Adelheid

Ponurý smutný film s vynikajícím Petrm Čepkem   a Emou Černou. Nic méně, pro mne stačilo   vidět film jednou. Děj je zdlouhavý s minimem   herců i tak 80%

Smutné příběhy
Adelheid byl filmem, který z Vláčilovy tvorby   vybočoval i ,,nevybičoval", protože   ukázal na zdánlivost protikladů poválečné   doby, ale nic si také nemaloval..jako dnes   režisér Bohdan Sláma svým filmem, který   zůstane jen malým českým režisérem, který   nepochopil to, že někde na počátku dějin   byvá příčina a pak přicházejí následky v   podobě křivdy, která je reakcí na to, co bylo   předtím...

Vláčil je mistr příběhu. S minimem herců a   skoro v jedné lokaci natočí komorní drama,   které je postaveno na jednoduchém příběhu.   Petr Čepek exceluje a Emma Černá ho výborně   doplňuje. Výborný film.

Kamenná tvář páně Čepkova se táhne celým   filmem a jen zvyšuje nudu celého příběhu.   Stejně jako jeho podivný, zženštilý hlas.   Jednotvárnost a šeď, to je vše, co film   nabídne. Snad jen dvě nebo tři scény to   trošku rozčísnou, ale to asi jen proto, aby   probraly diváky z letargie. Já jsem se nemohl   dočkat konce. Ten byl alespoň trošku   napínavý, když už nic. Potřetí vidět   nemusím.

skvělí film Vláčil je prostě záruka kvality,   jeden z mála filmu který ryje do živého a   nebere si servítky s historií. obdivuji   Františka za odvahu ukázat českou mentalitu   natvrdo právě v době vzniku tohoto díla.   líbí se mi jak dokázal Vláčil herce   perfektně rozehrát. prostě profesionál který   spolupracuje zas a jen s profíky.

Pan Vláčil je pro mě sám o sobě fenoménem   české kinematografie a když se tento fenomén   spojí s fenoménem Petr Čepek, pak vznikne   klenot jakým Adelheid bezesporu je. Mistrovská   režie a mistrovské herectví, kterým stačí   komorní kulisy.

Velmi pomalu plynoucí příběh s úspornými   dialogy v době, kdy si každý člověk lízal   své rány, které utržil v čerstvě ukončeném   válečném konfliktu. Vždycky to co Vláčil   točil, kladlo větší důraz na styl než na   obsah, vždycky se příběh dal vyložit   tisíckrát jinak a vždycky to byla síla.   Myslím, že Emma Černá už lepší hereckou   příležitost nenašla a já si začínám   všímat, že nový ředitel ČT konečně   využívá možností, které mu poskytuje archiv,   když Údolí včel a Adelheid pustil během   jednoho týdne.

Smutný a depresivní film s ponurou náladou a   výboným Petrem Čepkem a nejen ním. Smutné   poválečné období v realistické režii   Františka Vláčila. Výtvarně hodně   originální a netradiční.

Film, který jsem donedávna vůbec neznal.
Je to   ponurý a smutný příběh z poválečné doby.Je   zajímavé, jak se tvůrcům dokonale podařilo   vytvořit ponurou náladu a to převážně   hudbou.Protože je fakt, že se tady moc velkých   dialogů nevedlo.Ovšem je pravda, že to k tomuto   filmu, tak nějak sedělo.Zkrátka film hlavně k   zamyšlení.

Dva lidé, kteří touží po troše lidského   tepla a porozumění, jimiž by vyléčili   hluboké rány způsobené válkou, ale ty samé   šrámy jim cestu ke sblížení nenapravitelně   zničí. Trojice Vláčil-Körner-Čepek po   Údolí včel znovu zazářila. Kvalitní   scénář, citlivá režie a úsporné herectví,   to jsou tři body, na kterých stojí působivost   filmu. K Petru Čepkovi musím samozřejmě   přiřadit i Emmu Černou, oba tady ukázali jak   účinná může být v herectví střídmost.   Víc než slovy je vyjádřeno mimikou, pohyby.   Taky tempo vyprávění je rozvláčné, ale bez   toho aby se z něj vytratilo napětí. Krutý,   nepřikrášlený výřez z naší historie,   který by o pár let později už natočený být   nemohl.