Přijela k nám pouť

Žluťásku, Čičorečko...
Film, který už dnes jen těžko někoho ohromí.   Pro mou generaci ale znamená kus dětství a   samozřejmě spoustu chytlavých melodií.
Z   dnešního pohledu je na snímku Věry   Šimkové-Plívové nejzajímavější dětský   casting. Co jsem napočítal, tak nejméně sedm   jejích dětských hvězd se herecky uplatnilo i v   dospělém věku. Mimo jiné i hvězdy, jako je   Miroslav Vladyka (v době filmování 13), Marek   Vašut (12), či Zuzana Bydžovská (11).   Svědčí to režisérčině velkém čichu na   talenty.

ilm na jednu stranu nic moc, ale na tu druhou   stranu. Jenom to obsazení v dětských rolích.   Co jméno, to hvězda. Některé už zapadly, ale   zůstaly v paměti, jiné dnes patří k hrecké   špičce. Krása vesnických poutí, to už j   dávno pryč. Byla to doba, kdy si děti uměly   hrát. Dnes se stávají otroky moderní techniky   a stávají se závisláky. V mé rodné obci se   už poutě nekonají, žactvo není schopné   sestavit ani půl mnčaftu pro fotbal a už se ty   děti po ulicích neprohánějí ani za pěkného   počasí. Jakmile se vybije tablet, přichází   absťák. Tenhle film mám rád, prtože mi hodně   připomíná mé dětství.

Po rozkvetlé louce poletuje dědeček se síťkou   na motýly, holkám na kolotoči vítr vzdouvá   sukénky a cuchá vlasy a Páni kluci kují pikle.   Těší se na fotbálek a rozhodnou se předem   vyřadit soupeřova špílmachra. Na Janka   zvaného “Pelé“, nefér posilu od   kolotočářů, nasadí svoji volavku. Svůdnou   Aničku se škádlivým úsměvem a nevinnými   kukadly. Jankovi se zamlží oči i rozum,   stoupne mu tep a změknou kolena. Pak začne   tokat, resp. kukat za bukem a jako ovce se nechá   nalákat do jeskynního vězení. Místo romantiky   ale následuje unfair zákrok, přímo   likvidační faul. Zámek udělal cvak! A má po   fotbálku, chlapec. Ty ženy, ty ženy... plémě   hadí, proradné :-)) Nádherný dětský film,   plný skotačivých letních písniček a   originálních hlášek: „A pro příště, na   soudružku učitelku se nekuká!“, s bezva   bahnitou skluzavkou, naříznutou lávkou, za   trest ostříhanými vlasy: „Za tohle půjdem   určitě všichni do polepšovny!“ a spoustou   poletujících motýlů. Kdo má rád filmy Páni   kluci nebo Ať žijí duchové, ale ještě nikdy   nebyl na téhle pouti, ať neváhá a spolu se   žluťáskovými kamarádkami Markétou a   Žanetou nasedne na kolotoč. Čeká ho parádní   jízda!

Oblíbený
Dnes opakují v televizi tento můj oblíbený   dětský film a zatímco má dcera se znechuceně   před tímto uječeným "retrem"   zavřela ve svém pokoji, já se dívám. Musím   konstatovat, že právě tento film v mých   holčičích létech vzbudil u mě celoživotní   imaginaci a obzvláště jsem ocenila odlehčení   písničkami seriózního témata nedorozumnění   mezi kamarádkami zapříčiněné tím, jak se   vyrovnávaly se ztrátou blízkého člověka   (dědečka a mamimky). A navíc hezká klukovská   rivalitní zápletka! A kupodivu to stejně   vnímám i po čtyřiceti letech, takže film   hodnotím vysoko, ať si o tom myslí kdo chce co   chce, moji generaci jistě ovlivnil.

Film hlavně pro děti a o dětech. I když je   film starý, příběh a písničky v něm dodnes   pobaví každé dítě.

Návrat do dětství a co to byla poutˇ s   kolotočem a houpačkami a střelnicemi. Byla to   krásná doba. Ten film má svou poezii i dnes. Je   o přátelství, které,je-li pravé, překoná   všechno. Na tento film se vždy rád podívám.   Už proto,že na poutě už nechodím.

Žluťásku, žluťásku...
Písnička celkem příjemná, ale film mě nijak   zvlášť nebral ani coby dítě školou povinné,   natož dnes. Průměrný dětský příběh,   průměrné zpracování, ale pro děti, kterým   už bohužel nejsem.

Jako holku mě tenhle film nijak zvlášť   nebavil, ale dneska se na něj podívám docela   ráda. Je to takový návrat do časů   bezstarostného dětsví, kam se svými   vrstevníky Z. Bydžovskou, M. Vašutem anebo M.   Vladykou vždycky ráda zavítám. Zvláště pak   na pouť - ty jsem vždycky milovala!
:-)

Když se dnešního dne rozezněla z televizní   obrazovky šílená vtíravá píseň s protivným   textem "Žluťásku, Žluťásku,   čičorečko...", zeptala se mě moje máma,   zda se opravdu chci na tohle koukat. Uklidnila   jsem ji, že ne, že ten film nenávidím, ale   protože se jedná o dílko jejích teenagerských   let, tak jsem si myslela, že by se třeba chtěla   podívat. Prosba ve znění, ať to přepnu třeba   na zpravodajský kanál, ale hlavně, ať   neslyší tu hnusnou písničku, mluví za vše:-)   Naprosto příšerný film, údajně pro   děti...jako dítě mě nebavil, jako dospělou   teprve ne. Další doklad skutečnosti, proč   tvorba paní Plívové - Šimkové je u mě na   dost nízkém stupni, nevím snad o jejím   jediném snímku, který by mne nějak zaujal.   Tento křiklavý a vtěrný film patří k těm   jejím asi zcela nejhorším...

Stará dětská, hudební komedie,která patří   rozhodně do zlatého fondu československé   kinematografie, a na kterou se dnes už díváme s   neskrývanou nostalgií. Je, ale stále pěkná a   ve své době patřila k nejoblíbenějším.   Klasická zábava tehdjších časů na vesnicích   a dětské rošťárny jsou určitě příjemnou   vzpomínkou ( dnešní děti budou v   psychiatrických léčebnách vzpomínat leda na   drogy a chlast)
Vidět Marka Vašuta (a další   známé tváře) jako třináctiletého lumpa a   vůdce party a spolu s ním další známé   tváře patří k příjemným zážitkům této   pohodové komedie z dob kdy filmu nevládla   otřesná komerce. Výkony tehdejších dětských   herců jsou perfektní, přirozené přesně v   duchu svých rolí.
Celkově vysoké hodnocení   hovoří samo a nic na něm nezmění ani labilní   výlevy.