4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

Je to film, rumunskej. Ve   snímku Vesničko má   středisková jakoby rumunská   tvorba byla trochu   zesměšňována. A není to   přitom fér. Film 4 měsíce,   3 týdny, 2 dny se odehrává   přibližně ve stejné době,   jako ona zmíněná Vesnička.   Není to komedie. Je to drama.   Tématem je interupce. V   některých státech je   různě legislativně   řešena. U nás v době   předrevoluční bylo možné   interupci vykonat, ale   dotyční museli k tomu mít   pádné důvody a projít   ponožujícími procedurami   před interupčními komisemi.   Nevím, jak to bylo řešené   v Rumunsku, ale nechtěné   těhotenství zde řeší dvě   vysokoškolské studentky. A   je to vosajstlich. Dějově to   není nijak bohaté. V   podstatě film se odehrává v   rozmezí jednoho necelého   dne, při kterém se stane   spousta věcí. Ohrožené je   nejen velké kamarádství   dvou studentek, ale poznáme,   kam až je někdo ochoten   zajít pro dosažení cíle v   podobě pomoci osobě   blízké. Anamaria Marincová   zde předvádí herecký   víkend hodný Oscara.

Kontroverzní snímek, který   natočil rumunský režisér   Cristian Mungui a za který si   odvezl Zlatou palmu. Snímek   pojednává o dvou   vysokoškolských studentkách   za éry rumunského totalismu,   těsně před pádem železné   opony, kdy během jednoho dne   jedna z nich podstupuje tehdy   zakázaný potrat. Film je   drsnou výpovědí nejenom o   těžké době, ale, a to   především, o silném   přátelství.

Depka až na půdu..., aneb   neveselé připomenutí dob   temna. Snímek, který musíte   sledovat téměř bez   vydechnutí a v stupňovaném   napětí, obdivovat nevídanou   obětavost Otilie a zatínat   pěsti nad nehoráznou   lehkomyslností Gábiny.   Nejhutnější složkou je zde   však atmosféra, ponurá, bez   hudby - jen s tíživými   zvuky socialismu.

Jednoduchý, působivý
Rumunský nový film často   až příliš jednoznačně   míří za festivalem, zdaleka   ne vždy je to však nudná   přehlídka intelektuálního   artu. V tomhle případě se   podařilo spojit obojí   dohromady.
Od začátku   a i ze samotného obsahu   vyplývá, že to nebude nic   veselého a režisér film   natočil způsobem, který   dramatickou působivost   maximálně podpořil.   Realistická, prostá, takřka   dokumentaristická kamera,   minimum střihů a jednoduchý   děj, který zbytečně   neodvádí pozornost od   hlavního tématu, dělá z   filmu zajímavé, přitom   koukatelné dílo. Rozhodně   ne každý ho ale dokáže   přijmout.

Tento film opravdu není pro   všechny a troufám si říct   že ani pro mě ne...K tomuto   filmu jsem se dostal náhodou   a musím říct že jsem si v   kině připadal jako   největší amatér, protože   tento film promítali pro Klub   přátel filmu : ), kteří   jsou v těchto nekomerčních   filmech dost   zaběhlí...Příběh je   opravdu drsný a reálný a   poukazuje na tvrdé dopady   interupce...Asi byla moje   chyba že jsem si nezjistil o   co v tom filmu jde, zjistil   jsem to až o půl hodiny   později :)...Scénář byl   místy přitažený za vlasy a   to mazlení režiséra s   kamerou bylo někdy dost   nudné a zdlouhavé ale to   divák odpustí...Ponaučení,   že být trochu sobecký a   starat se jen sám o sebe,   není v některých   případech tak úplně k   zahození...Otilia ukázala   vůči sobci Gabitě   neuvěřitelnou   obětavost...Musím také   vyzdvihnout herecké výkony   obou hlavních aktérek   stejně jako představitele   lékaře provádějícího   potrat...Tento film se   rozhodně nebude líbit všem   to 100% ale zaujme všechny a   na to dám krk...

Drsný rumunský   snímek,pojednávající o   nezákonné   interupcí,prováděné za   těžké peníze ve špinavém   hotelu, kdesi v Bukurešti.Je   jistě dobře,že se režisér   snaží pomocí filmu,na tento   problém upozornit.Někdy se   mi však zdá,že scénář   příliš tlačí na   pilu.Snaží se diváka   šokovat za každou cenu.I tak   však snímek považuji za   docela vydařený.Nebylo by   skvělé,kdyby takovýto   podobně naturalisticky   syrový film,natočil   některý z našich   režisérů,místo tuctových   nostalgických komedií?

Tak tenhle snímek je opravdu   drsný,nic pro slabé   povahy.Pokud si chcete   pořídit pěknou depresi, s   chutí so toho.Nejde jen o   to,že film popisuje příběh   studentky,která chce (nebo   spíš musí) podsoupit   potrat,což je samo o sobě   docela silná káva, ale i o   všeobecnou tísnivou   atmosféru totalitního   režimu a všudypřítomný   strach.

Zajímalo by mě, jestli se v   hodnocení tohoto filmu liší   muži a ženy. Autentičnost v   pojetí i hereckých výkonech   na mě působila   „osvěžujícně“ po   všech těch   nakašírovaných, papírem   šustících a primitivních   filmech ze současné české   produkce. Snímek   pochopitelně na druhou stranu   využívá klišovitost indie   tvorby, ale nejde o příběh   totální loserů, exotů,   imigrantů, minorit všeho   druhu atd., ale obyčejnou   historku ze života – drsnou   a reálnou. Ocenění si   zaslouží alespoň trochu   promyšlená psychologie   hlavních hrdinek, jejichž   výkony jsou uvěřitelné.   Film také nemá žádné   dramatické rozuzlení se   spoustou krve, čehož si   vážím, jelikož režisér   tomuto pokušení odolal.   Začátek filmu, v němž   sledujeme jakoby všednodenní   aktivity na studentské koleji   ve mně vyvolal moje vlastní   vzpomínky a tím pádem jsem   se asi dokázala líp   „připojit“. Dojmy:   beznaděj a prázdnota.

Po shlédnutí filmu jsem byl   velmi pobouřen, neboť   snímek je neuvěřitelným   ztělesněním všech těch   věcí, které na filmu   nenávidím. Nechybí zde snad   jediná. Dokonce jsem si v   prvních okamžicích   vykládal tento film jako   cílený útok na mojí   osobu:-D.....ano, ten film mě   strašně nasral.

Nejhorší věcí v   umění je podle mého tzv.   "násilná   alternativa". Pod tímto   pojmem si je možno   představit zejména   novátorství a hledání   nových cestiček v duchu   "méně může být   více"(to v lepším   případě, zde to i občas   vychází), a nebo   "horší může být   nakonec lepší", což   končí často pořádným   průserem.

Za   další negativum umění,   zejména pak filmu, považuji   šokový efekt   prostřednictvím   neskrývaného naturalismu. To   je opravdu velmi laciné a   snadné. (podobně jako   např.vtipy na sexuální   téma. Zde taky stačí   plácnout kdejakou kravinu a   lidi se smějou).

To jsou pak v podstatě   dva hlavní problémy tohoto   snímku. Základním   poselstvím mělo být   kontroverzní téma (takže to   je první laciná věc, tedy   první minus), navíc podané   prostřednictvím   naturalistických scén(tedy   druhé minus). Už toto v   podstatě stačí na   spláchnutí filmu   kamsi....
Pak tu máme   ten takzvaný "násilný   art", či jak to   nazvat.(tedy další   minus).

Absenci jakékoli hudby   bych ještě překousl. Velmi   zde sice chybí, ale v zájmu   originality budiž. Tzv.   dokumentaristická kamera, tak   to je již větší průser.   Opravdu působí velmi   nuceně, ba troufám si říct   až trapně. Děs. Statické   záběry brané z klepající   se ruky kameramanovy, tak tomu   teda říkám   umění.....umění ve stylu   pisoáru vystaveného na odiv   snobským a pokryteckým   pseudoznalcům......
Ultradlouhé záběry,   kupříkladu záběr "na   oslavě", tak to je   další výsměch.....to je   pokus šestnáctiletých   amatérských a pubertálních   filmařů o originální   tvorbu....pak si daj brko nebo   vodní dýmku, a někde v   zakouřenym klubu budou   filosofovat nad tím, co tím   vlastně chtěli   sdělit.....ale tady?   Zlýýýý......vždyť to ani   nemá žádnou pořádnou   pozici v ději.....

Celkově se jedná v   podstatě o účelový   amatérský film. No co, taky   cesta jak dělat umění. Ale   pokud nenosíte pruhovaná   trička a nemáte na sobě   týdenní strniště z   vousů(u mužů), popřípadě   nenosíte pruhované   podkolenky nebo dlouhé   hnědé sukně(u žen), a   nežasnete nad tím   pověstným pisoárem   vystaveným v galerii,   nekoukejte se na to. Opravdu   to za to nestojí.

A nebo se předem zhulte.   Pak to je docela dobrý.

Velmi naturalisticky   zpracovaný snímek... Děj   jen dokazuje jednu velmi   známou skutečnost a to je   ta, že se lidé hodně často   k sobě nechovají ohleduplně   a tolerantně a také to, že   jsou mezi námi takový,   kteří díky své sobeckosti   dokážou zajít až za   hranice morality a   charakteru...