Vladimír Michálek není jako někteří jeho kolegové, co nevydrží jeden rok bez nového filmu. O to víc jsou pak jeho filmy procítěné. Tentokrát autor snímku Je třeba zabít Sekala či Babí léto citlivě zfilmoval stejnojmennou knihu Emila Hakla o mezigeneračních vztazích v jedné rodině.
Jemná hořká komedie s poetickým nádechem chvílemi vtipně glosuje staré rodinné křivky a chvílemi ji zazdívají absurdní dialogy. To je také ten největší problém – na film se tu mluví možná až příliš. Do té doby, co konverzuje ústřední dvojice Josef Somr a David Novotný, je cítit upřímnost, ryzí vztah mezi otcem a synem, kteří se setkávají na pravidelných procházkách po pražských parcích. Společně jednou za měsíc si vyrazí a probírají staré křivdy, milostné vztahy a vyprávějí si stále dokola ty samé zážitky.
Mírně senilní Otec je roztomilý typický intelektuál, který neváhá neustále poučovat svého Syna bez ohledu na jeho dávno dospělý věk. Jejich vyprávění pak Michálek ilustruje krátkými obraty do minulosti – jako vztah Syna s pelíškovsky komunistickým Otčímem (Jiří Lábus), vzpomínky na milostná dobrodružství či strašidelnou snovou představu vraždy. Vlastně se tu jen chodí a vypráví a na pozadí těchto řečí, které často uvádějí Syna do rozpaků, vyplývá nejen příběh jedné dysfunkční rodiny, ale odvíjí se tu i dějinné události v Československu.
Druhou dějovou linii tvoří vývoj vztahu mezi Synovou přítelkyní Martou (Mariana Kroftová) a nově poznaným Synovým synem Robertem (Luboš Kostelný), který se vypravil ze Slovenska za tatíkem, aby ho poprosil o peníze na byt. Jenže dorazil přesně v dobu oné pravidelné procházky, což je škoda, protože vidět všechny tři generace pohromadě by stálo opravdu za to. Nejen kvůli stejným gestům a výrazům v obličeji, ale zejména pro tu nesmírnou podobu mezi Novotným a Kostelným.
Obě linie jsou propojené, ale ne tak, aby se z toho dalo vytěžit maximum – místo dvou odlišných pohledů na jednu událost se dočkáme jen doplnění nových detailů. To je škoda, mohlo to být o mnoho poutavější. Navíc závěr části s přítelkyní a Vnukem je patrný již minimálně od poloviny snímku, takže divák jen čeká, kdy k tomu dojde a jaké to bude mít důsledky. A toho čekání je chvílemi příliš, tempo se odvíjí neskutečně pomalu a měří ho jen pravidelné zastávky na pivo a rámování otázkou na intimní problémy.
O rodičích a dětech utrpělo tím, že scenárista neměl dost odvahy prokrátit knižní předlohu a osekat z ní zbytečnosti. Chybí nějaký atraktivnější a vyhrocenější závěr. Hlavními klady tak jsou herecké výkony hodné Českých lvů a to, že film příjemně vyčnívá ze záplavy pochybných snímků, které v poslední době chrlí čeští filmaři jako na běžícím pásu.
