Parta za milión

Mně ten děj připadl někdy trochu podivný. Je   možné, že jsem občas ztratil pozornost,   protože jsem se v něm někdy špatně   orientoval. Jinak kluci měli říz, mluva   nevybraná, myslím, že to bylo vcelku trefné.   Méně trefná byla zápletka, té by neuvěřil   ani dement. Má to i trošku spád, je to i   trošku zábavné. Podívat se můžete,   nepokouše vás to.

Porevoluční zapomenutý dětský film   ukazující typickou děckou naivitu. Parta kluků   si vezme plastové pistolky a jdou vyloupit   poštu, aby získali zpátky dopis, který nemá   být odeslán. A ouha, oni si odnesou peníze a   skoro milion. Což o to, představa to není   špatná, ale že by ono vyloupení bylo opravdu   tak jednoduché? S realitou příběh nemá   absolutně nic společného. Snímek je však   velice živý, nenáročný a plný typických   klukovských lumpáren což ukazuje především   neustálé soupeření dvou part. Vyšetřování   probíhá a zatýkáni jsou nevinní lidé a tak   se chlapci rozhodnou peníze vrátit. Způsob   provedení je až směšný. Inu, pro dětské   diváky velmi zjednodušené. Každopádně se   nejedná přes mnohé nedokonalosti zase až tak   špatný film. Ono na druhou stranu je to   natočeno docela dobře.

Celkem pěkný, dost realistický film. Tedy co se   týče způsobu mluvy mezi dětmi a některých   nepěkných praktik mezi nimi - Žluťák museL na   ulici vystrčit holý zadek.Možná, že kdyby   přes tu holou taky dostal,nepapadlo by ho   vykrádat poštu...Myslím,že loupež pošty moc   do dětského světa nepatří, i když plánovaly   jen ukrást pohledy.

Je sympatické, že děti se tu oslovují tak jak   to v realitě chodí, říkají si vole, hajzle,   vyser si voko atd. Ovšem v ději jsem se   chvilkama mírně ztrácel, což asi u dětského   filmu není úplně dobře. Ono to vlastně pro   děti tak úplně není.

Konec českých rodinných filmů
Už se lze jen připojit k předcházejícím   komentářům. Ke klasickým českým rodinným   filmům už se tento moc nepřibližuje. Některá   místa, která mají být vtipná, působí až   velmi trapně a nepřirozeně.

Další z dětských filmů. Tento předznamenal   jakýsi jejich konec. Zalovme v paměti a   odpovězme si na otázku, kolik se jich od roku   1990 natočilo. Možná že bychom je napočítali   na prstech jedné ruky.
Tento přínáší s   sebou i jistou moralitu, trochu akce i   dobrodružství.

Tohle bylo hodně nepovedené. Pokus o navázání   na tradici českého dětského filmu se   režiséru Růžičkovi vůbec nepodařil, vše   zůstalo takové jakoby nedotažené. I na   některých vtipných momentech, které však byly   již mnohokrát viděny v jiných filmech, bylo   znát, že jsou to takové nedodělky bez   pořádné pointy a tudíž míjící se   účinkem. A bez pointy tak vlastně zůstává   celý film.