Dým bramborové natě

Film je pro mě významný   hlavně tím, že po šesti   letech byl prolomen   komunistický zákaz   natáčení ve filmu pro   jednoho z nejvýznamnějších   herců té doby Rudolfa   Hrušínského. A nejen ve   filmu, ale i v televizi,   rozhlase a soudruzi mu zatrhli   i režírování v Národním   divadle. Tak se mstili a   demokraticky rozhodovali pro   blaho obyčejného lidu.   Režisér Vláčil, počítám   ho do pětky českých nej,   odvedl opět kvalitu a film   má od jiných bezduchých   natočených příběhů v   sedmdesátých letech   nejvyšší úroveň.

Tento film nesnáším od   mládí. Je tak hluboce   depresívní, že jsem jej   neskousl ani teď. Nevím, co   je hereckém výkonu pana   Hrušínského tak   obrovského, jak se všude   píše. Chodí a monotónně   opakuje text, který se   neučil. To je vše a zahrál   by ta každý šmírák.   Jediné plus je zde postava   hrobníka, který vnáší   trochu naděje do toho bláta   kolem. Liškova hudba, dobrá,   k filmu sedla, ale u mne   depresi jen zvýšila. I když   už to nechci ani vidět,   přesto dávám alespoň   dvacet. Za ten život na   vesnici, který zde byl   vystižen velmi dobře.

Nostalgický snímek o   stárnoucím lékaři,   neutěšěných poměrech na   vesnici v letech minulých   (rozezlená matka,   zavrhující svou mladinkou   těhotnou dceru) a naopak   trápení manželského páru,   kteří by za vymodlené   dítě dali cokoli... Já   osobně se raději podívám   na p. Hrušínského v roli   komisaře Ledviny...

Když se řekne František   Vláčil, je v podstatě   řečeno vše. Ani jemu se   bohužel v životě nevyhnulo   těžké období. Po svých   třech velkolepých filmových   počinech z konce 60. let   dostal možnost natočit film   až v roce 1976, čímž se   stal právě tento snímek.   Vznikl podle knihy Bohumila   Říhy, z něhož se do   filmového zpracování   použila pouze závěrečná   část. Stárnoucí pražský   lékař se po manželčině   emigraci přestěhuje na   venkov, kde se stane   obyčejným vesnickým   lékařem, kde se setká jen s   odmítáním a nepochopením.   Stane se však, že jeho   lidský přístup mu zjedná   úctu nových pochybovačných   kolegů i nedůvěřivých   pacientů. Citový příběh o   člověku, který musí   přehodnotit dosavadní život   a přimknout se k přírodě a   primárnímu humanistickému   aspektu své profese. A   takovéhoto člověka   mistrovsky ztvárnil člověk   na sebe vzatý Rudolf   Hrušínský, který byl   zrovna taktéž zrovna   politicky v nemilosti, ale   František Vláčil si ho   razantně prosadil. A to byla   trefa do černého. Nezůstalo   však jen u něj. I ostatní   herci se tu velmi dobře   projevili. A když se k tomu   přidá Vláčilova režie,   vizuálně působivá kamera   Františka Uldricha a hudba   skladatele Zdeňka Lišky, tak   tu máme velmi silný citový   příběh o doktoru, jehož   největší životní zkouška   nastala až v jeho   melancholickém, avšak   plodném podzimu života.   Mistrovské dílo, jaké už   dnes ani v budoucnu nikdo   nezopakuje.

Herecký koncert R. Hrušínského...
...opět výjimka potvrzuje   pravidlo. Melodramata a filmy   v podobném stylu nejsou   přímo mým šálkem kávy.   Jestli si však vážím   nějakého filmu tohoto   žánru, je to bezesporu Dým   bramborové natě. Film,   jehož reprízování si nikdy   nenechám ujít. Postava dr.   Meluzína je ztvárněna   neuvěřitelně lidským   způsobem. On nehraje, se do   své role přímo   převtěluje. V netypické   poloze velmi strohé   zdravotní sestry se objevuje   Jana Dítětová. I ona svou   roli, byť nepříliš   sympatickou, zvládla   bravurně, velmi   přesvědčivě. Škoda jen,   že zde nebyl dán o něco   větší prostor paní   Galatíkové, další z   výborné plejády českých   herců. Ústřední příběh   - první láska, těhotenství   a smrt při porodu mladé   dívky, Meluzínovy pacientky   - je smutným a dojemným   prvkem celého filmu.

Pěkné sociální drama o   doktorovy z vesnice  
tento film je   skvěle obsazení a tím   zaručuje i po letech
pořád dobrou kvalitu.

R.Hrušínský hrál skvěle   jak v komediích,   vyšetřovatelr v   detektivkách, pohádkách tak   i dramatech (Adéla ještě   nevečeřela x Dařbuján a   Pandrhola x Dým bramborové   natě, Spalovač mrtvol).   Nedovedu si představit třeba   L.Sobotu nebo Z. Štěpánka v   tak diametrálních rolích. I   zde dokázal rozehrát svoji   velikost.

Nevím, ale připomenout si   příběh doktora Meluzína,   který přišel na venkov   zachranˇovat životy. Sám   prožil nejedno zklamání a   jeho život ztrácí rytmus,   přesto poznává nové lidi a   učí se naslouchat jejich   trápení. Pro mě má tento   film jednu velkou kvalitu,   dává člověku ztracenou   energii!Nechci zapomenout na   báječného pana   Hrušínského!

"My jsme vlastně   kolegové. Ať děláte, co   děláte, stejně všichni   vaši pacienti skončí u   mě." Václav Lohniský   jako hrobník má fakt   nezapomenutelné hlášky.   Tento film Františka   Vláčila je tak nádherně   protkám podzimní   melancholickou náladou, že   si ho pravidelné každý rok   na podzim musím pustit.   Špičkový příběh ze   života natočen citlivým   umem a uměleckým cítěním,   jakého byl schopen jen mistr   František Vláčil. Navíc si   do hlavní role doktora   Meluzína, utíkajícího z   Prahy na venkov, kde hledá   ztracený klid a vzpomínky,   prosadil Rudolfa   Hrušínského, který byl tou   dobou u bolševiků na černé   listině a měl zákaz   jakékoliv umělecké   činnosti. Vláčil   prohlásil, že bez něho film   točit nebude a tehdejší   vedení mu nakonec ustoupilo a   Hrušínský se díky němu   mohl opět po pěti letech   vrátit k tvůrčí práci.   Vláčilův dvorní hudební   skladatel Zdeněk Liška   složil motivy převážně z   houslových partů, jejichž   melodie tesknivě a smutně   doprovázejí deštěm a   dýmem bramborové natě   nasáklou krajinu. Tento film   je umělecký výtvor   nesmírné kvality, ostatně   jako převážná většina   Vláčilových snímků a   mému srdci je hodně   blízký.

Je to takové hodně od srdce.   Těžko se o tom mluví. Je   vidět na panu Rudolfu   Hrušínském, že mu to   nedělalo dobře nehrát.

Filmy s rudolfem Hrušínským   mi vždy připadaly dosti   pochmurné a ačkoli si jeho   umění velice vážím, ale   je mnoho filmů, na které se   nerada dívám, protože   dýchají "divnou"   atmosférou, ponurou. Postupem   času lze jeho suchý humor   vypozorovat a některé jeho   věci si člověk i zamiluje.   Myslím, že zrovna tento film   je z těh lepších -   nestresujících.

Pro mě jeden z nejlepších   českých dramatických   filmů. Vždycky mě hluboce   zasáhne a nikdy si ho   nenechám v televizi ujít.   Nádherná symfonie   příběhů postav,   obrazového výrazu a   doprovodné hudby. Umělecké   dílo, výtvarný zážitek   pozdního romantismu.   Nádhera.

Vláčil opět natočil   poetický, ale velmi   dramatický film.Skvělý,   civilní projev Rudolfa   Hrušínského,kde drama   vidíme i jen v jeho očích!   Bravura!

mě se líbí
tento film i přes jeho   pochmurnou   atmosféru.Depresivně smutná   hudba Z.Lišky,bezchybný   výkon R.Hrušínského,ale i   dalších herců   např.:odporně nervově   labilní zlá baba   představována zde Ninou   Popelíkovou(která často   takové hrávala),V.Lohniský   coby bodrý hrobník,V.Jandák   jako mladý saniťák,J.Somr   jako správce rybníku,a   hlavně M.Logojdová jako   Markéta která nedá na   ničí ani lékařovi rady a   skončí tragicky.