Zelená vlna

„Zelena vlna“ je název   rozhlasového dopravního   zpravodajství, což   napovídá úvodní scéna   tohoto filmu, ve které   rozhlasový reportér   zpovídá příslušníka   Veřejné bezpečnosti   nastupujícího do   helikoptéry, z kterého   následně sleduje veškeré   dění v Praze. A tím jsme u   jádra námětu tohoto filmu.   „Zelená vlna“ je   epizodický film, jehož   průběh se odehrává během   jednoho pátečního odpoledne   v Praze a sleduje osudy   různých lidí, kteří se   připravují na víkend a je   natočen v realistickém stylu   zachycující atmosféru své   doby. Zkrátka to není nic   jiného než syrový život   všeho možného i nemožného   odehrávající se všude   kolem nás. Vlastně je to   něco jako se procházet po   městě a pečlivě sledovat   veškeré dění kolem sebe.   Snímek se tak stal   zajímavým pohledem na   českou společnost v období   socialismu. Jsou tu zachyceny   jak radosti, tak i strasti   každodenního života. V   rámci lidskosti jsou mnohé   epizodky také plné   laskavosti a porozumění. A   protože za režií stojí   Václav Vorlíček, tvůrčí   vůlí sobě vlastní vše   pojal s komediálním   nadhledem a absurdním   humorem. Lze si také   všimnout, že některé   scénky dokonce vyznívají   jako obyčejná anekdoty. Že   by se tady Zdeněk Troška   inspiroval pro svůj film   „Kameňák“ (2003)? No   nic. Každopádně je na   celém tomto filmovém   projektu nejzajímavější   ten fakt, že mnohé etudy   jsou stále aktuální, neboť   se zabývají, doslova a do   písmene, nadčasovými   tématy. A tak film rozesměje   i dojme. Byť se tedy nejedná   o pevný příběh, ale   spíše se tak trochu fušuje   do publicistiky, právě ve   své hrané podobě má co   nabídnout. Dnes už dokonce   také ucelenou vzpomínku na   mnohé herce a herečky.   kteří už nejsou mezi námi.   A že jich tady pohromadě je.   Avšak pozor, někteří se   jen mihnou, takže je možné   je přehlédnout.

Těžce nevyvážený film.   Osobnost režiséra,   nevšední povídkové pojetí   i několik zajímavých   střihů slibují docela   slušný zážitek, ten se   ovšem nekoná. Nakonec i   statistiky jsou neúprosné a   čtvrt mega diváků v kinech   v té době byl v dobové (a   docela slušné domácí)   konkurenci propadák. Václav   Vorlíček nám tu   představuje Prahu počátku   80. let jako město plné   zlodějíčků, podvodníků a   kurev. A ti, co jsou   řádnými občany, se   chovají jako dementi (Karel   Augusta, Laďka Kozderková).   Ostatně i epizoda se   sebevrahem, kdy psycholog z   Linky důvěry pouští   záznam rozhovoru z kazeťáku   spolucestujícím v autobusu   hromadné dopravy, působí   kontraproduktivně. Nemluvě o   tom, že celá tahle epizoda s   Radovanem Lukavským celkově   žánrově nezapadá a klidně   by to stačilo na samostatnou   psycho krimi. Některé   další epizody jsou směšně   nudné, jiné slušně   rozběhnuté končí v   polovině (třeba ta s   Lukášem Vaculíkem v blond   nakadeřené paruce). A   jestliže se celý film   snaží ukázat, že v pátek   odpo všichni ujíždějí z   Prahy pryč, pak působí   nevěrohodně i úsměvně   dojemná dvojka   Hlavatý-Rosůlková, jíž se   podaří obzvonit celej   panelák, aby přilákali   zpět domů papoucha.   Přiznávám, v epizodě s   Pavlem Zedníčkem jsem se   trochu ztratil. Přesto,   bůhvíproč, šest z deseti.

Krátké mini příběhy ode   všeho něco. Dle mého   názoru se to sice   „zflikovalo“ jak se dalo,   ale mně osobně to vyhovovalo   a snímeček mohu pochválit,   Ne, že bych jej musel vidět   zase.

Není to žádný filmový   skvost, ale vcelku zajímavý   experiment a často i   nepříjemná sonda do života   Pražanů za socialismu 80.   let, která kromě marasmu   života obyčejných lidí   nepokrytě ukazuje na   množství zlodějů a   prostitutek. Příznačná je   alegorie s ptáčkem, který   na začátku filmu uletí, aby   se na konci poslušně vrátil   do klece. Z herců zaujali   Lukavský a Adamíra civilním   podáním svých postav,   Vaculík svým úžasným   blonďatým účesem a   samozřejmě trio Patrasová,   Asterová a Hájková. Mimo to   film působí jako výborná   reklama na kouření...

Body za to, že si ten film   vůbec vybavuju, plus taky si   pamatuju, jak jsem ho tenkrát   hodnotil docela kladně, že   by to bylo kvůli mihnuvší   se "mé" Ivance   Andrlové ? :-) Ovšem, kdo   chce téma dopravní zácpy a   mozaikový film jako řemen,   doporučuju Silnice Řím   Neapol neprůjezdná

film složený z   několikapřerušovaných   krátkých   příběhů,páteční   odpoledne v Praze,odjezdy na   chatu a podobné dopravní a   jiné lapálie,jedna z   posledních rolí   L.Kozderkové.Zajímavý   experiment,titulková listina   je celkem dost dlouhá

Z mého pohledu zcela   jednoznačně jeden z   nejslabších filmů v   portfoliu režiséra Václava   Vorlíčka (kterého si jinak   velice považuji).   Kaleidoskopický film o jednom   socialistickém pátku a   lidském předvíkendovém   počínání. Ani výrazná   osobnost režiséra ani   účast plejády našich   předních herců nezabránila   tomu, že tento pokus o   komedii zemřel mlád!

Ani se nedivím, že tento   film ve své době se úplně   mihl diváckému zájmu.   Přestože se v něm   vystřídá na 130 herců je   spíše filmem hodně slabým.   Výkony protagonistů   vypadají jako nucené. Nudná   zábava s občasnými   světlými prvky.