Přijela k nám pouť

Tohle mne minulo, na to jsem byla moc   mladá:)
Viděno pozdější optikou, kdy   důležitější byl Pavel Horňák než ušatý   Vladyka, který kope do míče, mne to moc   nezaujalo a žluťásek mě iritoval. Ale dokážu   vyhodnotit, že to prostě bylo věkem a naprosto   jinými zájmy.

Víceméně autorský projekt režisérky filmů   pro mládež paní Věry Plívové-Šimkové.   Docela povedená ale dnes již trochu   "vyčichlá" částečně hudební   komedie by asi dnešní dorost sotva dokázala   výrazněji zaujmout. Dnešní optikou internetu,   chytrých mobilů, herních konzolí a já nevím   čeho všeho ještě tak je asi z filmu   nejzajímavejší pohled na mladičkého Václava   Vydru a první kroky dnes výrazných hereckých   osobností Marka Vašuta, Mirka Vladyky a Zuzany   Bydžovské. Přes tu zastaralost si myslím, že   je to pořád hodně dobrý průměr.

Dětský film o dětském světě dětskýma   očima plný šarvátek, skotačení , krásných   dětských písniček a úsměvů. Nádherná   filmová vzpomínka na dětství dnešní starší   generace, která si při sledování tohoto   snímku už jenom povzdechne, kdeže ty časy   jsou. Ne, takovéhle filmy se dnes už opravdu   netočí. Jedná se o obyčejný příběh na   základě stejnojmenné knihy, kterou má na   svědomí scenáristka a režisérka v jedné   osobě, Věra Plívová-Šimková, odehrávající   se na vesnici, kam jednoho krásného dne   zavítala pouť. To vždy bylo něco. Maringotky,   houpačky, střelnice, řetězák. Ve své době   to byl hodně úspěšný snímek převážně v   očích děvčat, které po vzoru filmových   protagonistek venku tancovali a zpívali si dodnes   velice vtíravou písničku: "Žluťásku,   žluťásku, čičorečko...". Jen tak   mimochodem, čičorečka je žlutá rostlina. Při   dnešním pohledu už se jedná o přívětivý   nostalgický film, ve kterém najdeme snad   všechno. Vesnický život dospělých i dětí,   jak se na vesnici pořádala pouť a dobové   kolotoče, známé písničkové hity populární   hudby, a co víc, dětské role dnes již nemálo   známých osobností. A že jich tu je. Naprosto   úchvatná je také volnost dětí, kterou si dnes   už neumíme ani představit. Dnešní mladé   generaci tento film už absolutně nic neřekne a   spíš ho budou zesměšňovat. Takový už je   vývoj generací. Dá se také říct, že se   bohužel jedná o snímek pozapomenutý, neboť do   vysílacího schématu žádnou televizí   zařazován není. A je to škoda.

Režisérka dětských filmů Věra   Plívová-Šimková si zkusila i zpívaný film a   její řemeslnická kvalita se nezapře. Jde o   krásný příběh dvou dívek, které se mezi   sebou znepřátelily kvůli památníku jedné z   nich. Mezi tím probíhá chlapecké fotbalové   utkání dvou vesniček a hlavní pozadí snímku   tvoří pouť, která přijela do jedné ze vsí.   Dvě ústřední kamarádky hrají krásné   mladičké dívky Renata Mašková a Yvetta   Kornová, jejichž jsou to první filmové role.   Stejně tak se víceméně poprvé před kamerou   objevily mladičké tváře Marek Vašut, Roman   Čada, Ivana Maříková, Miroslav Vladyka,   Libuška Šafránková, Václav Vydra nebo Zuzana   Bydžovská (ten její potrhlý chechot je prostě   nesmrtelný už od útlého mládí :)). Jeden   kluk a jeho výraz, když chtěl Markétě   ustřihnout vlasy mi připomínal démonický   úsměv Anthonyho Perkinse z Hitchcockova Psycha   :D. Texty pěkných písniček napsal Jav   Vodňanský a hudbu složil Petr Skoumal. Díky za   takové pohodové filmy, kdy neexistovaly mobily,   počítače, tablety a děti se vydováděly venku   na čerstvém vzduchu a v podstatě domů se   přišly jen vyspat. Tak jak jsem si dětství   užíval já, tak si užívám i takovéto filmy.   A paní režisérka přesně tohle uměla nejlépe   ze všech tehdejších tvůrců. A v dnešní   době někdo aspoň trochu podobný tady   setsakramentsky chybí.

Žluťásku, Čičorečko...
Film, který už dnes jen těžko někoho ohromí.   Pro mou generaci ale znamená kus dětství a   samozřejmě spoustu chytlavých melodií.
Z   dnešního pohledu je na snímku Věry   Šimkové-Plívové nejzajímavější dětský   casting. Co jsem napočítal, tak nejméně sedm   jejích dětských hvězd se herecky uplatnilo i v   dospělém věku. Mimo jiné i hvězdy, jako je   Miroslav Vladyka (v době filmování 13), Marek   Vašut (12), či Zuzana Bydžovská (11).   Svědčí to režisérčině velkém čichu na   talenty.

ilm na jednu stranu nic moc, ale na tu druhou   stranu. Jenom to obsazení v dětských rolích.   Co jméno, to hvězda. Některé už zapadly, ale   zůstaly v paměti, jiné dnes patří k hrecké   špičce. Krása vesnických poutí, to už j   dávno pryč. Byla to doba, kdy si děti uměly   hrát. Dnes se stávají otroky moderní techniky   a stávají se závisláky. V mé rodné obci se   už poutě nekonají, žactvo není schopné   sestavit ani půl mnčaftu pro fotbal a už se ty   děti po ulicích neprohánějí ani za pěkného   počasí. Jakmile se vybije tablet, přichází   absťák. Tenhle film mám rád, prtože mi hodně   připomíná mé dětství.

Po rozkvetlé louce poletuje dědeček se síťkou   na motýly, holkám na kolotoči vítr vzdouvá   sukénky a cuchá vlasy a Páni kluci kují pikle.   Těší se na fotbálek a rozhodnou se předem   vyřadit soupeřova špílmachra. Na Janka   zvaného “Pelé“, nefér posilu od   kolotočářů, nasadí svoji volavku. Svůdnou   Aničku se škádlivým úsměvem a nevinnými   kukadly. Jankovi se zamlží oči i rozum,   stoupne mu tep a změknou kolena. Pak začne   tokat, resp. kukat za bukem a jako ovce se nechá   nalákat do jeskynního vězení. Místo romantiky   ale následuje unfair zákrok, přímo   likvidační faul. Zámek udělal cvak! A má po   fotbálku, chlapec. Ty ženy, ty ženy... plémě   hadí, proradné :-)) Nádherný dětský film,   plný skotačivých letních písniček a   originálních hlášek: „A pro příště, na   soudružku učitelku se nekuká!“, s bezva   bahnitou skluzavkou, naříznutou lávkou, za   trest ostříhanými vlasy: „Za tohle půjdem   určitě všichni do polepšovny!“ a spoustou   poletujících motýlů. Kdo má rád filmy Páni   kluci nebo Ať žijí duchové, ale ještě nikdy   nebyl na téhle pouti, ať neváhá a spolu se   žluťáskovými kamarádkami Markétou a   Žanetou nasedne na kolotoč. Čeká ho parádní   jízda!

Oblíbený
Dnes opakují v televizi tento můj oblíbený   dětský film a zatímco má dcera se znechuceně   před tímto uječeným "retrem"   zavřela ve svém pokoji, já se dívám. Musím   konstatovat, že právě tento film v mých   holčičích létech vzbudil u mě celoživotní   imaginaci a obzvláště jsem ocenila odlehčení   písničkami seriózního témata nedorozumnění   mezi kamarádkami zapříčiněné tím, jak se   vyrovnávaly se ztrátou blízkého člověka   (dědečka a mamimky). A navíc hezká klukovská   rivalitní zápletka! A kupodivu to stejně   vnímám i po čtyřiceti letech, takže film   hodnotím vysoko, ať si o tom myslí kdo chce co   chce, moji generaci jistě ovlivnil.

Film hlavně pro děti a o dětech. I když je   film starý, příběh a písničky v něm dodnes   pobaví každé dítě.

Návrat do dětství a co to byla poutˇ s   kolotočem a houpačkami a střelnicemi. Byla to   krásná doba. Ten film má svou poezii i dnes. Je   o přátelství, které,je-li pravé, překoná   všechno. Na tento film se vždy rád podívám.   Už proto,že na poutě už nechodím.