pocity. A znovu, nemyslím si, že by to byl scenáristický záměr si tímto způsobem pohrávat s divákem a probouzet v něm různé emotivní nálady. Napětí a dramatičnost se tak v zápětí často rozplývají. A další, a zřejmě vůbec nejdůležitější věc: ač tento film pojednává o velkém zlu, je v něm ještě více dobra. Asi nebude spoiler (protože je to patrně všeobecně známo), když prozradím, že málokterý horor má vyloženě fatální závěr. Jinak by se na ně dívalo asi mnohem méně lidí. A na Annabelle se ve světě chodí v hojných počtech! Jo, a nevím, jak vás, ale mě neskutečně vytáčí, když se postavy ve filmech tohoto žánru chovají jako pitomci a lezou tam, kam každý rozumný člověk ví, že by se lézt nemělo!

Jak ten počin Jamese Wana (tentokráte produkujícího) z loňska, tak Annabelle mají ale minimálně jednu věc společnou. A tou je výborná kamera a svícení scén. U filmu The Conjuring za ní stál John R. Leonetti, jenž už s Wanem spolupracoval několikrát a nyní dostal příležitost vyzkoušet si vše z pohledu režiséra. Sice se nejedná o jeho debut, ale že by svými dvěma předchozími režijními projekty nějak oslnil, to se tedy rozhodně říci nedá. Jako kameraman však evidentně velmi dobře ví, jak nasvítit scénu, aby se dosáhlo požadované atmosféry.

Annabelle by byl v této podobě uznáníhodný počin skupinky filmových nadšenců-diletantů, kteří se prostě rozhodli, že si natočí takový malý horůrek. Scénář by pak asi za mnoho také nestál, protože by se v něm jistě objevovala spousta klišé (lekačky) a pokud by mělo jejich dílko hudbu, pak by s největší pravděpodobností také nebylo pro nikoho obtížné odhadnout, kdy vygraduje, a co se asi stane potom. Musím napsat, že by mě ohromně zajímalo, jak by to bylo bývalo dopadlo, kdyby Annabelle s tímto rozpočtem necelých sedm milionů dolarů natočil nějaký věhlasný a zkušený režisér. Kupříkladu Alfonso Cuarón, M. Night Shyamalan, David Fincher nebo sám James Wan. Byl by to potom úplně jiný film? To se asi nedozvíme. Zato víme, že už příští měsíc bude mít premiéru projekt s názvem Jessabelle, kde to ovšem na zcela odlišnou podívanou taky nevypadá. 

FOTO: Warner Bros.