Země nikoho

Opravdu absurdní situace.   Jeden je Srb a druhý je z   Bosny. Dva nepřátelé   ocitnutí v zákopu mezi   dvěma liniemi. Nemohou si   věřit, nemohou utéct a   oběma jde o život. Do toho   přidejme člověka   ležícího na zemi a   majícího pod sebou   výbušninu, kterou není   možné odpojit. UNIFOR sice   přijede pomoct, ale dostanou   rozkaz k návratu. Ale to by   si toho nesměli všimnout   novináři, aby se o takovou   událost okamžitě nezačali   zajímat a tím nezasáhli do   diplomacie válečného   konfliktu. Jedná se o   tragikomedii, která byla   velice ceněná. Z konfliktu   Bosny a Hercegoviny nebylo   natočeno mnoho snímků a tak   se tento stává doslova   skvostem. Je natočen vkusně   a poutavě. Protiválečné   vyznění je zřejmé a   neskonale dobré. Opravdu   málo takových snímků.

Kdo začal válku?
Dlouho jsem čekal na   povedený evropský válečný   film a dočkal jsem se. Země   nikoho je jeden z nejlepších   evropských filmů, lepší je   už jen Pád třetí   říše.
Nejprve musím   pochválit režii. Je vidět,   že Danis Tanović zná   Jugoslavský konflikt velice   dobře a aby ne, když je   Bosenské národnosti. Co se   mi na filmu ale líbilo   nejvíc je propracovaný   scénář a vynikající   dějová zápletka, kde se z   nepřátelských vojáků v   jednom zákopu stávají na   chvilku přátelé.
Vynikající ná,ět   samozřejmě doprovází   sympatičtí Jugoslavští   herci a válečné efekty,   které ale už jsou slabší   stránkou filmu. Proto   dopředu upozorňuji, že   snímek nemůžete vizuelně   srovnávat s americkým   Ryanem, nebo Černým   jestřábem. Přece jenom ti   Američané stále vládnou   světové kinematografii.   Stejně těch válečných   scén tu není tolik a je   vidět né moc veliký   finanční rozpočet celého   snímku. Už i kvůli tomu,   že v celém filmu   neuslyšíte hudbu, která by   film oživila, či   doprovázela různé scény,   což si myslím, že je   škoda. Co mi trochu utkvělo   v hlavě bylo rozhodnutí   vojáků OSN vydat se sami do   nepřátelských vřad a pomoc   našim hrdinům v zákopu.   Účel byl samozřejmě dobrý   a Georges Siatidis mi   přirostl k srdci, ale   přišlo mi to nereálné.   Opravdu si nemyslím, že si v   reálu jedna vojenské četa   dovolila sama od sebe opustit   svou základnu a bez rozkazu   odjet na území nepřítele,   ale budiž, přijal jsem   to.
Ve filmu je sice   minimum akce, ale výborné   dialogy a dějové zvraty vás   připoutaj ke křeslu a budete   mít chuť Tanovićovo dílo   pochválit, jako já.

Sečteno a   podtrženo. Film není   americký, obsahuje minimum   akce s průměrnými   válečnými efekty, ale děj,   zápletka, dialogy, herci,   výprava a filmový štáb v   čele s Tanovićem natočili   pěknou podívanou a na to,   že to natočili Bosenci   musím snímek pochválit.   Takže ještě jednou dobrá   práce!

Celkem povedený film plný   otevřeného i skrytého   sarkasmu a ironii o válce v   bývalé Jugoslávii,o   novinařině,o OSN,ale hlavně   o válce jako takové.Není to   sice můj šálek kávy,ale   originálně uchopený   válečný film potěší.

hra na důležité
Takto nějak jsem si vždy   představoval mise modrých   baretů. Všichni se tváří   nesmírně důležitě,   rozhodnout však nemůže   nikdo nic. Stejně je nutno   čekat na rozhodnutí   politiků kdesi daleko.   Rozhodnutí, které ale vůbec   nezávisí na dané situaci,   ale opět na diplomatických   dohodách. Velitelé UNPROFORu   jsou si toho velmi dobře   vědomi, proto ochraňují v   prvé řadě své skvělé   posty. Obyčejný voják v   modrém baretu si může   myslet, že plní jakési   poslání, ale vše je to jen   hra, lež a přetvářka.   Tohle všechno film Země   nikoho zcela otevřeně   ukazuje, a i proto je   skvělý. Je jeho štěstím,   že byl divákovi předložen   jako tragikomedie s jakousi   dávkou nadsázky. Je tak   stravitelnější. Jeho   prvořadou úlohou určitě   mělo být poukázání na   absurditu a absolutní   nesmyslnost této války. To   se mu podařilo skvěle.   Žádné oslnivé herecké   výkony, ale naprosto   uvěřitelné ztvárnění   hlavních postav. Film vás   nutí k zamyšlení, ať   chcete, nebo ne. Myslím si,   že svou úlohu splnil beze   zbytku a před režisérem,   který v době vzniku byl   naprosto neznámý, nelze než   smeknout. Takovýto   jednoduchý snímek s prostým   dějem dokáže říct více,   než nějaký pompézní   válečný velkofilm ozdobený   účastí těch   nejvěhlasnějších   světových hvězd.   Jednoznačně doporučuji.

No to byla ale blbost.
Nechapu,proc je tu takove   docela dost vysoke   hodnoceni.
Mozna,ze   jsem ten film nepochopil   dobre,ale proste se mi   nelibil.Videl jsem ho jen   jednou,ale taky naposled.
A to ho mam doma((((
Jo........ale je to taky   jenom muj nazor.

Válka na Balkáně. Ta jistě   bude ještě mnohokrát   předmětem filmů.   Tragikomický příběh tří   hrdinů, kteří uvíznout v   jednom zákopu uprostřed   postavení mezi Bosenci a Srby   si vaši pozornost udrží   plných 98 minut. Film ukazuje   nesmyslnost války v celé   své nahotě. V zákopu stojí   proti sobě dva bosenští   muslimové a jeden Srb.   Vlastně jeden z Bosňáků   leží. Leží na mině. Kdyby   se pohnul, roztrhá ho to na   kousky a vše v blízkém   okolí. Absurdita války se   projevuje v tom, že   nynější protivníci mají   společné známé a kamarády   ze dřívějších dob. Na   scénu vedle těchto hrdinů   přicházejí i   "Šmoulové" -   modré přilby a televizní   štáby. Záchrana vojáků se   stává předmětem reality   šou. Podaří se je   zachránit? Podaří se tyto   protivníky dostat pryč a   tím jim zachránit život?   Jak to dopadne s ležícím   mužem? To se dovíte až v   závěru filmu.
Po   celý film přicházejí   drobné vtipy a absurdity.   Úsměv na tváři vyvolala   scéna, kdy v jednom ze   zákopů - postavení Srbů,   jeden voják čte noviny se   slovy "To je strašný.   To je neuvěřitelný."   Kolega se ho ptá, co tam   čte? Dostane se mu   odpovědí: "V té   Rwandě je ale bordel."

Příběh dvou vojáků   uzavřených v v úzkém pásu   země uprostřed frontové   linie. Celý film půobí,   jakoby byl rozdělen do dvou   částí. První část   působí jako komorní drama   tří mužů uvězněných v   zákopu. Jejich hádky o   původci konflitku vyznívají   spíše směšně a   bezvýznamně, protože už   vlastně ani nikdo nejspíš   neví, proč bojují. Druhá   část začíná, když do   děje vstoupí jednotky OSN a   muži v zákopu se.   Zobrazením jejich neochoty   pomáhat dostává snímek   trochu protizápadní nádech.   Novináři, zde vykreslení,   působí pouze jako lovci   senzací. Jejich honba za   příběhem je tak zběsilá,   že se neštítí prakticky   ničeho, co pak překroutí a   použijí, jak se jim to bude   hodit nejlépe. Oproti jiným   protiválečným filmům zde   nejsou zobrazeny hrůzy   válečné vřavy a   umírající, ale důraz je   kladen především na pocit   nesmyslnosti a zbytečnosti   války plynoucího hlavně ze   situací v první části   filmu .

Bohužel zde musím napsat,   že mě film nezaujal takřka   ničím. Snad jen nápadem   uzavřít v jednom prostoru   dva vojáky z opačných stran   barikády. Ale jinak sem se u   filmu spíše nudil.

Excelentní bosenský film s   originální zápletkou a   skvělým humorem. Nejde však   o žádnou oddechovku a už   vůbec ne o nějakou   fraškovitou komedii. Naopak   je to absurdita, za kterou se   skrývá množství kritiky.   Jedinečným stylem kritizuje   systém a neschopnost   UNPROFORu, novinářský a   mediální hyenismus, vztahy   mezi balkánskými národy i   válku samu o sobě. U tohoto   filmu často přemýšlíte,   jestli se dřív rozesmát   nebo rozbrečet, jestli je to   více vtipné nebo více   žalostné, až z toho   zůstanou velmi smíšené   pocity, které v závěru   přerostou do naprostého   zoufalství a čiré   beznaděje.
Na filmu   mě hodně zaujal i   konfliktní střet prudké   balkánské mentality se   západním světem – ten zde   též rozhodně není ničeho   ušetřen. Film, který se mi   nadobro vryl do paměti.

Zákop mezi frontami a v něm   soukromá názorová válka o   to, kdo začal tu opravdovou   ... „Vy jste začali   válku.- Ne, vy jste začali   válku. Ne, vy! - Koho to teď   zajímá? Všichni jsme ve   stejný prdeli“.   Přetahovaná o zbraně   (každý chvilku, tahá   pilku). Mina Made in E.U. na   které leží živý   člověk... Totální   zbytečnost a neschopnost   modrých přileb ... „-   Proč jsme kurva tady? -   Dobrá otázka.“ Bezradnost   velení ... „nemůžu   udělat nic, bez schválení   valného shromáždění   Spojených národů. A   nemyslím, že valné   shromáždění se   shromáždí“. A tisk,   který potřebuje jenom   pravidelnou reportáž.   Myslím si, že nejlépe vše   vystihuje ironická poznámka   bosenského vojáka   ...„Díky Bohu, že s vámi   můžeme počítat.“