Vůně vanilky [TV film]

Cesta televizních filmů k   divákovi je na první pohled   jednoduchá, ale často vám   uniknou lahůdky proto, že o   těch televizních se nemluví   tolik jako o těch filmových.   A tenhle příběh rozhodně   za pozornost stojí. Ve   zkratce - venkovská žena se   na konci války díky znalosti   angličtiny dostane jako   překladatelka k americkým   vojákům, s jedním z nich se   pak spustí, ale nakonec se   pokorně vrací k manželovi   na statek. Děj nabitý   emocemi, pečlivě   realizovaný příběh a   herecké výkony skvělé (v   jedné z těch vedlejších   exceluje Jana Hlaváčová   coby zapšklá tchýně).

Zas jedna ženská, která   neví, co chce, ale nedá   pokoj, dokud to nedostane.   Její příběh je však   podán dobře. Tedy herecky.   Scénáristicky to již není   tak velká sláva, ale snímek   je to dost koukatelný a tak   trošku „přitažlivý“.   Pan Strach dokázal, že umí   celkový výsledek je malinko   nadprůměrný.   201512138455/8553

Televizní filmy jsou oproti   těm pro "stříbrné   plátno" většinou   trochu podceňovány. Ovšem v   případě tohoto Strachova   poetického snímku o lidské   osamělosti a touze po   sblížení, to zcela určitě   neplatí. Nejenom, že se tu   sešlo vynikající herecké   obsazení (hlavně se mi   líbila paní Hlaváčová v   roli tvrdé venkovské   ženy... au,ta její facka   "sedla" přímo   dokonale), ale ani příběhu   jako takovému nemám co   vytknout. I takové mohlo být   jaro 1945.

Nezbývá, než se připojit...
...a potvrdit obsah   předchozích komentářů.   Ano, málokterý nový film je   natolik vyzrálý, aby byl   odrazem lidského nitra,   charakteru a vypovídal   přitom o reálném životě   prostých lidí. V případě   tohoto příběhu jsem byla   skutečně nadšená a   domnívám se, že jde o jeden   z nejlepších televizních   filmů poslední doby vůbec.   Zejména Bára Munzarová je   herečka, která nezapře   herecké kvality svých   rodičů. Její manžel Jiří   Dvořák je také herec   všestranných schopností.   Měla jsem možnost jej vidět   na prknech Vinohradského   divadla a často jej slýchám   v dabingu. Pro milovníky tzv.   limonád připomínám, že v   nekonečném Dallas nadaboval   postavu Bobbyho. Jeho   herectví je samozřejmě   daleko většího rozsahu.   Kéž by bylo více filmů,   jako je tento!

Určitě zajímavé téma a   nosné drama o ne/naplněných   touhách v době   osvobozování, v   přesvědčivém podání   Báry Munzarové, televizní   zpracování však úsměvné,   na samé hranici amatérismu.

Krásný a poetický film,   plný emocí. Kdyby tento   příběh byl celovečerní,   měl by myslím mnohem   větší úspěch, protože   nabízí opravdu kvalitní   scénář i herecké   obsazení.

Příjemný a zajímavý film   v klasickém Strachově stylu,   jak je u tohoto režiséra   obvyklé, skvěle obsazený a   také výborně natočený.   Sám bych si toho nevšiml,   ale aspoň drobnou výtku si   nyní nemohu odpustit; v dané   době by na okolních polích   jistě řepka nerostla.
Jinak se ale určitě   můžete těšit na nejen   skvěle natočený, ale i   napsaný příběh ženy ve   složité situaci, na jejíž   oběť manžel a otec dětí   její sestry nazírá shora a   snaží se bránit   jakémukoliv Anninu   osamostatnění.
Pod   vlivem situace i nových   možností žena rodinu a   městečko opouští; potom je   už jenom na ní a jejím   muži, aby oba ustoupili ze   svých postojů a bylo vůbec   možné jejich usmíření   než ona odjede navždy do   Anglie.

Opravdu jen velmi málo z   novodobých českých filmů,   mě potěšil tak, jako tento.   Příběh který se odehrává   na samém konci války, kdesi   v Kašperských horách, je   kouzelný. Uhrančivý Jiří   Dvořák v roli   sukničkářského amerického   vojáka, Bára Munzarová jako   mladá žena vyčerpaná svým   životem, který chtěla žít   úplně jinak. A tak se zrodí   romance, na kterou se krásně   dívá a dává tušit, že   všechno nebude tak, jak se v   prvních chvílích opojného   štěstí zdálo být.   Výborné herecké výkony,   skvěle nasnímané záběry,   to vše způsobilo, že jsem   ještě nechtěla aby film   skončil, o což u drtivé   většiny nových českých   filmů úpěnlivě prosím.

Taková trochu naivní   červená knihovna   odehrávající se na konci   druhé světové války v   Američany osvobozených   Západních Čechách. Nebudu   nic prozrazovat, jen se   přiznám, že ten konec jsem   moc nepochopil. Výběr herců   bych hodnotil vcelku kladně.   Zejména bych vyzdvihl výkon   Jiřího Schmitzera. S tím   cholerickým až násilnickým   manželem si poradil opravdu   bravurně. Docela ušli i   američtí vojáci. Přece jen   ale i k nim bych měl jednu   drobnou připomínku. Ta   jejich angličtina, resp.   jejich akcent působí   poněkud tragikomicky. Jakoby   je nemohli nadabovat nebo je   pro zjednodušení nechat   mluvit česky. Trochu mi to   pokazilo celkový dojem.

Proč je tady tak domácky?
V porovnání s možná   navštěvovanější ČSDF?   Proč názor k zhlédnutému   filmu je tam podmíněn   ohodnocením nejméně   dvoustovky filmů? Abych pak   měla pocit, že jsem se   omylem ocitla v termitišti   přemoudřelých, odborně a   odporně hýřících rádoby   ssuveréních kritiků s   plnými příspěvky cizích   slov, kterým snad rozumí jen   zasvěcení...? Normální   povídání z hlediska diváka   je pak opravdu tam zázrakem.   Ač s dosti velkým   zpožděním jsem zkoukla   tenhle filmeček a všem tady   děkuji, protože mám nějak   jistotu, že ten snímek jste   viděli. Na výše uvedeném   vebu bych tomu ani   neuvěřila, spousta jich tam   ani nepochopilo, že postava   Jany Hlaváčové nebyla   hrdinčinou tchyní, ale   matkou. Mě se to moc líbilo,   brnkalo to na mou romantickou   dušičku a vši nehledám.   Herci všichni super, snad jen   ta osvobozovaná Plzeň po   válce vypadala nějak moc   vymydleně a vyšmajchlovaně,   fíglem tam mohli vsunout   nějakou tu zříceninku ...   :-)))

Naprosto úžasný film,   skvělé herecké výkony -   Jiří Dvořák nikdy   nezklame.

Jiří Dvořák má podmanivý   hlas a uhrančivý kukuč:) a   v uniformě vypadá hodně   mužně...dost smutná a   působivá byla scéna, kdy   vojáci přišli při   střelbě o kamaráda - jak se   opíjeli v hospodě a hledali   z té hrůzy nějaké   odreagování, když viděli   ochotnou holku, tak s ní   šli. S "Dvořákem"   to ani jinak dopadnout   nemohlo. Z jeho strany vůbe   nešlo o to, že Annie byla   vdaná, to bylo vedlejší.   Osamělí vojáci žijící v   neustálém nebezpečí   prostě potřebovali stejně   tak prostoduchý fyzický a   "anonymní"relax se   ženou, tak něhu a trochu   citu...důležité bylo   obojí.