Ta chvíle, ten okamžik

Velice silný a mocný   zážitek!! Nebál bych se   říci, že pro Františka   Němce by to klidně mohla   být životní role. S   Danielou Kolářovou spolu   tvoří manželský pár,   který je v tíživé   protektorátní době vystaven   převelice těžké zkoušce.   Z šéfa gestapáku v podání   Luďka Munzara přímo čiší   obludná hrůza. Atmosféra by   se dala krájet, napětí se   stupňuje s každou   přibývající minutou. Hudbu   Karla Mareše snímek   zlověstně podbarvuje   tísnivým a skličujícím   dojmem, ta klavírní melodie   je úchvatná. Tohle je drámo   s velkým D. Kvalitativně   srovnatelné s nejlepším   filmem Jiřího Sequense a   tím je Atentát. Jiří   Sequens naštěstí vynechal   bolševickou propagandu a   staví zejména na budování   strachu a vykresluje   psychologii a charaktery   jednotlivých postav. Kromě   zmíněných herců se   bezchybně předvedli i Vilém   Besser, Josef Vinklář,   Rudolf Jelínek, Ladislav   Frej, Libuše Geprtová.   Mazec!!

Příběh nelehkého žití   primáře jedné nemocnice,   který spolupracuje s   odbojovou skupinou a pomáhá   partyzánům. Dělá to však   tak úspěšně tajně, že ho   okolí naopak považuje za   kolaboranta. Snímek   očekávaně dobře natočil   Jiří Sequens st, který se   podílel i na vynikajícím   scénáři. Dramatický osud   člověka v temné době   protektorátu, kdy každý   přešlap znamená tragédii   buď pro něj, nebo pro lidi   pohybující se v jeho   blízkosti, je doménou   tragického lidství člověka   snažícího se nějakým   způsobem přidat svůj podíl   v boji proti německému   fašismu. Mrazivá dramatická   atmosféra je podpořena nejen   výtečným herectvím a   dokonalou režií, ale i   poměrně citovou hudbu,   která zvláště na konci   příběhu téměř až   mrazí. Snímek je dnes   nepochopitelně opomíjen a je   to škoda. Poukazuje se tu   hlavně na vlastenectví a i   přes pokrytectví okolí   vůli něco dělat. Za zmínku   také stojí, že se na tento   námět v roce 2000 znova   podíval scénárista Petr   Jarchovský a v podstatě ho   zopakoval byť ve zcela jiném   příběhu a s jinou   atmosférou, který natočil   Jan Hřebejk pod názvem   ´Musíme si pomáhat´.

No, dějově je to zpočátku   dost nudné a pak i ono   běhání po lesích mi   přišlo zbytečně   natažené. Konec se taky   dvakrát nevydařil. Jinak   bylo ve filmu skvělé   herecké obsazení a vcelku   příjemná hudba. Morální   poselství nemá smysl   rozebírat. Bylo řečeno   jasně a výstižně. Takže,   závěrem, není to žádná   pecka, ale dívat se na to   dá. 201507229936/9938

František Němec neměl moc   velkých rolí a po dvou   taškařicích s Tomášem   Holým dostal počátkem 80.   let dvě výborné lékařské   postavy z války. Ta chvíle,   ten okamžik až na závěr   neoplývá akcí ani   napětím, i dialogy trochu   kulhají. Ale spousta   výborných herců tady   exceluje v různorodých   miniportrétech různých   typů lidí, co spolu za   války museli koexistovat.   Výborná atmosféra, ale   protože jsem starej šťoura,   tak jsem si aspoň vyguglil,   že v prosinci 1944 nebyl   sníh.

Snímek jsem zahlédl nedávno   a neměl jsem o něm   ponětí.Zajímavé   téma,zajímavá hudba,dobře   ztvárněné role hlavně   šéf gestapa Baumann v roli   Luďka Munzara neměl   chybu.Škoda,že film nebyl   víc temný a napínavý,to   mě tam trochu scházelo.

Příběh je z války a ne   každý je v krajní situaci   ochoten riskovat život, ale   jsou tací. Doktor F. Němec   jde a snaží se pomoci a pak   přijde scéna jak z   veselohry. Zraněný leží na   nosítkách ,přikrytý aby na   něj nesvítilo sluníčko, a   doktoři s ním prchají před   kulkami nácků, situace je   směšná,neboť s nosítkami   utíkají, jak když přes   hranice pašují dvacet kilo   cukru a ne metrákovýho   chlapa...

Příběh se odehrává v   zimě v jednom menším   městě na přelomu dvou   válečných let. Primář   chirurgie místní nemocnice,   doktor Kodet, musí čelit,   nebo spíše se vyrovnávat,   řečem o tom, že je   kolaborantem. Ono být viděn   navštívit gestapo bylo vždy   podezřelé.
V této   době se setkává i se svým   kamarádem z dětství a ze   studentských let, který   bojuje na straně partyzánů.   Potřebují léky atp. Při   jedné akci, je tento jeho   kamarád jménem Brázda,   těžce zraněn. Odebírá se   spolu se saniťákem   Františkem za Brázdou a   přinesou jej do primářovy   vily.
Nyní primář   poznává, že nemůže čekat   pomoc od těch, kteří o něm   dále udržují řeči o   kolaboraci a o nedostatku   vlastenectví. Pomoc tak   odmítá doktor Heřman.   Primářovi však pomůže   mladý lékař, kterého už   dvakrát přistihl při   sexuálních hrátkách na   pracovišti. Operace Brázdy   se zdařila. Ale je válka a   ta si žádá další oběti a   další křivdy.
Luděk Munzar zde   vytvořil další roli může   německé národnosti a k   němectví uvědomělého.   Vytvořil zde roli   důstojníka gestapa.

Nesouhlasím s   Březinou, který ve své   knize o tomto filmu píše   jako o povrchním a   nepřesvědčivém příběhu.

Národní umělec Jiří   Sequens stvořil dílo podle   novely Otakara Chaloupky.   Údajně autentický příběh   primáře čáslavské   nemocnice, který se na   sklonku války snaží   obětavě plnit svou   občanskou povinnost, a   přesto je osočován z   kolaborace.
Filmové   studio Barrandov věnovalo   film k 6O. výročí   založení Komunistické   strany Československa. Dobře   jim tak!