Na pochode sa vždy nespieva

Nová vlna šedesátých let už byla za dveřmi,   ale přesně na přelomu z let padesátých   ještě budovatelský vliv byl po tvůrčí   stránce znát. Tento slovenský film má však ve   vínku jedno prvenství a tím je použitý   širokoúhlý formát obrazu. Námětově tedy   stále nic nového. tentokrát však nejde jen o   typický dělnický aspekt v daném slova smyslu.   Tvůrci do toho všeho zakomponovali také složku   psychologickou. A nedá se říct, že by to onomu   ´výrobnímu´ konceptu uškodilo. Spíše   naopak. Osobní tragédie v rodině jednoho   dělníka dosti právě psychicky pošramotí a   těžko se s tím vyrovnává. Ale ještě je tu   pracovní kolektiv. Moralizační aspekt je tedy   dán. Byť se musí plnit plán, i ta lidskost by   měla mít své přednosti. Nelze tedy nechat   trápícího se kamaráda bez povšimnutí.   Snímek je tedy takový jaký je. Plný pracovní   morálky, dělnické ušlechtilosti a vzoru. Ale s   tou politikou se tu nijak moc nepřehání a   spíše si jí v dnešní době málokdo všimne.   Příběh o lidskosti odehrávající se na   stavbě. A nakonec, proč ne.