Motory buráci, poklice odlétávají do škarpy, nadupané káry se o sebe třou, jiskry skáčou po kapotách a za volantem sedí pekelně soustředěný Steve McQueen v nejslavnější beztrikové automobilové honičce všech dob. Jde o drsnou kriminálku Bullittův případ (1968) – film, který navždy zapsal do historie jméno britského režiséra Petera Yatese.
Narodil se 24. července 1929 jako syn vojenského důstojníka v britském Hampshire. Kariéra u armády předurčena? Leč studium dramatického umění v Londýně a pozdější režijní i herecké zkušenosti z prken, která znamenají svět, jej neomylně od padesátých let na plného půlstoletí nasměrovaly do filmového průmyslu. Zprvu sbíral zkušenosti jako asistent režie - přimotal se třeba ke slavnému snímku Děla z Navarone. Sám se v té době malinko prosadil v polozapomenutém muzikálovém snímku Summer Holiday (1963). Zkrátka začátky bývají těžké. Ale pak vše dramaticky změnil rok 1968, ve kterém si jej, díky jeho televizní práci a smyslu pro realismus v akčních scénách, vybral sám McQueen pro Bullitův případ. A tradááá - cesta do Hollywoodu byla otevřena.
Peter Yates se ovšem nezachoval macešsky a od dob Bullitta střídavě točil v rodné Británii i za oceánem. A mnohokrát dokázal téměř zázračně s bravurou proplouvat skrze žánry. Od bláznivé komedie si skočil na válečné pole, odtud ke kriminálce, pak k romantice či dobrodružné akci. Málokdo uměl takhle zručně natočit téměř cokoliv a skákat z komorního snímku k vysokorozpočtovým produkcím. Dustin Hoffman, Mia Farrow, Peter O´Toole, Philippe Noiret, Robert Redford, Barbra Streisand, Raquel Welch, Bill Cosby, Harvey Keitel, Nick Nolte, Liam Neeson, John Malkovich, Cher, Tom Selleck, Siqourney Weaver, Morgan Freeman - to není výběr největších hereckých es čtených z chodníku slávy. Tihle všichni totiž s Yatesem pracovali v jeho nejplodnějším období sedmdesátých a osmdesátých let.
Byl sice vyhledávaným režisérem, ale své první nominace na „plešouny“ získal až v roce 1977 za cyklistické drama A co dál… Vrcholem pro něj byl rok 1983. To světu představil povedenou fantasy Planeta Krull a hlavně drama Garderobiér, ve kterém se vrátil ke kořenům. Na pozadí shakespearovské kočovné divadelní společnosti provedl hlubokou sondu do duše lidí od fochu. Leč ani jedna z pěti oscarových nominací nebyla proměněna. Stejně jako střídal žánry, tak i skákal ode zdi ke zdi co do kvality snímků. Občas sklouzával k zneužívání módních trendů a parazitování na jiných – např. Hlubina (1977) je jasnou odpovědí na Spielbergovy Čelisti. V devadesátých letech pracoval už jen občasně, spíše pro televizi. Zemřel přirozenou smrtí 9. ledna 2011 v Londýně.
Kuriozitou je, že pro svou snahu po maximální realističnosti nejen o desítky let předběhl dobu, ale také byl často hraný v socialistickém Československu – krásně totiž „nastavoval zrcadlo zkorumpované a zlé kapitalistické společnosti“, a to se domácím papalášům tuze hodilo do krámu.
Autor: Martin Ruut Kovařík, zdroj časopis Filmstage
