Ta chvíle, ten okamžik

Velice silný a mocný zážitek!! Nebál bych se   říci, že pro Františka Němce by to klidně   mohla být životní role. S Danielou Kolářovou   spolu tvoří manželský pár, který je v   tíživé protektorátní době vystaven   převelice těžké zkoušce. Z šéfa gestapáku   v podání Luďka Munzara přímo čiší obludná   hrůza. Atmosféra by se dala krájet, napětí se   stupňuje s každou přibývající minutou. Hudbu   Karla Mareše snímek zlověstně podbarvuje   tísnivým a skličujícím dojmem, ta klavírní   melodie je úchvatná. Tohle je drámo s velkým   D. Kvalitativně srovnatelné s nejlepším filmem   Jiřího Sequense a tím je Atentát. Jiří   Sequens naštěstí vynechal bolševickou   propagandu a staví zejména na budování strachu   a vykresluje psychologii a charaktery   jednotlivých postav. Kromě zmíněných herců   se bezchybně předvedli i Vilém Besser, Josef   Vinklář, Rudolf Jelínek, Ladislav Frej, Libuše   Geprtová. Mazec!!

Příběh nelehkého žití primáře jedné   nemocnice, který spolupracuje s odbojovou   skupinou a pomáhá partyzánům. Dělá to však   tak úspěšně tajně, že ho okolí naopak   považuje za kolaboranta. Snímek očekávaně   dobře natočil Jiří Sequens st, který se   podílel i na vynikajícím scénáři.   Dramatický osud člověka v temné době   protektorátu, kdy každý přešlap znamená   tragédii buď pro něj, nebo pro lidi   pohybující se v jeho blízkosti, je doménou   tragického lidství člověka snažícího se   nějakým způsobem přidat svůj podíl v boji   proti německému fašismu. Mrazivá dramatická   atmosféra je podpořena nejen výtečným   herectvím a dokonalou režií, ale i poměrně   citovou hudbu, která zvláště na konci   příběhu téměř až mrazí. Snímek je dnes   nepochopitelně opomíjen a je to škoda.   Poukazuje se tu hlavně na vlastenectví a i přes   pokrytectví okolí vůli něco dělat. Za zmínku   také stojí, že se na tento námět v roce 2000   znova podíval scénárista Petr Jarchovský a v   podstatě ho zopakoval byť ve zcela jiném   příběhu a s jinou atmosférou, který natočil   Jan Hřebejk pod názvem ´Musíme si pomáhat´.

No, dějově je to zpočátku dost nudné a pak i   ono běhání po lesích mi přišlo zbytečně   natažené. Konec se taky dvakrát nevydařil.   Jinak bylo ve filmu skvělé herecké obsazení a   vcelku příjemná hudba. Morální poselství   nemá smysl rozebírat. Bylo řečeno jasně a   výstižně. Takže, závěrem, není to žádná   pecka, ale dívat se na to dá. 201507229936/9938

František Němec neměl moc velkých rolí a po   dvou taškařicích s Tomášem Holým dostal   počátkem 80. let dvě výborné lékařské   postavy z války. Ta chvíle, ten okamžik až na   závěr neoplývá akcí ani napětím, i dialogy   trochu kulhají. Ale spousta výborných herců   tady exceluje v různorodých miniportrétech   různých typů lidí, co spolu za války museli   koexistovat. Výborná atmosféra, ale protože   jsem starej šťoura, tak jsem si aspoň vyguglil,   že v prosinci 1944 nebyl sníh.

Snímek jsem zahlédl nedávno a neměl jsem o   něm ponětí.Zajímavé téma,zajímavá   hudba,dobře ztvárněné role hlavně šéf   gestapa Baumann v roli Luďka Munzara neměl   chybu.Škoda,že film nebyl víc temný a   napínavý,to mě tam trochu scházelo.

Příběh je z války a ne každý je v krajní   situaci ochoten riskovat život, ale jsou tací.   Doktor F. Němec jde a snaží se pomoci a pak   přijde scéna jak z veselohry. Zraněný leží   na nosítkách ,přikrytý aby na něj nesvítilo   sluníčko, a doktoři s ním prchají před   kulkami nácků, situace je směšná,neboť s   nosítkami utíkají, jak když přes hranice   pašují dvacet kilo cukru a ne metrákovýho   chlapa...

Příběh se odehrává v zimě v jednom menším   městě na přelomu dvou válečných let.   Primář chirurgie místní nemocnice, doktor   Kodet, musí čelit, nebo spíše se vyrovnávat,   řečem o tom, že je kolaborantem. Ono být   viděn navštívit gestapo bylo vždy podezřelé.  
V této době se setkává i se svým kamarádem   z dětství a ze studentských let, který bojuje   na straně partyzánů. Potřebují léky atp.   Při jedné akci, je tento jeho kamarád jménem   Brázda, těžce zraněn. Odebírá se spolu se   saniťákem Františkem za Brázdou a přinesou   jej do primářovy vily.
Nyní primář   poznává, že nemůže čekat pomoc od těch,   kteří o něm dále udržují řeči o kolaboraci   a o nedostatku vlastenectví. Pomoc tak odmítá   doktor Heřman. Primářovi však pomůže mladý   lékař, kterého už dvakrát přistihl při   sexuálních hrátkách na pracovišti. Operace   Brázdy se zdařila. Ale je válka a ta si žádá   další oběti a další křivdy.
Luděk Munzar   zde vytvořil další roli může německé   národnosti a k němectví uvědomělého.   Vytvořil zde roli důstojníka gestapa.  

Nesouhlasím s Březinou, který ve své knize   o tomto filmu píše jako o povrchním a   nepřesvědčivém příběhu.

Národní umělec Jiří Sequens stvořil dílo   podle novely Otakara Chaloupky. Údajně   autentický příběh primáře čáslavské   nemocnice, který se na sklonku války snaží   obětavě plnit svou občanskou povinnost, a   přesto je osočován z kolaborace.
Filmové   studio Barrandov věnovalo film k 6O. výročí   založení Komunistické strany Československa.   Dobře jim tak!