Zelená vlna

„Zelena vlna“ je název rozhlasového   dopravního zpravodajství, což napovídá   úvodní scéna tohoto filmu, ve které   rozhlasový reportér zpovídá příslušníka   Veřejné bezpečnosti nastupujícího do   helikoptéry, z kterého následně sleduje   veškeré dění v Praze. A tím jsme u jádra   námětu tohoto filmu. „Zelená vlna“ je   epizodický film, jehož průběh se odehrává   během jednoho pátečního odpoledne v Praze a   sleduje osudy různých lidí, kteří se   připravují na víkend a je natočen v   realistickém stylu zachycující atmosféru své   doby. Zkrátka to není nic jiného než syrový   život všeho možného i nemožného   odehrávající se všude kolem nás. Vlastně je   to něco jako se procházet po městě a pečlivě   sledovat veškeré dění kolem sebe. Snímek se   tak stal zajímavým pohledem na českou   společnost v období socialismu. Jsou tu   zachyceny jak radosti, tak i strasti   každodenního života. V rámci lidskosti jsou   mnohé epizodky také plné laskavosti a   porozumění. A protože za režií stojí Václav   Vorlíček, tvůrčí vůlí sobě vlastní vše   pojal s komediálním nadhledem a absurdním   humorem. Lze si také všimnout, že některé   scénky dokonce vyznívají jako obyčejná   anekdoty. Že by se tady Zdeněk Troška   inspiroval pro svůj film „Kameňák“ (2003)?   No nic. Každopádně je na celém tomto filmovém   projektu nejzajímavější ten fakt, že mnohé   etudy jsou stále aktuální, neboť se   zabývají, doslova a do písmene, nadčasovými   tématy. A tak film rozesměje i dojme. Byť se   tedy nejedná o pevný příběh, ale spíše se   tak trochu fušuje do publicistiky, právě ve   své hrané podobě má co nabídnout. Dnes už   dokonce také ucelenou vzpomínku na mnohé herce   a herečky. kteří už nejsou mezi námi. A že   jich tady pohromadě je. Avšak pozor, někteří   se jen mihnou, takže je možné je přehlédnout.

Z mého pohledu zcela jednoznačně jeden z   nejslabších filmů v portfoliu režiséra   Václava Vorlíčka (kterého si jinak velice   považuji). Kaleidoskopický film o jednom   socialistickém pátku a lidském   předvíkendovém počínání. Ani výrazná   osobnost režiséra ani účast plejády našich   předních herců nezabránila tomu, že tento   pokus o komedii zemřel mlád!

Krátké mini příběhy ode všeho něco. Dle   mého názoru se to sice „zflikovalo“ jak se   dalo, ale mně osobně to vyhovovalo a snímeček   mohu pochválit, Ne, že bych jej musel vidět   zase.

Těžce nevyvážený film. Osobnost režiséra,   nevšední povídkové pojetí i několik   zajímavých střihů slibují docela slušný   zážitek, ten se ovšem nekoná. Nakonec i   statistiky jsou neúprosné a čtvrt mega diváků   v kinech v té době byl v dobové (a docela   slušné domácí) konkurenci propadák. Václav   Vorlíček nám tu představuje Prahu počátku   80. let jako město plné zlodějíčků,   podvodníků a kurev. A ti, co jsou řádnými   občany, se chovají jako dementi (Karel Augusta,   Laďka Kozderková). Ostatně i epizoda se   sebevrahem, kdy psycholog z Linky důvěry   pouští záznam rozhovoru z kazeťáku   spolucestujícím v autobusu hromadné dopravy,   působí kontraproduktivně. Nemluvě o tom, že   celá tahle epizoda s Radovanem Lukavským   celkově žánrově nezapadá a klidně by to   stačilo na samostatnou psycho krimi. Některé   další epizody jsou směšně nudné, jiné   slušně rozběhnuté končí v polovině (třeba   ta s Lukášem Vaculíkem v blond nakadeřené   paruce). A jestliže se celý film snaží   ukázat, že v pátek odpo všichni ujíždějí z   Prahy pryč, pak působí nevěrohodně i   úsměvně dojemná dvojka Hlavatý-Rosůlková,   jíž se podaří obzvonit celej panelák, aby   přilákali zpět domů papoucha. Přiznávám, v   epizodě s Pavlem Zedníčkem jsem se trochu   ztratil. Přesto, bůhvíproč, šest z deseti.

Body za to, že si ten film vůbec vybavuju, plus   taky si pamatuju, jak jsem ho tenkrát hodnotil   docela kladně, že by to bylo kvůli mihnuvší   se "mé" Ivance Andrlové ? :-) Ovšem,   kdo chce téma dopravní zácpy a mozaikový film   jako řemen, doporučuju Silnice Řím Neapol   neprůjezdná

Není to žádný filmový skvost, ale vcelku   zajímavý experiment a často i nepříjemná   sonda do života Pražanů za socialismu 80. let,   která kromě marasmu života obyčejných lidí   nepokrytě ukazuje na množství zlodějů a   prostitutek. Příznačná je alegorie s   ptáčkem, který na začátku filmu uletí, aby   se na konci poslušně vrátil do klece. Z herců   zaujali Lukavský a Adamíra civilním podáním   svých postav, Vaculík svým úžasným   blonďatým účesem a samozřejmě trio   Patrasová, Asterová a Hájková. Mimo to film   působí jako výborná reklama na kouření...

Ani se nedivím, že tento film ve své době se   úplně mihl diváckému zájmu. Přestože se v   něm vystřídá na 130 herců je spíše filmem   hodně slabým. Výkony protagonistů vypadají   jako nucené. Nudná zábava s občasnými   světlými prvky.

film složený z několikapřerušovaných   krátkých příběhů,páteční odpoledne v   Praze,odjezdy na chatu a podobné dopravní a   jiné lapálie,jedna z posledních rolí   L.Kozderkové.Zajímavý experiment,titulková   listina je celkem dost dlouhá