Drsný chlapík

Nesdílím zde většinové nadšení z filmu.   Začátek byl dobrý, pak tempo ustalo a film se   stal nudným a méně zajímavým. To vytahování   zlata, no nevím zda zrovna takto by to šlo, ale   budiž. Hudba pana Morriconeho tentokráte spíše   otravná, ale do potřeb snímku asi pasuje   dobře. Zamrzí, že film se nevydal   napínavějším a drsnějším směrem tak jako v   prvních momentech.

Znovu do stejné řeky nevstoupíš. Scénárista   José Giovanni zavzpomínal na rok 1967, kdy se   podílel na scénáři Dobrodruhů. Zde se ujal i   režie a do hlavní role obsadil Lina Venturu,   který si jednu z postav zahrál již ve   zmíněných Dobrodruzích. I tady se jedná o   přátelství na život a na smrt, i zde se bojuje   o zlato. Jenže to nefunguje tak, jak by mělo.   Nemá to vůbec gradaci, nedrží to pořádně   pohromadě, chvíli se film tváří jako tvrdej   western, chvíli jako komedie, chvíli jako drama   a celé je to zabalené do jakéhosi   pseudodobrodružného hávu. Je to natahované až   hrůza a těch nesmyslných a hloupých scén   včetně flashbacků se tady najde habaděj. Moje   milovaná Claudia Cardinale je tady odpudivá až   "oči přechází" a připomíná spíš   nějakou vyžilou barovou šlapku. Morriconeho   hudba je občas dobrá, jindy zase příšerná.   Nejlepší byla úvodní střílečka, která   dávala tušit, že by mohla nastat solidní   odplata. Bohužel vše sklouzlo někam, kde se   kvalitní zpracování minulo s účinkem.

Osmdesátá léta a další dobrodružný snímek   o honbě za pokladem, který se zabývá také   zásadní hodnotou života, jako je přátelství.   Morriconeho hudba si výborně podmaňuje ducha   filmu v souladu se scenériemi skalnatých hor,   peřejemi, vodopády, jezery a vůbec krásnou   kanadskou přírodou. To je ale asi tak všechno.   Ani trojice předních francouzských hereckých   es, jakými jsou Lino Ventura, Bernard Giraudeau a   Claudia Cardinale nezachraňuje podivnou   zmatečnost děje. A to je v příběhu takřka   absence dějových zvratů. Ventura a Giraudeau   svým způsobem tvoří neochvějný duet, ale   slabý scénář jim moc šancí zrovna nedává.   A Cardinale je vedena spíše v pozadí, což je   vůbec na takový film škoda. V jednoduchosti   sice krása je, ale tady se to nějak podivně   minulo účinkem. Samotný začátek sice napětí   vyvolává, ale každou další minutou stopáže   se vše vytrácí do obyčejného oddechu, takřka   televizního konceptu. Ve své době snímek   žánrově fungovat mohl, ale dnes je už poněkud   ohlodán zubem času. Ve spleti námětově   podobných snímků však není jediný.

Baronka Cardinále sponzoruje svého dávného   přítele Alda v hledání velkého pokladu, po   kterém pase i skupina zločinců. Poklad se   nalézá v těžko přístupné čeřeji   vodopádu. Doprovod Aldovi dělá dávný   přítel, který pro ochrnutí se nemůže   postavit na nohy a pomoci mu má i jeho   manželka...

Film není ani tak dobrodružný, jako spíše   nostalgický. Dost podstatnou část filmu   zabírají vzpomínky na minulost, kterou spolu   prožili Aldo, Baronka a Gérard. Během tohoto   vzpomínání si připravují loď a nezbytné   vybavení k vyzvednutí zlata z pod vodopádu.   Dobrodružný je začátek filmu a asi tak   poslední čtvrtina. Jakou úlohu vlastně hráli   ti dva indiáni mi nějak uniklo a poslední   záběr vypadá tak, jako že bude ještě   nějaké pokračování. Konec je zajímavý v   podstatě tím, že si divák může ledacos   domyslet.

Chutná porce dobrodružství a napětí   přináší tenhle znamenitý snímek s hvězdným   obsazením. Na tyhle filmy jsme někdy před 25   lety chodili do kin (videa sem jestě nedorazila)   a chrochtali jsme si blahem.