Týden v tichém domě

POZOR. SPOILER

Dva mladíci, Václav a František, leží na střeše a Vašek recituje své verše. Jeho kamarád František je vděčný posluchač. Vašek si naříká, že jeho básně nechtějí v žádné redakci.

Pondělí
Ženské v krámě si vyprávějí o snech a jedna z nich, paní Bavorová, je dokonce převádí na čísla a vykládá. Také občas podle nich vsadí.

Doktor Loukota je podnájemníkem u Lakmusů. Zrovínka zdraví slečnu Klárinku, Lakmusových dceru. Ale zdraví také služebnou Josefínku, na kterou si myslí a která jde k nemocné slečně Žanynce. Dojde tam, ale klepe marně. Žanynka to již má za sebou. To je nešťastná zpráva pro domácího Ferdinanda Ebera, neb jej čeká hodně běhání na úřadech a placení různých poplatků. Ihned žádá doktora o pomoc. Eberova žena zatím sedí doma s dcerou Matyldou, které nadává, že se stále neprovdala. A vtom se na ně řítí pohroma. Tato je ve formě návštěvy paní matinky s dcerunkou Marií. Domácí rychle uklízí prádlo, na kterém pracuje, a ona to tají. Není jí to však nic platné, prádlo je objeveno.

Mladá Márina sebere Václavovi sešit s jeho verši. Ten jí ho opět zabaví a předá Loukotovi, aby mu je posoudil. Ten jednu báseň použije jako dopis pro Josefínku.

Úterý
Úředníkům se čtou levity. Mimo jiné se po nich bude chtít lepší znalosti němčiny.

V domě se ocitá nová figura. Je to obrlajtnant Kořínek z Újezda. Paní Eberová se domnívá, že by byl vhodný ženich pro Matyldu. I paní Lakmusová si špatně vyloží slova advokáta Loukoty a radostně sděluje dceři Klárince, že o ni projevil zájem.

Vašek předává jednu z básní Márince.

Středa
Ranní návštěva se Eberové omlouvá, že nemá na činži, a ta ji uklidní, že se nic neděje. Doma však nadává a ani manžel není spokojen. Dnes je také den, kdy má Žanynka funus. Ani to počasí jí nepřeje. Lije jako z konve. Na pohřbu jsou skoro všichni z domu. Proto zde obrlajtnant marně klepe i s kyticí v ruce. Nu, alespoň se setká s lichvářem Menkem, kterému dluží peníze. Menke mu vysvětlí, že se sem s kyticí žene zbytečně, protože zrovna tato famílije mu také dluží.

U Žanynky probíhá dělení majetku, a ne zrovna v klidu. Nakonec to vše koupí za půl zlatky pan Bavor, aby nemusel poslouchat ty hádky.

Josefínka žádá doktora o pomoc při sepsání žádosti o sňatek. Ten je z toho dost mimo. Zrovna když to sepisuje, přijde domácí a domnívá se, že je to jeho žádost a že Klárinka bude nevěsta.

Čtvrtek
Městem jede popelář, a i zde Lakmusová rozhlašuje zprávu o svatbě své dcery.

Vaškovi někdo ukradl jeho práce a donesl nadřízenému. Tomu se to pochopitelně vůbec nelíbí.

Josefína konečně dostává dopis s ukradenou básní. Čte ji před Márinkou, a ta není moc nadšená. Domnívá se totiž, že ji poslal Vašek.

Nejmladší dcera Eberová dělá vylomeniny se zrcátkem. Za chvíli ji čeká zpěv při hauskoncertě.

Márinka vrací báseň Vaškovi s tím, že je dává kdekomu. On to samozřejmě nechápe. Doma jej posílají za domácím, který nabádá k omluvě, a to i na kolenou. Po příchodu od domácího dostane Vašek ještě vynadáno od otce.

Lichvář Menke vyzradí, co je obrlajtnant zač, a nádavkem si odnese hodiny, jako zástavu, než začnou Eberovi platit.

Hauskoncert se moc nedaří, protože malá Eberová vyje jako šakal na Měsíc. Nikdo však nedává nic najevo. A Kořínek opět vypráví o svém koni.

Pátek
U Eberových je veselo. Hádka vrcholí tak, že starý zavře manželku do skříně, z čehož mají dcery velkou radost.

Matka přemlouvá Vaška, aby šel do úřadu. I otec jej nenásilně posílá pryč. A tak, ač nerad, Václav uposlechne. Neomluví se však, ale chce nazpět své zápisky. Jsou mu hozeny jako psovi kost. Doktor mu vrací verše a nijak je nechválí. Takže je Vašek sedíc zase na střeše trhá a zahazuje.

Sobota
Paní Bavorová vsadila dle snu a vyhrála terno. Je z toho veliké pozdvižení.

Eber honí špačka po střeše. Měl ho ochočeného a doma. Pták jeho lákání ignoruje a mizí.

Situace s básničkami se vysvětlí, ale Vašek neprozradí, kdo mu je ukradl. To slíbí i doktorovi. Pak se mu povede odchytit špačka a vrací jej domácímu Eberovi.

Neděle
Venku je krásný čas. Vaškův otec vidí jeho báseň v novinách a hned je o něco spokojenější. Noviny doručí synovi, ten má radost. Takovou, že musí opět na své milované místo, totiž na střechu.

Za průčelím malostranského domu “U dvou slunců” pulsuje život. Bydlí zde Bavorovi, věční otroci hokynářského krámku, domácí Ebrovi, kteří potřebují výhodně provdat dceru, starý mládenec doktor Loukota a další zajímavé nerudovské postavičky.

Nejkrásnější období svého života, dětství a mládí, prožil Jan Neruda na Malé Straně. Té také věnoval své nejznámější prozaické dílo: Povídky malostranské. Vzpomíná na svérázné postavičky a figurky, na idylu i lidské tragédie. V roce 1947 adaptoval debutující režisér Jiří Krejčík úvodní povídku Týden v tichém domě. Vypráví o příhodách nájemníků starého domu U dvou slunců tak, jak se udály na přelomu 50. a 60. let devatenáctého století. Každá rodina žije svými problémy a přitom se všechny příběhy vzájemně prolínají. Paní domácí Eberová (S. Svozilová) líčí na bohatého nápadníka pro svou stárnoucí dceru Matyldu (B. Waleská), mladý básník a nezbedný úředník Václav Bavor (J. Spal) sní o novinářské kariéře. Dr. Loukota (K. Höger) se dvoří slečně Josefince (Z. Procházková), zatímco jeho bytná ho nenápadně směřuje k vlastní dceři Klárce (J. Romanová). Jako na dlani tu máme život lidí té doby i obrázek tehdejších mravů a zvyklostí…

Malá Strana, dům U Dvou slunců. Mladý Václav Bavor předčítá za noci své verše malostranským střechám a netouží po ničem jiném než po dráze spisovatele a novináře. Nastává pondělí, den první. Seznamujeme se se všemi obyvateli domu, jejich problémy, libůstkami a charakterovými vlastnostmi. Strávíme s nimi celý týden. Stejný jako všechny ostatní, a přitom odlišný, plný snů, lásky i nelásky, života i smrti. Na jeho konci se alespoň některé tajné touhy vyplní, jiné vezmou za své…
Jiří Krejčík začínal za války u filmu jako statista a vystřídal různé pomocné profese, než debutoval jako režisér dokumentárních filmů. Po válce krátce působil v Krátkém filmu, v letech 1947-1948 se mu ale podařilo realizovat hned tři hrané snímky - Týden v tichém domě, Ves v pohraničí a Svědomí. Každý z nich svědčil o šíři režisérova talentu, ovšem Týden v tichém domě se usadil v diváckém povědomí nejméně.
Přitom jde v nejlepším slova smyslu o tradiční ateliérový film, který navíc omlazuje zjevná nápaditost a hravost dravého debutanta. Krejčík se v prostoru malostranského domu, jenž opouští zřídkakdy, pohybuje s nebývalou suverenitou, udivuje lehkostí, s jakou se dokáže prosmýknout z místnosti do místnosti, z osudu na osud, perfektně umí dovyprávět mikropříběhy všech důležitých postav. Jeho týden prožitý mezi tolika charaktery má proto naprosto přesný, symetrický tvar, což je při vědomí střídmé metráže malý zázrak. Při sledování snímku má tak divák nutkavý pocit, jako by četl Nerudu, ale podivuhodně mladistvého, s ohromnou dávkou poezie a lehkosti.
Na tom má jistě podíl i kamera Václava Hanuše, který se na sklonku 40. let vypracoval v jednoho z nejlepších kameramanů střední generace. Suverenita, s níž v barrandovských ateliérech vykouzlil všechny soumraky a rozbřesky dopadající do oken „tichého domu", odkazuje k řemeslné dovednosti, o níž se většině současných českých kameramanů ani nezdá. Talentovaný Jiří Šust pak dokázal zkomponovat patřičně dramatickou, či melancholickou hudbu, kterou Krejčík dovedně užívá nejen jako prostou kulisu, ale také jako prostředek pro vygradování jednotlivých sekvencí.
Týden v tichém domě je vzácným příkladem filmové adaptace, jež se pohybuje v intencích původního textu, a přitom jej aktualizuje a činí ho mladším.

Aleš Říman
Letní filmová škola 2011

60. Léta minulého století: krátký úšek ze života obyvatel jenoho malostranského domu. Děj stejnojmenné povídky je doplněn o motivy z jiných Nerudových textů. Debut režiséra J. Krejčíka - půvabný a svěží film.
Březina Václav/Lexikon českého filmu

Nová výrobní skupina státní výroby hraných filmů, vedená produkčním šéfem Vladimírem Kabelíkem, zahájila svou činnost natáčením filmu Týden v tichém domě podle motivů Nerudových Malostranských povídek, upravených pro fi1m J. A. Novotným a Karlem Vetterem. Režie tohoto nového českého filmu byla svěřena mladému režiséru Jiřímu Krejčíkovi, který je též spolu s J. A. Novotným autorem scénáře. Proč právě tichý dům byl vybrán za vhodnou látku k filmovému zpracování? Musíme se ponořit hlouběji do této historie malostranského domu se všemi jeho obyvateli. Rež. J. Krejčík nechce, aby představitelé vytvářeli typické figurky, kterými je namnoze chybně charakterisováno Nerudovo dílo. Všechny ty jeho postavy a postavičky nutno vystihnout právě v jejich lidskosti, prostotě a vážností, jdoucí mnohdy do krajnosti. Neboť človék a jeho vnitřní já nesmí tu být nahrazeno jen nahozenou grimasou. Vždyť tichý dům není rejdištěm lidských karikatur, naopak, je to malý svět sám pro sebe, s vlastními právy, zákony i slabůstkami. Ústřední postavou je zde Václav Bavor (Jaromír Spal), takové básnické embryo, poznávající s dětsky rozevřenýma a chápavýma očima v zhuštění sedmi dnů všechno, čím tento malý svět oplývá, ať už je to lidská dobrota či nenávist, lež, láska, ubohost nebo nafoukaná, směšná vznešenost. Mladý Václav nesmírně trpí hrozným prostředím c. a k. místodržitelského úřadu, kde jako by se čas zastavil před pavoučími sítěmi a stohy zaprášených lejster. Cítí se zde otrokem, on, který by dal celý život za sluneční paprsek a lok čerstvého vzduchu. Nechápe, ba přímo nenávidí ty lidi v kanceláři, bnď věčně hřímající nebo zas patolízalsky shrbené - a náhle s údivem poznává, že i to jsou lidé, ve kterých snad někde v skrytu sídlí duše a srdce. Toto poznání mu dodává nové chuti do života, cítí, že je zde něco víc, než člověk-otrok a úřad-otrokář. - V pestrém kaleidoskopu se zde míhají ostatní obyvatelé tichého domu: Václavův otec, starý rozšafný hokynář v podání J. Průchy, matka (J. Kurandová), dobrá duše, žijící jen pro svého Václava a pro "lutrii"; jakým zadostiučiněním pro ni je, když její terno opravdu vyjde! Dále pan Ebr (Fr. Kreuzmann), oficiál a zhrublý domácí, v němž však přece jednou něco rozdmychá jiskřičku citu a vyjasní jeho věčně zamračenou tvář. A to něco je - špaček! Jeho ženu hraje Sv. Svozilová, kromě níž zde spatříme B. Waleskou, O. Martina, M. Smolíkovou, M. Kolefíkovou, K. Högra, Zd. Procházkovou, L. Zemkovou, A. Melíškovou, J. Krejčovou, K. Dostála, V. Bočka,.R. Deyla ml., St. Neumanna, Fr. Kovaříka a řadu jiných.
U kamery stojí V. Hanuš, jemuž bohatost a roztodivnost malostranských zákoutí a střech poskytne mnohý vděčný záběr, hudbu komponuje mladý Jiří Šust, stavby jsou dílem arch. J. Zázvorky a M. Hrachovce, vedoucím výrobního štábu je Ot. Sedláček.Autor/Zdroj: Kuba Adolf/dobová recenzeZa průčelím malostranského domu “U dvou slunců” pulsuje život. Bydlí zde Bavorovi, věční otroci hokynářského krámku, domácí Ebrovi, kteří potřebují výhodně provdat dceru, starý mládenec doktor Loukota a další zajímavé nerudovské postavičky.