Viktorie a Abdul

Protože miluju historické   filmy, tíhnu k Anglii a   obdivuji Judi Dench, tento   film mě naprosto uspokojil.   Je tam všechno, co mám   ráda, je to vkusné, vtipné   a má to sdělení. Jaké, to   si každý může vybrat.

Překrásné, dojemné, vážné i úsměvné
Britská královna je již   unavená životem, starší,   bez elánu, ráno ji musí   tahat z postele (doslova).   Náhle však přijde mladý   Ind a přinese do jejího   světa radost, světlo,   smích, královna má chuť se   učit něco nového, s   nadšením poslouchá jeho   vyprávění o Indii   (přestože kvůli jistému   vyprávění zapochybuje o   jeho přátelství). Jenže   jejich přátelství se   nelíbí skoro celému dvoru,   aristokracii ani členům   vlády. Nemůžou však nic   dělat, královna si stojí za   svým, nenechá se zviklat   pletichami ani intrikami   mířenými na Abdula (kromě   jedné maličkosti, ale to   bylo způsobeno hlavně   Abdulovo naivitou). Nádherný   příběh, byla jsem vtažená   hned od začátku, ani chvíli   jsem se nenudila, první   polovina se nesla v hodně   odlehčené náladě, přesto   jsem byla hodně dojatá...   tím přátelstvím, které   vneslo jiskru do života   ženy, která byla dle svých   slov velmi osamělá...   každý na ní nejspíš   hleděl jen jako na královnu,   ale Abdul v ní viděl i   člověka. Druhá polovina se   nesla v melancholičtější   náladě a na konci to ani   jinak dopadnout nemohlo. :( Jo   a Viktorie taky skvěle   utřela synáčka s doktorem a   všechno služebnictvo, když   se pokusili protestovat proti   povýšení Abdula. :) (to   samé skvěle zvládl i jeho   indický přítel, když   hledali, jak by Abdula   očernili). Bravo, tohle se   fakt povedlo!

život je jako koberec...
Stářím a dvorní etiketou   unavená královna Viktorie si   díky nenadálému setkání s   prostým indickým písařem   alespoň na sklonku života   dopřává trochu radosti z   obyčejného lidského   přátelství. Její okolí je   však něčím takovým   popuzeno a rozhodne se   jednat... Milý, humorně i   nostalgicky podaný příběh   o vzpouře, porozumění a   vzájemné úctě dvou lidí,   pocházejících z naprosto   odlišných kultur.

Překrásný dojemný snímek   o jedné etapě života   královny Viktorie, který to   bude mít setsakramentsky   těžké. A není divu, neboť   celkově vyznívá hodně   propagandisticky. Vypráví   příběh ze sklonku života   britské Královny Viktorie,   ke které přijede z Indie   obyčejný úředník, aby se   zúčastnil jejího jubilea.   Královna unavená z dvořanů   a cítící se osaměle se   prokáže laskavostí a   zájmem o něj. Dojde k   hlubokému přátelství, ke   kterému dvůr nevzhlíží   zrovna okázale. Královna   projeví zájem o indickou   kulturu a muslimskou víru,   což ji přivede se dívat na   svět jinýma očima. Projeví   se u ní lidskost a   pochopení, a tak přejde k   činům, které jsou však v   rozporu anglikánské církve,   což pochopitelně vyvolá   protesty královského dvora.   Příběh je místy   úsměvný, líbezný a   hlavně citový. Slzu na konci   všeho vyprávění může   uronit mnoho divaček.   Otázkou také je, jestli   ukončení všeho dění plné   krutosti a zášti vyvolá   odpor. Ono to vypadá, jakoby   k tomu snímek celou dobu   směřoval. Muslimská víra   je tu prezentovaná daleko   lidštěji narozdíl od   anglikánské církve. Na   snímku si dali tvůrci hodně   záležet a je to znát   každou scénou. Za   zajímavost stojí, že se   tento snímek označuje jako   neoficiální volné   pokračování filmu ´Paní   Brownová´ z roku 1997, kde   si taktéž Judi Dench s   chutí královnu Viktorii   zahrála.

Komorní příběh dvou lidí   z naprosto různých vrstev,   kteří si naslouchají.   Protože nikdo jiný to   nedělá.
Lidské,   včetně intrik u dvora,   které jsou taky lidské, kde   všichni chápou chování   královny jako pošetilé   vrtochy stařeny a její syn   jen čeká až umře. Všechno   stojí na Judi Dench, ale ta   svoji roli zvládá s   přehledem. Je královnou.