Píše se rok 1965 a malý ostrov New Penzance se na první pohled ničím neliší od ostatních. Už na ten druhý ale poznáte, že odlišný je. Nachází se tu skautský tábor Ivanhoe, plný skautů tak vynalézavých, že pro ně kupříkladu není problém postavit domek „na kuří nožce“ několik metrů nad zemí. Vede je skautský vedoucí (Edward Norton), jehož skutečný postoj ke skautingu připadá mi poněkud nečitelný. Jeden skaut jménem Sam (Jared Gilman) má ale jiné plány, než zůstat na skautském táboře spolu s ostatními skauty a skautským vedoucím. Možná vám připadá, že na tomto ostrově je poněkud „přeskautováno“, ale jsou tu i jiní lidé.

Například v nedaleké usedlosti bydlí dívka Suzy (Kara Hayward) spolu se svým otcem (Bill Murray), jenž má rád svůj klid, a matkou (Frances McDormand), která má poměr s místním policistou kapitánem Sharpem (Bruce Willis). Suzy a Sam se poprvé setkali zhruba před rokem a od té doby si dopisují. Tak se také dohodli, že spolu utečou. Sbalí jen to nejnutnější, jako například věci na táboření, knížky, kazeťák a koťátko, a vyrazí po staré indiánské stezce kmene Čikčů až k opuštěné zátoce, kde založí své vlastní království, které se bude přirozeně řídit podle jejich pravidel, budou-li vůbec nějaká. Jenže to se rozumí, že se po nich budou dospělí shánět, přičemž se přidá i jiný velitel skautů Pierce (Harvey Keitel) a Sociální pracovnice (jméno postavy) s tváří Tildy Swinton.

O filmech Wese Andersona jsem už slyšel mnohé, ale doposud mě tak nějak míjely (na rozdíl od těch jeho jmenovců Paula Thomase a Paula W.S.). Až vyjde měsíc se podle námětu tvářil být kandidátem na jeden z nejoriginálnějších počinů roku, takže jsem si řekl, že bude dobré seznámit se s jeho tvorbou právě touto komedií. Přestože obsahuje několik až geniálních momentů (vtipné odkazy na některé slavné filmy, výborné hlášky, využití na pohled příjemných barev a skvělá práce s výbornou hudbou), nepřesvědčila mě, abych si rychle začal shánět další jeho filmy na DVD či pečlivě prohlížet televizní program, jestli se náhodou nějaký neobjeví v nabídce našich stanic.

Sice se ve všech dostupných materiálech k tomuto filmu píše především o těch zmizelých dětech (jejichž představitelé podávají jakožto debutanti výborné výkony), ale ty se v podstatě zanedlouho znovu najdou. Vzhledem k tomu, že v sobě našli Sam a Suzy velké zalíbení, okořeněné polibky (i francouzskými) a saháním na dívčina prsa (velmi, velmi odvážná scéna), asi netřeba nijak extra popisovat, jak je nepotěšila skutečnost, že musí ze svého království zpět k ostatním. Zvláště když oba dokážou jednat velmi dospělácky. A dospělí si zase paradoxně počínají spíše dětinsky.

V podání uvedených herců je to ale opravdu kouzelné. Především Edward Norton je v roli skautského vedoucího naprosto vynikající a sledovat, jak si s touto rolí poradí, je ohromná zábava. Bruce Willis hraje znovu policistu, ale ne takového, který by se sám v případě potřeby dokázal vypořádat s teroristy. Ne takového, který by hláškoval o sto šest. A ne takového, který by kdy zavítal na zápas amerického fotbalu. Kdepak, onoho „Posledního skauta“ najdeme v tomto filmu skutečně spíše v Samovi. Nikoliv proto, že by byl pravým opakem kapitána Sharpa, ale opravdu doslova kvůli jeho skautským dovednostem, kterými nepochybně předčí ostatní. Velká pochvala od skautského vedoucího za vystavěné zázemí v zátoce budiž toho jasným důkazem.

Režisér Wes Anderson rozhodně je velmi osobitým tvůrcem. Nejen díky způsobu využívání filmové řeči, některým jedinečným záběrovým kompozicím a nápaditým postupům při vyprávění příběhu. Anderson přesně ví, co chce. Ví, jak docílit toho, aby i nebezpečné situace jako zasažení dítěte bleskem nebo hrozící hrozivý (zajímavá slovní hříčka ;-) ) pád z kostelní věže byly legrační. Až vyjde měsíc na mě působil dojmem, že tohoto filmaře příliš nezajímá, jak se bude líbit lidem. Hlavní je, že se líbí jemu samotnému. Skutečně jako by vše dělal především pro sebe, protože ho natáčení nesmírně baví. A tentokrát to rozhodně musela být velká zábava i pro všechny ostatní.

Až vyjde měsíc ale přesto není až tak fantastickou podívanou, jakou jsme po těch kladných ohlasech čekali, přestože je roztomile bizarní. Kdyby byly děti objeveny až po té hodině a půl, mohl by jí být. Jenže ostatní je najdou mnohem dříve, a od té doby začne film poněkud skřípat. Hlavně proto, že u většiny postav není tak docela jasné, o co jim vlastně jde, proč se chovají tak, jak se chovají a proč dělají to, co dělají. U většiny filmů totiž už během expozice poznáme, jaké budou mít finále. Jestli to bude kupříkladu boxerský zápas, narození dítěte, vypořádání se s hlavním záporákem apod. U některých filmů absence takovéto jistoty zase tak nevadí, ale u tohoto chybí. A chybí výrazně. Těžko říci, jestli to náhodou není vinou Romana Coppoly, kterého se rozhodl Anderson přizvat ke spolupráci na scénáři až zhruba po roce psaní. V každém případě tomuto filmu rozhodně pomáhá, že v něm hrají známí herci a herečky, z nichž někteří v pro sebe dosti netypických rolích. Tak je alespoň ona výstřednost postav zmírněna na únosnou mez.