Melodie mého srdce

...přeslazený až hrůza, chvílema se to nedá   vydržet...asi po půl hodině jsem zjistil, že   se styl vyprávění měnit nebude, takovej   muzikálovej Oliver Twist to je...asi jsem nebyl   připravenej na takový množství kýče... jako   pohádka dobrý, ale nic jiného tam není...

Slzopudná záležitost ve které Jonathan Rhys   Meyers hraje kladnou roli a tím pádem nikoho   neposílá na popraviště a trápí jen sám   sebe. Chvílemi se vyplatí u tohoto filmu   zavřít oči a jenom poslouchat, většinu táhne   Freddie, "rodiče hráli", Robin   Williams mi svým řvaním k srdci nepřirostl a   souhra náhod, které víra v dobrý konec   napomohla, nebyla zas tak kýčovitá. Občas je   nutné vídat i šťastné konce, které jsou   víceméně jasné od začátku.

K tomu filmu není co dodat. Byl to jeden z mála   filmů, který se mi vryl pod kůži a neměl   chybu. Škoda jen, že jsem ho viděl až dnes   poprvé ... Určitě kouknu znovu.

Bože, to je neuvěřitelná pohádka! A ten malý   génius s dolíčky a šťastným úsměvem mi   uloupil kus srdce! To je ten důvod, proč se   dívám na filmy - pro ten moment, kdy se ze   souhry náhod zastavuje dech, kdy se téměř   rozplynu v hudbě a kdy trnu hrůzou, aby se ta   krása, dříve, než dospěje k závěru,   nějakým necitlivým zásahem neposkvrnila. Bála   jsem se zbytečně, mé souznění s příběhem   nebylo přerušeno až do závěrečných tónů,   ve kterých byl zakletý celý Augustův život.   Podotýkám, že jsem nebyla na něco takového   připravená, výběr filmu byl čistě náhodný,   nečetla jsem ani obsah, což způsobilo totální   šok, a náhle jsem pochopila, že když ruka   kouzelníka (v tomto případě kouzelnice) sladí   všechny filmové kýče v jeden, není   krásnějšího balzámu na duši!

netradiční námět, neotřelý začátek a   nezvykle nastartovaný začátek filmu melodie   mého srdce dává tušit, že se by se mohlo   jednat o vynikající počin, jenže .... ano,   jenže, s přibývajícími minutami začíná   divák tušit, jak a kterým směrem se bude   další děj ubírat, jak je nenásilně použit   motiv dickensova olivera twista, i to, jak celé   dílo skončí. melodie mého srdce tak může   diváka uchvátit místy správnou dynamikou   vyprávění, výkony herců v hlavních rolích,   výtvarnou a především pak hlavně virtuozní   hudební složkou. díky všemu výše uvedenému   se tak melodie mého srdce může zařadit mezi   nejlepší počiny ze střední třídy dějin   světové kinematografie a nebýt trestuhodně   promrhaného finále ve stylu sladkobolných   hollywoodských trháků, mohl skončit   minimálně o příčku výš.

Film o malém klukovi, který hledá rodiče a k   tomu vše spojeno s hudbou. Krásný film a ten   malý klučina byl opravdu skvělý. Možná je to   sentimentální, ale milostný příběh trochu   jinak, kdy člověk přes všechny nástrahy a   příkoří najde to , co hledá. Jeden druhého.   Bylo dobře , že herci nebyli tak profláknutí   áčkovým hollywoodským průmyslem.100%

Celkem pěkný nenáročný sladký film. Ale   musím dát pár bodů dolů za ten divnej konec.   Čekala jsem nějaké dramatické shledání, ale   přišlo mi to, jak kdyby se naposled viděli   ráno u snídaně. Škoda taky, že se ten závěr   víc nerozvedl. Navíc celé je to dost   kýčovité a nadsazené. Nad některými dialogy   a scénami jsem se musela pousmát, jak byly až   trapné.

Tomuto snímku je těžké odolat. Velmi zručně   zkombinované žánry, které se dobře doplňují   a ví, jak se dostat pod kůži (byť místy   tlačí dost na pilu). Najdeme tu sympatické   herce, naléhavě znějící hudbu, příběh, na   který divák vždycky slyší. Osudovost s   předurčeností či vyvoleností (nazvěte si to,   jak chcece) tu hrají 100 minut prim. Melodie vás   zahřeje u srdce a potěší zrak i sluch a vy   jí, jako správně zamilovaní diváci,   odpustíte jiné nedostatky.

Takový film může mít třeba milion chyb a děj   může být asi stejně pravděpodobný jako   pohádka o Sněhurce a stejně se dojatě   usmíváte. Skoro celý film jsem měla na   krajíčku. Překvapivě minimálně amerického   objímání a kýčovitých vyznání lásky je   velké plus tohoto snímku. Umělecké,   pohádkové a jako z jiného světa. Můžete do   tohoto snímku rýpat sebedéle, ale stejně si   nevzpomenete na něco, čemu by se podobal.   Nádherná hudba a lehce filozofické myšlenky   nás provádějí celým snímkem. Neubráním se   ani zasloužené pochvale za obsazení.
To, co u   tohoto filmu oceňuji nejvíce je to, že vytrhne   z reality a donutí nás přestat skučet nad   problémy každodenního života.

Takový uslzený Oliver Twist naruby. A ten   závěr ve stylu hudby ELO je vrcholně   "dojemný". Film je naivní a nic víc   než průměr. Oba hlavní představitelé   rodičů přehrávají, zejména v závěrečné   scéně setkání. Film mě celkově zklamal,   hlavně po docela nadějném začátku.