Laru, manželku hlavního hrdiny Johna Brennana, zatkne policie pro podezření z vraždy. Když ji odvádějí v poutech od rodinné snídaně, John věří, že jde o nedorozumění, a že bude jeho manželka brzy zase zpátky. Jenže je odsouzená a vězení je pro ni čím dál nesnesitelnější. John se už nemůže dívat na to, jak jeho ženu pobyt za mřížemi ubíjí, a rozhodne se ji dostat za každou cenu ven. Ale když přijde na věc, bude schopný například zastřelit dozorce, nechat syna na veřejném místě bez dozoru nebo srazit na zem milou stařenku, protože mu stojí v cestě?

Film Tři dny ke svobodě je remakem francouzského kriminálního thrilleru Nevinná. Některé scény jsou si opravdu hodně podobné, takže ty nejdůležitější okamžiky jsou stejné i v právě uváděné americké verzi. Jenže právě tyto pro děj zásadní momenty nejsou v obou filmech příliš dobře natočené. Ať už se jedná o úhel kamery, nebo že scény nejsou dostatečně dlouho naexponované. Výborným příkladem je právě stěžejní scéna zatčení manželky hlavního hrdiny, která trvá opravdu jen chviličku. Určitě by se v ní měla více bránit, že je nevinná, že se jedná o omyl, hlavní hrdina by měl být ještě průbojnější, a asi bychom si měli vyslechnout i známé „máte právo nevypovídat ...". Zkrátka by bylo daleko lepší obohatit tuto scénu takovým způsobem, aby se nejednalo jen o strohé zatčení. Takhle hraje významnější roli jen plačící dítě. Stejně tak chybí záběry od soudu, který pošle Laru Brennanovou na mnoho let za mříže. A tak by se dalo pokračovat ještě ve dvou, možná třech případech. Čili zatímco v posledním recenzovaném filmu Hon na čarodějnice časové zkratky výborně fungovaly, v tomto nic takového neplatí.

V obou filmech je jeden zásadní rozdíl. V originále, ve kterém hlavní role ztvárnili Vincent Lindon a Diane Krugerová, je na první pohled naprosto zřejmé, že se oba manželé opravdu vroucně milují. Ve filmu Tři dny ke svobodě diváci snad ani nemůžou věřit, že si John a Lara plně důvěřují. Ostatně i ve vězení se k sobě chovají většinou odtažitě. Trochu to vypadá, že John chce dostat svou manželku ven jen proto, aby se nějak zabavil. Že má svou ženu opravdu rád se vlastně ukáže až po útěku, kdy ji neopomene přibalit k ostatním důležitým věcem i snubní prsten.

Dále, zatímco Diane Krugerová podává v původním filmu opravdu výborný výkon, Elizabeth Banksová je ve stejné roli v novější verzi po celou dobu dost nevýrazná. Německá herečka je navíc velmi krásná, což bylo pro tuto roli také velmi důležité, protože s ní diváci při jejím pobytu ve vězení daleko více soucítí a snadněji pochopí její počínání, a že pro ni musí být pobyt ve vězení opravdu zdrcující. Elizabeth Banksová je sice také pohledná, ale působí velmi matným dojmem a určitě není tolik přesvědčivá.

Russell Crowe coby hlavní hrdina je také volba diskutabilní. V první polovině filmu je to spíše trochu vystrašený, nejistý člověk. Ve druhé polovině se ale promění v člověka nebojácného, odhodlaného a pro ostatní nebezpečného. A je to přesně ten Russell Crowe, jak ho známe z filmů Gladiátor, 3:10 Vlak do Yumy, nebo Robin Hood. A je velmi dobře vidět, že hrát postavu s uvedenými vlastnostmi je pro něj daleko přirozenější. Liam Neeson přišel, natočil svou scénu tak, že v ní je opět „cool", a zase šel natáčet jiný film. Velmi zajímavá je také postava, kterou hraje Olivia Wilde. Díky ní se totiž může útěk z vězení značně zkomplikovat, přestože by si sama nic takového nepřála. Pro film by ale možná bylo o něco lepší, kdyby si s Elizabeth Banksovou vyměnili role.

Oproti originálu má film Tři dny ke svobodě o půl hodiny další stopáž, což má svá pro a proti. Američané mají samozřejmě na natáčení filmů více peněz, takže je všechno modernější, útěk je velkolepější a akčnější scény úžasnější. Některé scény jsou přidané velmi chytře (když se policie snaží přijít na to, kde je hlavní hrdina), ale jiné jsou zase úplně zbytečné (záběry ze třídy jen proto, že hlavní hrdina je učitel). Některé dialogy jsou v obou filmech, ale v tom recenzovaném vyznívají daleko vtipněji. Velmi dobrá je také úvodní scéna u večeře, protože správně poodhalí vztah mezi Larou a její šéfkou, která bude později zavražděna. A hlavně, scenáristé filmu Paula Haggise vynikajícím způsobem využívají internet, díky jehož anonymitě je možné vyhledat snad úplně všechno.

Tři dny ke svobodě nejsou horší než Nevinná, ale nejsou ani lepší. Původní francouzský film je opravdu velmi dobrý a tím pádem platí to samé i o tom americkém. V tom navíc hraje více známých tváří, takže je pro mnohé určitě atraktivnější. Takže pokud na něj vyrazíte do kina, nepochybně budete po jeho zhlédnutí spokojení.