
Tenhle Evan má vlastně všechno, co si kdekdo může přát. Má milující manželku, dvě zdravé,

chytré a šikovné děti a díky práci architekta pořádný dům a hromadu peněz. Přesto: jednoho víkendu zůstane právě kvůli práci sám doma, zatímco zbytek rodiny odjede na pláž. Během deště se ozve zaťukání na dveře. Když Evan otevře, spatří dvě promáčené kočičky. Rády by kontaktovaly kamarádku a pokračovaly dál ve svých původních plánech. Jenže v domě se jim zalíbí. A protože jsou svůdné a nebojí se otevřeně mluvit o sexu, hostitel nepřekvapivě podlehne jejich kouzlu. A to neměl dělat.
Na první pohled se tomu zřejmě ani nebude chtít příliš věřit, ale
Eli Roth vytvořil
Nebezpečným pokušením film, který má vcelku aktuální myšlenku. Sice je podána naprosto jednoduchoučkým způsobem, aby ji pochopil i Facebookem posedlý/ovlivňovaný

jedinec, ale pořád je to myšlenka. Tím vůbec nejbrutálnějším, co v
Nebezpečném pokušení uvidíme, krátká scéna, ve kterém jedna z dívek (Genesis) zabodne Evanovi vidličku do jizvy na rameni. Jinak se má jednat především o psychický teror, i když už jsme rozhodně viděli filmy, ve kterých byl mnohem znepokojivější.
Tady k němu mohlo dojít především proto, že Evan je tak trochu měkota. Ne jako Johnny

v segmentu „Měkota“ v
Acid Housu, ale pořád měkota. Přeci jen se holkama nechá poměrně snadno přemoci. Ale na jeho obranu – jsou to fakt kočky, a taky má docela smůlu, že se mu vícekrát nedaří překlenout se přes ten nejdůležitější moment, aby se mohl osvobodit.
Rothovi se daří udržovat diváka v očekávání, jak to celé dopadne a to i přesto, že podobně jako v případě
Ulice Cloverfield 10, existuje jen tolik variant rozuzlení, jaké by se daly spočítat na prstech jedné ruky.
Asi by to nebyl
Eli Roth, kdyby natočil film, ve kterém se neobjeví žádná psychotická postava.

V
Nebezpčeném pokušení takové představují
Ana De Armas a
Lorenza Izzo, ačkoliv charakterově jdou přeci jenom více do hloubky, než tomu bylo ve zmíněných Hostelech. Možná za to může i skutečnost, že tohle
Nebezpečné pokušení je remakem exploitačního hororu
Death Game z roku 1977 (který teď chci docela vidět), ve kterém si jednu z hlavních rolí zahrála
Colleen Camp, jež se v tomto remaku na chviličku objeví coby Vivien. Takovýchto a odbobných odkazů bychom tu nepochybně našli více, ale obávám se, že na rozdíl od
Rothova kámoše
Quentina Tarantina toliko nefungují.
Nebezpečné pokušení přesto mile překvapilo. Ve filmu se postupně prostřídá několik různých druhů napětí (vražedné, erotické, …), dá-li se to tak napsat, ale je docela škola, že tvůrci efektivněji nevyužijí všechno z toho, co představí během expozice (mixážní pult, pes Monkey, …). Samotný dům jakožto hlavní lokace byl vybrán výborně. Jenom trochu zaráží, že se nachází až v dalekém Santiago de Chile, když začínáme pohledem na legendární nápis Hollywood, který samozřejmě najdeme v Los Angeles, kde o podobně luxusní stavby není nouze. Ale tvůrci určitě dobře vědí, proč jeli natáčet až do Jižní Ameriky.
FOTO: cinema.de