Vůně vanilky [TV film]

Určitě zajímavé téma a nosné drama o   ne/naplněných touhách v době osvobozování, v   přesvědčivém podání Báry Munzarové,   televizní zpracování však úsměvné, na samé   hranici amatérismu.

Krásný a poetický film, plný emocí. Kdyby   tento příběh byl celovečerní, měl by myslím   mnohem větší úspěch, protože nabízí   opravdu kvalitní scénář i herecké obsazení.

Zas jedna ženská, která neví, co chce, ale   nedá pokoj, dokud to nedostane. Její příběh   je však podán dobře. Tedy herecky.   Scénáristicky to již není tak velká sláva,   ale snímek je to dost koukatelný a tak trošku   „přitažlivý“. Pan Strach dokázal, že   umí celkový výsledek je malinko nadprůměrný.   201512138455/8553

Taková trochu naivní červená knihovna   odehrávající se na konci druhé světové   války v Američany osvobozených Západních   Čechách. Nebudu nic prozrazovat, jen se   přiznám, že ten konec jsem moc nepochopil.   Výběr herců bych hodnotil vcelku kladně.   Zejména bych vyzdvihl výkon Jiřího Schmitzera.   S tím cholerickým až násilnickým manželem si   poradil opravdu bravurně. Docela ušli i   američtí vojáci. Přece jen ale i k nim bych   měl jednu drobnou připomínku. Ta jejich   angličtina, resp. jejich akcent působí poněkud   tragikomicky. Jakoby je nemohli nadabovat nebo je   pro zjednodušení nechat mluvit česky. Trochu mi   to pokazilo celkový dojem.

Proč je tady tak domácky?
V porovnání s možná navštěvovanější   ČSDF? Proč názor k zhlédnutému filmu je tam   podmíněn ohodnocením nejméně dvoustovky   filmů? Abych pak měla pocit, že jsem se omylem   ocitla v termitišti přemoudřelých, odborně a   odporně hýřících rádoby ssuveréních   kritiků s plnými příspěvky cizích slov,   kterým snad rozumí jen zasvěcení...?   Normální povídání z hlediska diváka je pak   opravdu tam zázrakem. Ač s dosti velkým   zpožděním jsem zkoukla tenhle filmeček a všem   tady děkuji, protože mám nějak jistotu, že   ten snímek jste viděli. Na výše uvedeném vebu   bych tomu ani neuvěřila, spousta jich tam ani   nepochopilo, že postava Jany Hlaváčové nebyla   hrdinčinou tchyní, ale matkou. Mě se to moc   líbilo, brnkalo to na mou romantickou dušičku a   vši nehledám. Herci všichni super, snad jen ta   osvobozovaná Plzeň po válce vypadala nějak moc   vymydleně a vyšmajchlovaně, fíglem tam mohli   vsunout nějakou tu zříceninku ... :-)))

Televizní filmy jsou oproti těm pro   "stříbrné plátno" většinou trochu   podceňovány. Ovšem v případě tohoto   Strachova poetického snímku o lidské   osamělosti a touze po sblížení, to zcela   určitě neplatí. Nejenom, že se tu sešlo   vynikající herecké obsazení (hlavně se mi   líbila paní Hlaváčová v roli tvrdé   venkovské ženy... au,ta její facka   "sedla" přímo dokonale), ale ani   příběhu jako takovému nemám co vytknout. I   takové mohlo být jaro 1945.

Příjemný a zajímavý film v klasickém   Strachově stylu, jak je u tohoto režiséra   obvyklé, skvěle obsazený a také výborně   natočený. Sám bych si toho nevšiml, ale aspoň   drobnou výtku si nyní nemohu odpustit; v dané   době by na okolních polích jistě řepka   nerostla.
Jinak se ale určitě můžete těšit   na nejen skvěle natočený, ale i napsaný   příběh ženy ve složité situaci, na jejíž   oběť manžel a otec dětí její sestry nazírá   shora a snaží se bránit jakémukoliv Anninu   osamostatnění.
Pod vlivem situace i nových   možností žena rodinu a městečko opouští;   potom je už jenom na ní a jejím muži, aby oba   ustoupili ze svých postojů a bylo vůbec možné   jejich usmíření než ona odjede navždy do   Anglie.

Jiří Dvořák má podmanivý hlas a uhrančivý   kukuč:) a v uniformě vypadá hodně   mužně...dost smutná a působivá byla scéna,   kdy vojáci přišli při střelbě o kamaráda -   jak se opíjeli v hospodě a hledali z té hrůzy   nějaké odreagování, když viděli ochotnou   holku, tak s ní šli. S "Dvořákem" to   ani jinak dopadnout nemohlo. Z jeho strany vůbe   nešlo o to, že Annie byla vdaná, to bylo   vedlejší. Osamělí vojáci žijící v   neustálém nebezpečí prostě potřebovali   stejně tak prostoduchý fyzický a   "anonymní"relax se ženou, tak něhu a   trochu citu...důležité bylo obojí.

Nezbývá, než se připojit...
...a potvrdit obsah předchozích komentářů.   Ano, málokterý nový film je natolik vyzrálý,   aby byl odrazem lidského nitra, charakteru a   vypovídal přitom o reálném životě prostých   lidí. V případě tohoto příběhu jsem byla   skutečně nadšená a domnívám se, že jde o   jeden z nejlepších televizních filmů poslední   doby vůbec. Zejména Bára Munzarová je   herečka, která nezapře herecké kvality svých   rodičů. Její manžel Jiří Dvořák je také   herec všestranných schopností. Měla jsem   možnost jej vidět na prknech Vinohradského   divadla a často jej slýchám v dabingu. Pro   milovníky tzv. limonád připomínám, že v   nekonečném Dallas nadaboval postavu Bobbyho.   Jeho herectví je samozřejmě daleko většího   rozsahu. Kéž by bylo více filmů, jako je   tento!

Opravdu jen velmi málo z novodobých českých   filmů, mě potěšil tak, jako tento. Příběh   který se odehrává na samém konci války, kdesi   v Kašperských horách, je kouzelný. Uhrančivý   Jiří Dvořák v roli sukničkářského   amerického vojáka, Bára Munzarová jako mladá   žena vyčerpaná svým životem, který chtěla   žít úplně jinak. A tak se zrodí romance, na   kterou se krásně dívá a dává tušit, že   všechno nebude tak, jak se v prvních chvílích   opojného štěstí zdálo být. Výborné   herecké výkony, skvěle nasnímané záběry, to   vše způsobilo, že jsem ještě nechtěla aby   film skončil, o což u drtivé většiny nových   českých filmů úpěnlivě prosím.