Synové a dcery Jakuba Skláře [TV seriál]

Tohle byl opravdu hodně ambiciózní projekt   rodinné ságy zahrnující více než půl   století a velká výzva pro Luďka Munzara, aby   jako padesátník zahrál titulní roli od   mladého jinocha až po cca osmdesátiletého   starce. Všechno se to dost dobře povedlo o což   se rovným dílem zasadil precizní prací   režisér Jaroslav Dudek, dokonale propracovaný   scénář Jaroslava Dietla a svými výkony   několik generací našich předních herců.   Navíc je cítit, že éra normalizace je už   pryč, netlačí se tolik na pilu a v ději jsou   věci, které byly ještě krátce předtím   naprosto nemyslitelné. Za mne určitě   spokojenost!!

Jeden syn nemehlo,šplhající po žebříčku   stranických funkcí,jedna dcera ženou   funkcionáře NSDAP,žijící v NSR,další syn   živnostník,další dcera selka...
Řečeno   citátem z Limonádníka:"Padouch nebo   hrdina, my jsme jedna rodina!"

Synové a dcery Jakuba skláře
Našel jsem na starých videokazetách po otci   tento seriál, tak jsem si řekl "zasměju se   socialistickýmu veledílu". Seriál mě ale   vtáhl a až do konce nepustil. Líbilo se mi   hezké vykreslení charakterů postav a v   posledních dílech snad i kritika neřádů v   tehdejší společnosti. Vlastně celou dobu se   seriálem nesl duch boje proti zlu, zosobněný   Jakubem Cirklem starším. Co mě štvalo byla   monotónní trubkovitá hudba, utahaný děj a   zároveň překotný tempo posouvání v čase v   první polovině seriálu. V jednom díle jsou   všichni děti a v druhým už je všem 30,   přičemž jejich mladší verze nehrajou, ale   jenom jsou na place. Taky s obsazením z hlediska   věku herců si tvůrci moc hlavu nelámali, když   děti Munzara hráli skoro jeho vrstevníci.   Celkově toto dílo smrdělo patosem a zatuchlinou   (což trošku zachraňoval přirozenej Krampol),   ovšem jinak jde o kvalitní seriál s partou   dobrých herců.

Po roce 1989 trezorový seriál
Výborný seriál sledující ságu rodu Jakuba   Skláře. Žel současná polistopadová   "demokratická" Česká televize pod   vlivem opoidního kapitalismu uložila tenhle   seriál do trezoru a zakázala jeho vysílání,   aspoň to, aspoň že ho rovnou   nezničila.
Seriál vřele doporučuji ke   shlédnutí, nabízí zajímavý nevšední pohled   nejen na rod Jakuba Skláře, ale i na naší   národní historii.
Jiří Krampol, jeden z   hlavních představitelů seriálu si v jednom   rozhovoru stěžoval a zároveň se podivoval, že   Česká televize po r 1989 tenhle výtečný   seriál uložila do trezoru a nevysílá ho.

Jeden z nejlepších seriálů, které napsal   Dietl, je nutno pochválit za herectví Jiřího   Krampola, Jaromíra Hanzlíka. Hovořilo se, kdyby   nezemřel Dietl předčasně, mohli jsme se   dočkat jejího pokračování. A když jde o   velký seriál, má rovněž sem tam nějaké   nedostatky. Herec Luděk Munzar je skvělý herec   ale neměl v prvních dílech hrát, maskérům se   jaksi nepovedlo, z něj udělat mladého kluka,   kterému se dařilo rozšiřovat rodinu. Záporná   role Petra Haničince, byla dopředu napsaná, že   nebylo potřeba přemýšlet, jak to s ním   skončí. Teď seriál na jednom kanálu běží,   ale rád bych se na něj podíval na čt1 nebo   čt2 od začátku...

Dal jsem "jen" sedm puntíků
nicméně mám pro tenhle seriál zvláštní   slabost.
Baví mě, že například Luděk   Munzar hrál člověka v průběhu 57 let.
To   fakt není žádná prdel, ale jeho výkon v   seriálu je obdivuhodný. Nicméně, není v tom   sám. Také Jiří Krampol, nebo Petr Haničinec,v   roli megahajzla, ukázali kus poctivého   herectví.
Jak už bylo naznačeno, seriál se   odehrává "časosběrnou" formou v   průběhu 57 let. Tím, kdo projekt ustál, je   fenomenální scénárista Jaroslav Dietl.   Geniálním způsobem navlékl osudy rozvětvené   rodiny, sklářského mistra a charakterního   muže, na události první poloviny dvacátého   století.
Kdo svou část práce trochu zmršil   a připravil tak dílko o plný počet puntíků,   je osvědčený "kavčohorský"   řemeslník Jaroslav Dudek. Autor takových   "hitů", jako je Žena za pultem, nebo   Nemocnice na kraji města, jakoby chvilkami hodil   za hlavu výpravu a některé scény natočil až   trapně divadelně. Otázka je, jakou měrou se na   tom podílel rozpočet a jakou měrou diletantský   přístup. Drahý seriál totiž občas působí,   jako laciná televizní inscenace...
Jak už ale   bylo řečeno, scénář a herecké výkony vše   vyvažují a já tak považuji příběhy   sklářského mistra a jeho rodiny, za jeden z   nejpovedenějších seriálů za 60 let tvorby,   třebaže se nevyvaroval úlitbě Komunistické   straně.

Rodinná sága v souběhu českých dějin a   sólokapr pro Luďka Munzara. Seriál je zcela   poplatný době, takže oslava komunistické   strany se musí brát již tak nějak z rezervou.   Jinak se jedná o typickou Dietlovku se vším   všudy. Veškeré životní trable, a to ať v   rodině, tak i v zaměstnání, jsou napsány tak   věrně, že by tomu jeden až uvěřil.   Viditelná televíznost mi dnes už krapet přijde   rušivě. Dramatizace se, jak jinak, Dietlovi   opět povedla a věhlas nad tímto počinem,   neutichá ani dnes. Alespoň u starší generace.   Nostalgický seriál, který se dá s   přimhouřeným okem sledovat i dnes.

Ve sklárně, kde si seriál natáčel, jsem se   byl před lety podívat. Prohlídka výroby a   následné posezení v patře v prosklené   restauraci, kde můžete sledovat provoz a   výrobu, byl perfektní. Já jako zkušený pivař   jsem ocenil i jejich nabídku. Dodnes mám doma   koupené skleničky a vázy z jejich výmětové   prodejny. Tehdy to bylo za babku. Jinak mě   seriál nijak neuchvátil, ale oceňuji umění   Jaroslava Dietla obsáhnout dění a události   desítky let na příběhu jedné rodiny. Velkou   zásluhu samozřejmě mají i špičkoví herci   doby pře třiceti lety.

Krasny a lidsky natoceny serial
Pri jeho sledovani mate pocit,ze ctete nadherny   roman o lidech z masa a kosti-neco podobneho jsem   citil pri cetbe romanu J.Steinbecka...diky tam   nahoru,pane Jaroslave Dietle!

Dětští herci
Mnoho dětských herců je mi povědomo, ale   nevím jak se jmenují. Dám dohromady jen Jana   Vokurku, Jakuba Zdeňka, další ne ... např. i   herec co hrál prvního Jakuba (později Petr   Kostka) mi je povědomý, ale nevím ...