Katapult

Cesty Páně jsou   nevyzpytatelné" praví   Písmo Svaté a že na tom   něco bude se přiklání i   mnozí nevěřící. Osudy   jsou různé a určitě mnohý   bude souhlasit s tím, že ne   zrovna takové, jak by si sám   představoval. A o jednom   takovém osudu vypráví tento   snímek, který vznikl ještě   v době socialismu, což   znamená, že obsahuje ono,   dnes tolik proklínané,   socialistické smýšlení. To   však nijak neubírá na   kvalitě v rámci   dramaticko-psychologické   filmové tvorby. Svým   námětem má rozhodně co   říct i dnes. Takovýchto   snímků bylo natočeno hodně   a co se týče námětu, je   skutečně z čeho vybírat.   Ať se to někomu líbí nebo   ne, natočen je vcelku dobře   v celém svém aspektu dané   problematiky. Právě svou   dramaticko-psychologickou   sondou zvýrazňuje vážnost   problematiky, což znamená,   že se rozhodně najedená o   nic zábavného. Je to   příběh, který by bez   skrupulí klidně mohl nést   označení 'osudový příběh   ze života'. Má myšlenku a o   to jde především. A je to   myšlenka v rámci   obyčejného lidského   přístupu nemálo hodna k   zamyšlení, neboť platí v   každé době. A co víc,   třeba se v tom někdo s   podobným osudem i pozná.

Ach ta nuda, ach ten stereotip, ach ty ženy
Mě se ten film celkem líbil,   některé scény jsou   samozřejmě trochu   nadsazené, nicméně film   přesně vystihuje pocity   mužského, který má   podivný pocit, že mu život   utíká mězi prsty a že to   jinde možná bude lepší,   než zde. Hledá hledá hledá   až nakonec zjistí... A tak   jedem za hranice všdních   dnů stejně jako hrdina   tohodle filmu. JEDEM JEDEM,   neboť dny našich životů   tak strašně letí. Občas   chápu jeho pocity jedu s   ním..., jindy si zas   říkám, že mam to nej ak   kam bych jezdil... Takový je   život, vo tom to je.

Tenhle film   zdaleka není špatnej a je   rozhodně lepší než   některé komedie 21 století,   neboť pojednává celkem   vtipně o tématu, které je   nadčasové.

Jiří Bartoška byl v   polovině 80. let na vrcholu   popularity, to je fakt.   Zfilmovat Párala je problém,   to je taky fakt. Ale v   momentě, kdy v pozadí Karel   zapěje východoněmecky Ein   Stückchen Zucker mehr in den   Kaffee (česky známo jako   Kávu si osladím), tak musím   dát vo hvězdičku víc,   páč kde jinde tohle   uslyšíte?:-)

Tenhle film v době svého   vzniku nedopadl dobře ani u   kritiků, ani u diváků.   Páralovo dílo z roku 1967   bylo v dosti upravené verzi   zfilmováno v roce 1983.   Hlavní hrdina, Jiří   Bartoška, je inženýrem a   pracuje ve středisku   výpočetní techniky. Není   bez zajímavosti, jak je   zdokumentovaná dobová   technika výpočetního   střediska. Jen pro   zajímavost - v roce   natočení filmu se zrodily   tří a půl palcové diskety.   Co to je? Následovkyně   osmipalcových a pět a čtvrt   palcových disket. Úsměvné   hlavně těm, kterým se dnes   okolo krku houpe na šňurce   32 GB fleška a třeba se   staženým filmem Katapult.  
Inženýr Jacek Jošt   tedy tuto VT využije i k   tomu, aby si našel novou   babu. Má sice rodinu a dvě   malé děti, které si každý   den hrají na hřišti a   písku před panelovým domem.   Zase není bez zajímavosti -   děcka se tehdy na tom   hřišti hlídala sama. Tak   nějak o ně nebyl strach.   Onen počítač mu navrhne   hned několik vhodných   kandidátek. A pak už   začíná zmatek. Každou   chvilku je Jacek s jinou   ženskou a musí si sladit   čas. Musí vše sladit mezi   ně a rodinu. Způsob   natočení tohoto příběhu   vedlo k tomu, proč v   podstatě propadl.
Depresivně působí   záběry na panelák, kde   hlavní hrdinové žijí.   Jeden balkon těsně vedle   druhého, stěny které   propouští zvuk jako děravé   síto vodu, a třeba kdy je   potřeba načasovat zapnutí   televize a následně   nahození vypadlých pojistek.  
Bára Štěpánová.   Ta měla období. I zde na   scénu nastupuje způsobem,   kdy je dán důraz na její   ... Stejně jako v básnické   trilogii (pentalogii).

Proč se ten chlap chová jako   blázen? Zeptal se mně   jinými, podstatně méně   lichotivými slovy můj   manžel. Rozvinula jsem teorii   o okořenení nudného života   prožíváním pěti   odlišných životů jiných   mužů...a v podstatě jsem se   nemýlila. :)
Jiří   Bartoška se do role položil.   A předvedl škálu různých   typů. Slušňák, zastydlý   puberťák, křivák,   podpantoflák, náhradník...

Zatímco knížky Vladimíra   Párala se celkem velmi dobře   a lehce čtou, s filmovýmí   adaptacemi podle nich je to   mnohem horší. Ty mi   připadají takové nějaké   těžkopádné, místy docela   nudné. Vlastně jediná,   která se mi líbila byl   Mladý muž a bílá velryba,   kde je jako režisér   podepsán taky Jaromil Jireš.   Pávě kvůli němu jsem se na   Katapult docela těšil.   Bohužel, jediné co vynikalo   nad průměr byl Jiří   Bartoška a to je málo.