Umělec

V první řadě mi přišlo na   mysl, že tady někdo opisoval   ze Zpívání v dešti, ale   nakonec se příběh vrhl   trošku jiným směrem. A bylo   to jen dobře. Zůstalo   příjemné a osvěžující   pokoukání, které vytěžilo   co mohlo z výborných herců,   kulis, hudby a jednoho psa. A   při posledním PRÁSK! jsem   se doopravdy lekla, jako kdyby   byl slyšet výstřel.

Nejsem filmový znalec, abych   byla schopna ocenit   sofistikovaně servírovanou   nostalgii i skryté kvality a   jako běžný divák považuji   tuto exhibici za víceméně   zbytečnou. O pohaslých   hvězdách němých filmů v   dobách ozvučení jistě   neslyšíme poprvé a jen pro   požitek z černobílého   světa bez zvuků mohu   sáhnout po skutečné klasice   své éry, kde si na němé   hrát nepotřebovali, kde   němě skutečně hráli,   staré časy bych v tomto   případě neresuscitovala a   nechala je u ledu, celé to na   mě působí falešně jako   náhradní chrup, svítí   dokonalostí a novotou, ale ve   skutečnosti lepší časy jen   předstírá. NEJLEPŠÍ   SCÉNY: Ty psí :-)

Úspěch The Artist dle mého   názoru tkví v přesycenosti   publika všemožnými   digitálními ptákovinami. A   když nám najednou filmaři   předhodí snímek, ve kterém   textu téměř netřeba,   navíc v černobílém hávu   doplněném oldie orchestrem,   hodnotí to filmový svět   jako senzaci. Odvahu uvést   "Umělce" zcela   jistě oceníme. Kdo by se   také dnes zmlsanému   divákovi odvážil předhodit   prakticky němý film, že.   Plusem nepřítomnosti   mluveného slova může být   zbystření ostatních smyslů   a soustředění se na   detaily, kterých by si v   případě talkie filmu snad   ani člověk nevšiml. Kulisy   najednou získávají na   důležitosti. Nicméně snad   až přílišná jednoduchost   příběhu a fakt, že   filmaři divákovi nenechají   prostor pro zapojení vlastní   představivosti (vše nám   servírují na stříbrném   podnose), tlačí snímek do   nezáviděníhodného   průměru, byť ověnčeného   deseti nominacemi, z nichž 5   zlatých plešounů proměnil.   Artistovi se povedlo vyplnit   prázné místo na trhu, veze   se na popularitě 20. a 30.   let. Jeho význam však   ukáže až čas.

Na tomto filmu je   nejkrásnější to   jednoduché kouzlo, co v sobě   nese. Příběh pomalu plyne   před očima diváka, vůbec   nevadí, že dějová linie je   tak prostá. Přebil to totiž   styl a způsob, jakým je film   natočen. Černobílý němý   film v roce 2011 je odvaha   natočit. Přece jen nároky   diváka už jsou trošku   někde jinde. Nevíte, jak to   obecenstvo přijme. Buďto   budou naprosto uchvácení,   nebo totálně znechucení -   nic mezi není. Myslím, že   Artist patří do první   kategorie. Perfektní režie   (musím upozornit, že je to   francouzský výplod), u   němého filmu záleží   hodně na tzv. face   expressions (výrazech ve   tváři), prakticky herci   hrají tělem, což je dost   těžké, ale hlavní   představitelé se předvedli   se ctí. Není divu, že film   byl na Oscarech No.1!

Zase jednou film, který se   naprosto, zcela, a absolutně   spoléhá na svou neotřelou   formu, která je ale   neotřelá pouze v rámci   doby, takže originální   není. No, a že obsah   samotný je utahaný, nudný,   nezajímavý, a ve své   podstatě prázdný, to už   zas jak vidno drtivá   většina směle přehlíží.   Nebo jsem já ten slepý,   který v tom nevidí to něco,   čím si to vysloužilo tolik   ocenění, nominací, a   zdejšího masivního   hvězdičkovýho porodu? Jako   pocta někdejšímu   filmařskému řemeslu fajn,   ale jediný účel tohohle   filmu JE získání pár   oskarů, protože pár   protézním páprdům, jež   tam tomu nahoře velí,   ukápne slza při   vzpomínání...

10/10
Plný počet bodů by si   Artist zasloužil snad už   jenom za tu revoluční snahu   se vzepřít současným   trendům a odvahu zaujmout   filmem, kde se nemluví.   Jenže on toho nabízí   ještě mnohem víc! Na   platformě poměrně   jednoduchého a snadno   "čtivého"   příběhu (jinak to v němém   filmu snad ani nejde), je   rozehrána tak velmistrovská   partie, jíž vévodí   dechberoucí výkony obou   hlavních protagonistů   (George a Peppy). Herecké   kreace malého teriéra jsou   jen dokonalou třešní na   skvěle chutnajícím dortu.   Vkusný, inteligentní a   lidsky dojemný film.   Takových nebude nikdy dost.   Tleskám!

The Artist
Je odvážné v dnešní   době, kdy ve filmech je voda,   vzduch a nebe celé   digitální a akce je tak   rychlá, že divák ani   nestačí sledovat všechny ty   uměle vytvořené bubáky,   natočit černobílý krásný   snímek celý bez mluveného   slova. A povedlo se.   Průzračně čisté, jako   závan čerstvého větru do   stojatých vln dnešní   filmové produkce, která víc   sází právě na efekt a ne   formu. Moc se mi líbil   příběh úspěšného herce   němé éry, který s   příchodem zvukového filmu   upadl v zapomění...Světská   sláva, polní tráva!   Krásné, lidské a dojemné!