Obsah filmu Na Svatém Kopečku
"Na Svatém Kopečku" - úspěch stejnojmenné lidové hry se zpěvy zapříčinil, že byla zfilmována. Z dobře míněné snahy vzešel film prosycený milou, srdečnou náladou. Přičinili se o to zejména starší zkušení herci, kteří dali svým postavám nenucenou přirozenost podbarvenou osobitým humorem se zárukou dobré zábavy a rozesmátých tváří diváků. Byli to především Jaroslav Vojta jako hanácký statkář, Valentin Schindler jako všeobecně známý a oblíbený "stréček" Matěj Křópal z Břochovan a Jindřich Plachta jako bodrý, v rozmýšlení však značně pomalý a těžkopádný šafář.
Cikánově režii se podařilo živě a barvitě zachytit ruch lidové slavnosti o pouti na...
"Na Svatém Kopečku" - úspěch stejnojmenné lidové hry se zpěvy zapříčinil, že byla zfilmována. Z dobře míněné snahy vzešel film prosycený milou, srdečnou náladou. Přičinili se o to zejména starší zkušení herci, kteří dali svým postavám nenucenou přirozenost podbarvenou osobitým humorem se zárukou dobré zábavy a rozesmátých tváří diváků. Byli to především Jaroslav Vojta jako hanácký statkář, Valentin Schindler jako všeobecně známý a oblíbený "stréček" Matěj Křópal z Břochovan a Jindřich Plachta jako bodrý, v rozmýšlení však značně pomalý a těžkopádný šafář.
Cikánově režii se podařilo živě a barvitě zachytit ruch lidové slavnosti o pouti na Svatém Kopečku a prostředí selského statku v jeho všedních dnech. Také se filmem dalo mnohem více obrazově i dějově vytěžit z Luhačovic. Jiřina Steimarová herecky dobře vyjádřila svou roli chvílemi sentimentálního, jinak však rozhodného děvčete. Zjevem příliš útlá a křehká na to, aby naplnila představu hanáckého děvčete, ale tenkrát si s takovými detaily filmaři hlavu nelámali. Světla Svozilová si hrála její výstřední kamarádku velmi výstižně, neboť dokázala se zamilovat neuvěřitelně rychlým tempem do prostomyslného konfekcionáře a básníka, kterého s jistou dávkou humorné nemotornosti a smolařství vytvořil tehdy ještě brněnský herec Ladislav Pešek.
Zato tam, kde se objevil na scéně Rudolf Lampa jako milovník, to povážlivě skřípalo v topornosti postojů a primitivního ochotnictví hereckého podání - jakož všeobecně vůbec ti milovnící byli trestem tehdejšího českého filmu. < Zobrazit méně
Autor: Asmodej, zobrazit všechny obsahy (3)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 30.4.2022
Snímek začíná a končí záběrem na premonstrátský klášter s bazilikou Navštívení Panny Marie, aby bylo místu učiněno zadost pro připomenutí, o jaký Svatý kopeček se vlastně jedná. Je vzdálen asi sedm kilometrů od Olomouce a místní na ono místo mohou být náležitě hrdí. Příběh odehrávající se v obci Svatý Kopeček, se nese ve skromnosti, a s náležitým humorem, jenž se ten nejčastější opakuje v rámci návaznosti dialogu během střihu z jedné scény do druhé. Svůj humor má svými poznámkami ke všemu hlavně Jindřich Plachta. Jaroslav Vojta v roli zásadového statkáře však vyniká asi nejvíce. Děj příběhu by se dal popsat jedinou větou. Cesty lásky jsou nevyzpytatelné. Motiv o úmyslné záměně se používal hodně často v bláznivých komedií, ale tady se to drží hodně na uzdě. velmi brzké odhalení už mluví samo za sebe. Úsměvných scének a situací je dost na to, aby se divák pobavil a aby mu to přineslo příjemný filmový zážitek. K tomu něco málo moravských lidových písniček a to v krojích i bez nich. Tuto filmovou klasiku jistě nejvíce oceňují obyvatelé Olomouce, a to už kvůli své historické hodnotě zaznamenaných poutních míst.
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 13.9.2017
No, ječení je ve filmu požehnaně, zpočátku na tři věty pět minut ječení. Naštěstí jsou to mé oblíbené, moravské, ale to podání není tedy nic moc. Nechci napsat, že to bylo skoro otřesné. Nastavovaná kaše matkou, lázněmi, a kdoví čím ještě nemohla být pro příběh přínosem. V každém případě jsem se asi dva krát zasmál, a viděl do konce bez přejíždění, takže za dvacet kousků.
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 18.8.2015
Nepovedená veselohra nekonečně nastavovaná do požadované délky pro celovečerní film mnoha hluchými nudnými scénkami, aby konečně po půldruhé hodině doklopýtala přece jen k dlouho všelijak odkládané, leč nevyhnutelné a očekávané svatbě. Nevěsta Heda trucovala kvůli alespoň nějaké dějové zápletce asi půl minutky. Její duševní přerod byl tak rychlý, jako šestatřicetihodinový přerod Shakespearova Othella, jímž proto francouzský spisovatel Stendhal pohrdal. Co by asi řekl o chvilkovém přerodu mladé Hedičky? V jednom záběru bylo zívání herce Peška, který představoval pana Voříška, básníka a majitele konfekce, skládajícího své konfekční verše, tak neodolatelně opravdové, až bylo nakažlivé, načež jsem začal zívat také. Konec přišel jako vysvobození.