Komentáře k filmu Jako nikdy
Počet komentářů k filmu: 6
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 13.10.2021
Já tedy obecně filmy o stáří, chorobách a podobných věcech moc v lásce nemám ačkoliv to patří k životu a člověk se s tím setkává ať chce či nechce a ať se mu to líbí nebo ne! Tenhle film má, ale určitě svou kvalitu a především věrohodnost. Je na něm poznat, že literární předloha a scénář jsou dílem téže ruky a má i několik výrazně nadprůměrných hereckých výkonů (zejména Holas v podání Jiřího Schmitzera je excelentní). Na druhé straně právě necitlivě obsazené některé role film trochu srážejí. Ve výsledku jde podle mého názoru o lehce nadprůměrný film, ale s tím, že tohle určitě nebude podívaná pro každého.
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 10.2.2016
Tak jestli mne to mělo dojmout, tak tedy nedojalo. Spíše mne po hodině poslouchání neustálého hádání začala bolet palice. A také z té „hudby“. Pro mne byla bezdějová nuda v plném slova smyslu. Takže u mne jsou v plusových částkách jen herecké výkony. Jinak je v tomto filmu všechno k ničemu.201602108620/8927
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 14.10.2013
Tenhle film nepatří mezi ty pozitivně laděné. Vypráví totiž o pomalu se blížící smrti. Jednu z hlavních rolí, malíře Tomáše Holase, vytvořil Jiří Schmitzer. Jeho postava představuje umělce, výtvarníka. Celý život se choval despoticky vůči svému okolí. Jako cholerik a egoista se chová i na sklonku života. Všechny uráží. Přesto se v jeho životě objevují lidé, kteří je i přes jeho tyto charakteristiky mají rádi. Po letech se opět spolu před kamerou setkává Schmitzer s Tatjanou Medveckou. Jistě si vzpomínáte, že spolu hrají ve filmu Marečku, podejte mi pero (1976). Tatjana Medvecká zde hraje malířovu bývalou příležitostnou milenku a nyní jeho ošetřovatelku. Druhou osudovou ženou, resp. Třetí je Karla, kterou ztvárnila Petra Špalková. Ta tu hraje malířovu současnou životní partnerku.
Do děje zasáhnou i další osoby. Tomáš, Holasův syn a jeho družka Šárka (Jana Pidrmanová) nebo rodina ošetřovatelky Jaruny a další. Můj názor se na snímek různě měnil. Z počátku jsem si myslel, že půjde o další dílko, na které můžeme s úspěchem zapomenout. Téma filmu je však příliš vážné, než abych jej úplně sepsul. Rozhodně nebude patřit mezi ty, ke kterým se budu vracet.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 27.1.2014
Dalo by se říci, že se vlastně jedná o zcela životní příběh. Ponuré stáří, nevyléčitelná nemoc, obviňování sebe i všech ostatních, deprese, nenávist, úzkost. Takový osud potkal i Vladimíra Holase, který má rakovinu a již čeká jenom na osvobozující smrt. Konfrontace všech přítomných je neodvratná. Rozpory a zášť. Ano. Tato chvíle je vždy ta jediná, kdy je možnost vylít si srdce a říct si vše náležité na rovinu. Snímek dost hraje na city a porozumění. Vyznění příběhu je tedy zcela na místě. Ze světového pohledu chybí snímku více citu a artového vyznění. Na české podmínky se však jedná o zcela výjimečný počin, jehož trefa do černého nemůže být zpochybnitelná. Jiří Schmitzer si za, u něj nezvyklý výkon zaslouží ocenění. Jeho konečné stádium doslova rve srdce. Neznamená to však, že ostatní nějak zaostávají. Naopak. Všichni podali zcela profesionální a uvěřitelný výkon. Osoby pečující o umírajícího člověka rozsévajícího kolem sebe jen zlobu a trápení chce ohromnou trpělivost. Ne každý má na to povahu. Tento film budiž příkladem toho, že i taková situace má smysl. Všechny nás to čeká a všichni chceme umřít důstojně a s láskou.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 20.9.2013
Já nikdy neumřu...
Někdo nanáší štětcem barvu na plátno v rámu, jiný maluje kamerou příběhy na plátno filmové. Další lidé ten příběh prožívají v kině a někteří z nich pak k tomu napíšou své komentáře. A všichni společně plašíme smrt. Je přece tak důležité otisknout do světa svou stopu! (Vzpomínám si, jak můj syn kdysi u moře udělal bosýma nožičkama stopy v písku a potom zaraženě koukal, jak písek spláchnula vlna a všechny jeho stopy smazala. Dnes je mu pět let a nedávno se mě poprvé zeptal, jestli mu někdy umřu. Někdy věřícím lidem tu berličku náboženství šíleně závidím...)
Jako nikdy je film k rozjímání - ne pro zábavu. Nečekali jste doufám nějaké veselé Klepání na nebeskou bránu? Já tedy ne. Ovšem Jiří Schmitzer - to je pan herec. A taky folkový zpěvák. Závěr jeho písničky Kaluž: A je mi padesát a já už se do kaluže skládám, kdy už mě pohltí, je mi těch padesát a já jenom v duchu klidně hádám, kolik mám do smrti... Teče voda, teče strání a suchý list plave na ní, teče voda, teče strání, sám sebe se ptám, jak ta voda strání pádí, nezastaví ji sto kádí a ten list, co plave na ní, nejsem-li já sám ...
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 19.2.2015
Až si pro mě přijdou funebráci
Pro toho, kdo se bojí stáří a umírání tento film není, bát se nepřestane, ba naopak. Podivný trojúhelník mladé milenky, staré milenky a nejstaršího umírajícího umělce, který sice ztratil to proč ho milovaly, ale ze života neodchází ani rychle a ani smířený se vším a se všemi. Staré křivdy zůstanou a povahu už člověk na smrtelné posteli moc nemění.
Možná byl film moc psychologický, moc zdlouhavý, anebo já moc nepozorný, když při myšlenkách na smrt mých blízkých zjišťuji, že tak nějak to opravdu bývá. Jen bez těch milenek. :-)
Poznámka: Komentáře jsou řazeny podle počtu dosažených bodů jednotlivých členů, kteří je psali. To znamená, že čím více bodů má člen, tím je jeho komentář výše.10 filmů, které komentovali někteří uživatelé co tento film