Takoví jsme byli

Sydney Pollack natočil film,   který mne už tehdy nalákal   na hvězdné obsazení   hlavních představitelů,   především mé milované   zpěvačky, herečky a   režiserky Barbry Streisand.   Zdá se, že nejen film, ale i   herci dokázali svými výkony   přesvědčit, že je to nejen   film o lásce, ale hlavně o   politice, a jak hodně   dokázala právě politika   zničit po válce jejich   vztah....

Politická romance o vztahu   talentovaného buržoázního   pohodáře a nadšené   komunistické agitátorky byla   zajímavá i sama o sobě, ale   odvážně použité téma   mccarthismu tento snímek   posunulo ještě o kousek   dál. Redford a Straisand   navíc předvádějí   prvoligové herecké výkony,   bez kterých by se tento   snímek určitě nestal   legendárním.

Sydney Pollack, Barbra   Streisand a Robert Redford, to   je téměř vždy záruka, že   film bude stát za to. Tenhle   film za shlédnutí určitě   stojí a jako romance je   určitě jedním z   nejlepších. Jenže vše   ničí politika. Zničila   vztah mezi Katie a Hubbellem a   uškodila nakonec tak trochu i   tomuto filmu, protože ji tam   bylo moc. I když... zkrátak,   takoví jsme byli.

Vynikající film!Barbra   Streisand a Robert Redford v   hlavních rolích předvádí   herecký koncert.Podle mého   názoru jeden z nejlepších   filmů,který byl natočen na   danné téma.

Tentokrát mě Sydney Pollack   svým vztahově-politickým   dramatem příliš neoslovil.   Problém určitě není v   hercích - jak Redford tak   Streisandová (skutečnost,   že mi postava, kterou   ztvárňovala, lezla někdy   dost na nervy, nemá s   kvalitou jejího výkonu nic   společného) hrají skvěle.   Analýza politického   ovzduší, které obklopuje   jejich románek, byla ale pro   našince ne tolik znalého   mccarthyovských reálií   trochu nepřehledná a v mém   případě ubíjela emoce,   které byly v příběhu   ukryté. Některé slovní   přestřelky ústřední   dvojice pro mě ztrácely   srozumitelnost a zážitek z   filmu to brzdilo. Pro   Američany musí mít ovšem   tahle konfrontační romance   mnohem větší výpovědní i   citovou hodnotu.

Tak nevím,
film jsem viděla až teď   poprvé(!) a mé pocity jsou   rozporuplné. Na film mě   lákali přátelé moc let s   tím, že jde o superbiják.   Miluji Barbru, jsem ctitelkou   Roberta a pana režiséra si   vážím. Nicméně - film je   patrně pochopitelnější pro   americkou mentalitu; zamrazí   mě vždy mccarthyovské   údobí, které - jak si   myslím - vlastně v USA   funguje svým způsobem dosud.   Z kdysi vševzývané   svobodomyslné Ameriky se   vyklubal pokrytecký do sebe   zahleděný stát a o svobodě   slova mám i nyní vážné   pochybnosti. Ale zpátky k   filmu: nejvíc na mne   zapůsobil koncový   myšlenkový přerod hlavního   hrdiny, ale hlavní osoba -   jeho partnerka - zůstává   stále svá. Jen škoda, že   dějovou píseň distributor   neopatřil titulky. Celkově:   velmi slušnej biják,   výborní herci. Vidět.

Moje srdcovka. Film jsem   viděl mnohokrát - poprvé   už před několika   desetiletími. A ani nevím   přesně kdy. První   doporučení (úsměvné) bylo   někdy v roce 1978 / 1979. Kdy   nám při výuce tento film   doporučoval suplent (později   ředitel v jiné škole). A   právě jeden jeho postřeh si   pamatuji dodnes: Říkal, že   Barbra je v tomto filmu   obyčejná a krásná   zároveň. On se tenkrát u   vyprávění dojal. No a já   se opakovaně dojmu při   každém dalším shlédnutí.   Velkou úlohu hraje hudba.   Píseň, která je vlastně   shrnutím filmu. Dojímavá,   nostalgická. Můj vztah a   dojem z filmu se také mění.   Při prvních shlédnutích mi   bylo líto toho, že se vztah   rozpadl. Moc jsem jim fandil -   i když byli jako voda a   oheň... Včera dávali film v   TV a já jsem tedy neodolal a   koukal jsem se znovu   Pokolikáté už?). Ale také   jsem to vnímal nějak   šířeji. Tu počáteční   nerovnost ve vztahu... Ale i   to, jak si získala jeho   respekt i obdiv. Jak ho stále   fascinovala. Dnes když na   film koukám, uvědomuji si,   že ten vztah od začátku byl   vybudovaný na vratkých   základech. A nepochopitelné   se mi zdál postoj Hubbella k   miminku... Opustit ji -   opustit je? Ale celkové   vyznění stále stejné.   Lítost na tím, že jim to   nevyšlo. A pochopitelně   dojetí (stále a stále)...   ("dojmout se"   znamená, že u filmu bulím a   bulím) ;-)

Tento film opravdu stojí za   shlédnutí a nutí k   zamyšlení. Poukazuje na   politickou atmosféru té   doby, která se prolíná do   vztahu dvou hlavních hrdinů.   Hlavní herci zde podali   opravdu skvělé herecké   výkony.

Kniha
Skvělý film, přesto bych   ale vyzdvihla knižní   předlohu od Arthura   Laurentse. Všem doporučuji k   přečtení!

rozporuplné pocity
Film jsem viděl teď   poprvé.Musím dát za   pravdu"aroře 45"v   plném rozsahu.Výše mého   hodnocení zachránil   nádherný výkon B.Streisand

koment
Jeden z nejlepších   nemuzikálových Barbřiných   filmů. Je v něm politika,   láska a samozřejmě   ošklivé káčátko, ze   kterého se vyklube krásná   labuť. A krásný Redford je   zárukou, že jediné dívčí   oko nezůstane suché.

Skvělý film, skvělí herci,   co víc si divák může   přát.
Osudová   láska, bohužel, dva   rozdílní lidé s odlišnými   názory a postoji a cíly. Ona   ho miluje, stále   přesvědčuje, on od   začátku tuší, jak to   dopadne. Ví, že ona je   pevná a přes veškerou   lásku nesleví ze svých   ideálů. V takovém vztahu   vždy jeden trpí. On by to i   vydržel, ona však je velmi   vnímavá a nesnese pocit, že   by s ní byl nešťastný.   Chce ho změnit k obrazu   svému. Ale podstatu   charakteru člověka změnit   nelze. Herecký koncert,   postavený na skvělých   dialozích a ústřední   dvojici. Čas a doba na tom   nic nemění