Skrytá identita

Scorsese se vždy snese...
Film jsem si pustil, protože jsem o něm někde   dočetl, že je o policejní kryse nasazené do   mafiánského gangu a zároveň o mafiánské   kryse nasazené do policejního sboru. Kdy mezi   mafiánským bossem a krysou je takový   freudovský, otcovsko-synovský vztah. Navíc, že   toho mafiána hraje Jack Nicholson, to byla   filmofilská výzva.
Film má vůbec silné,   hvězdné herecké obsazení. Tu policejní krysu,   nasazenou do mafiánského kožichu, hraje Leo(š)   di Kapřík a je to druhý film, ve kterém se mi   herecky opravdu líbil, (tím prvním byly   Celebrity Woodyho Allena). Tu druhou krysu,   opačného gardu, pak hraje démon Matt Damon.   Dále například i Vera Farmiga, (která mě tak   okouzlila, coby Norma Batesová, v seriálu Bates   Motel), a další plejáda prvoligových   hollywoodských plejerů.
Je to nadprůměrná   gangsterka s výbornou psychologizací postav.   Snad jen ten unhappyendový závěr je trošku   divoce překombinovaný. Martin Scorsese se ovšem   v podobných žánrech pohybuje, jako žába v   louži a jeho filmy stojí za vidění. Tak je   tomu i tentokrát, jen ta móda   dvouapůlhodinových filmů mě příliš   neoslovila. Kdyby se taková půlhodinka   prostříhla, filmu by to prospělo, jak stromům   v sadu.

Všichni se filtrovali, někteří i infiltrovali..
Film Skrytá identita mi hodně připomněl knihy   Fredericka Forsytha. A to je pochvala, protože je   miluju.
Je to hlavně skladbou příběhu.   Nejprve pomalý rozjezd, vysvětlování kdo je   kdo, a následně pak svižný dej a dechberoucí   finiš.
Divák nakonec zjistí, že skoro   všichni jsou něčí špioni a může občas   působit problém se v tom chaosu neztratit. Za to   ostatně strhávám jeden puntík.
Nicméně   Martin Scorsese opět dokázal, že točit umí a   výběrem herců se strefil do černého. Všichni   jsou ve svých rolích dokonalí. Takže za mě   super. Až Scorsese opět něco natočí, určitě   se půjdu infiltrovat do kina.

Ohromné tempo bez jediného hluchého místa   (skoro jakoby šlo o sestřih ukázek z něčeho   hodně dlouhého) a vynikající výkony herců   (zvláště Leonarda DiCapria) v nejednoduchém,   nejednoznačném a nechutném   policejně-mafiánském prostředí.

Výborný
scénář a dobré herecké výkony. Já jsi   nemůžu pomoct ale Nicholson si ty své   negativní role vyloženě užívá, je tak   pravdivě odporný až z toho mrazí v zádech.

Hodně dlouhé a napínavé krimi, které stojí   za to vidět. Má atmosféru i hvězdné   obsazení. Ale bohužel spoustu logických trhlin,   takže se nedá považovat za věrohodné.

Skrytá identita
je hodně hustej film,u kterého se i přes jeho   délku nudit nebudete.Parádní herecké   výkony,zajímavý námět,dobře natočeno,super   hlášky,lze jen doporučit...

Tohle křížové nasazení krys mě pokaždé   fascinuje a rozhodně se u toho nedá štrikovat.   Mám ráda filmy typu makačka na bednu a tohle je   přesně ono. Trochu drsnější průběh než je   mi příjemné, ale dá se to skousnout. Víc mi   vadí neslaná nemastná postava slečny   psycholožky. Mohu jen doporučit.

"100.lidí = 100.názorů..."
Udělal jsm chybu. Díky "chvále ze všech   stran," a "velice pozitivním   komentářům," jsem od filmu čekal   příliš... Ač je slušně obsazen, prvních   20.minut, je jakýsi "nutný předkrm."   Děj se rozjíždí kolem 60-té minuty, kdy je i   "sem - tam príma akce." Přesto jsou   "nápadná výplňová místa." Z děje   by se dalo "vytěžit" - myslím daleko   více. Takto divák čeká "kdy se opět   posune kupředu..." Herecké vykony na   slušné úrovni.Takto pojatý děj, je vhledem k   minutáži vleklý. Potěšilo mě až posledních   30.minut "kdy je děj přímo strhující a   stále v akci." Umělecký přínos   subjektivně minimální. Přesto DOPORUČUJI,   avšak "nečekejte neskutečné!"  
P.S.Obdivuji kohokoli - jež "Skrytou   identitu" shlédl vícenásobně.

Z prvu jsem nemohl pochopit o co se ve filmu   jedná. Nechápal jsem úlohy různých postav a   říkal jsem si, že tento film asi nebude tolik   dobrý, jak tady někteří uživatelé píšou.   Ale pak film nabral jinou obrátku a vše se   vyjasnilo a podívaná se mi začala velice   líbit. Suprové herecké výkony hlavních i   vedlejších rolí, hlavně Jacka Nicholsona.
Co   mi na filmu ale vadilo byla pořád neustále ta   veselá muzika, která se spouštěla i při   akčních scénách. Matt Damon mě postupem času   začal štvát, ale nic ve zlém, protože to byl   účel režiséra, ale Saša Rašilov jako jeho   dabér nic moc.

SPOILER: Na tom konci, jak ten   maník zabije Leonarda a pak toho černocha jsem   myslel, že do toho praštim. Přišlo mi to   hodně nereálné. Když ten černoch vidí   mrtvého Lea a za ním pachatele, tak ho snad hned   oddělá, ne? Ale ono to bylo obráceně a   pachatel pak zabil i toho černocha. Prostě to   byla obrovská filmová hloupost.

Film se mi   ale pak velice líbil, nicméně když tenhle   snímek dostal Oskary, tak proč také něco   nezískala Tajemná řeka? Tajemná řeka je podle   mě lepším filmem a přesto film Clinta   Eastwooda nedostal ani muk. Nechápu, kdo v tý   Americe ty Oskary vybírá, protože mi to v   tomhle přijde dost nelogický.

Sérii Volavka jsem viděl před několika   měsíci. Bylo to fajn. Až do teď jsem si však   nemyslel, že bych byl nějaký její velký   obdivovatel. Ano, mělo to nápad, mělo to emoce,   mělo to spád, mělo to atmosféru, mělo to   výborné herce a taky zcela dokonalou hudbu (s   postupem času je to u mě jeden z nejlepších   OST vůbec). Po shlédnutí Skryté identity si   však stále více uvědomuji, že ten film má   jenom minimum slabých míst, a teď díky   seznámení s tímhle hollywoodským flákem ve   mě teprve začíná pořádně rezonovat (dokonce   mě to donutilo jí bod v hodnocení jen tak   přihodit), navíc mě to nutí k brzkému   opětovnému shlédnutí, alespoň prvního,   nejvydařenějšího a samostatně fungujícího   dílu.
Z mnoha důvodů jsem rád, že jsem se   včas doslechl, že onen mistrův majstrštyk,   který konečně páni akademici shledali   dostatečným pro udělení ceny za nejlepší   režii je „pouze“ remakem jakési pár let   staré hongkongské kriminálky. Díky tomu jsem   totiž nebyl zmlsaný z této americké verze a   dokázal si originál užít naplno. Bez všeho   toho pozlátka. Ehm.
Skrytá identita má hned   několik zásadních problémů, pokud jste   viděli Volavku, pokud ne, problémů ubyde, ale   ani potom to není zdaleka nezapomenutelný film   (obzvláště v kontextu s předchozí Scorseseho   tvorbou).
Hlavním kamenem úrazu asi zůstává   už jenom ten fakt, že je to remake. Žádný   „film, volně vycházející z/se   inspirující“ ale spíše opravdu sprostá   vykrádačka. Dá se totiž říct, že jediné   scény, které mají opravdu atmosféru jsou ty,   které jsou téměř políčko po políčku   zkopčené z originálu. A i když nejsou   špatné, působivosti Volavky ani tak   nedosahují. Scénárista William Monahan by v   tomhle případě zasloužil spíš jednu do   zubů, než zlatýho plešouna za něco takového.   Nebojím se totiž říct, že téměř veškeré   jeho vlastní myšlenky jsou   nudné/blbé/otravné/místy až parodizující   sebe sama (postava Jacka Nicholsona, při vší   úctě k němu, by se hodila spíše do komedie   než do „gangsterského eposu“ (kterým se   Skrytá identita tváří být). Zkrátka jeho   nápady jsou povětšinou naprosto zbytečné.   Kdyby nakonec obšlehl scénář pánů Maka a   Chonga slovo od slova, byl by výsledek mnohem   lepší.
Tím, že režisér spojil tři, zhruba   100 minutové snímky do dvou a půl hodin, by se   dalo čekat, že vznikne jedna dlouhá, napínavá   a zábavná jízda. Jenom ten první přívlastek   ve výsledku platí. Vznikla totiž dlouhá (ve   smyslu opravdu táhláááááá), místy   zajímavá, místy naprosto nudná, mnoha   zbytečnými, stále se opakujícími dialogy   rozmělňovaná jízda. Občas se trochu dupne na   plyn, aby se vzápětí o to prudčeji brzdilo...A   já radši plynulou jízdu. Paradoxně tedy   zkrouhnutím stopáže snímek absolutně ztratil   tempo. Kapitolou samotnou pro sebe je trochu   překombinovaný konec, v originálu to docela   fajn fungovalo (až mě to skoro šokovalo), tady   se to ale muselo nečekaně přizpůsobit   nějakým normám a tudíž zlo musí být   potrestáno. Ani tak to sice není typický   hollywoodský konec čehokoliv, ale už jenom tou   drobností to opět ztrácí na působivosti.   Nejlepší scény? Seznámení s Frenchem v baru,   pornokino, 344 Wash poprvé a koneckonců i to   překombinované 344 Wash podruhé, několik   momentů s Farmigou a DiCapriem.
Musím se však   zastavit u herců. Identita mi po premiéře   zůstala v hlavě s poznámkou „plno hvězd.“   Jak už to tak bývá, méně je mnohdy více.   Faktem totiž je, že opravdový prostor vyniknout   mají jenom tři z nich – totiž Nicholson (až   přehnaně moc zbytečného prostoru), Damon   (možná chvílemi trochu toporný, paradoxně   kvůli tomu ale dost přesvědčivý) a DiCaprio.   Pokud měl někdo dostat Oscara, tak to byl   určitě poslední jmenovaný. Tenhle chlápek u   mě vystřídal už mnoho různých statusů od   „ten trapák z Titanicu“ (asi v mých 12   letech) přes „ale jo, on je docela dobrej“   (20 let) k „sakra, jakoto že toho kluka nemám   ve svý TOPce?! (současnost). Přesto mám pocit,   že ani jeden z výše jmenovaných, včetně Lea   na původní herce nemá. Za což ovšem opět   může jistý Monahan. Ostatní zúčastnění?   Martin Sheen má v mých očích podstatně   blíže k nominaci za nejlepšího herce ve   vedlejší roli, než skutečně nominovaný   Wahlberg. Já vím, četl jsem, že Identita je   nejvíc „fuckující“ oscarový film v   historii, ale opravdu si nemyslím, že když   milý MarkyMark obstará 50% těchto „fucků“,   které semtam proloží nějakou tou spojkou,   předložkou či citoslovcem, že je to   dostatečný důvod k nominaci (ještě že ho   nakonec nezískal). Vedle Sheena a DiCapria mi tak   nakonec udělala radost ještě Vera Farmiga. Ta   její role není (nečekaně) nijak vyjímečně   napsaná, přesto má tahle holka úžasný   kouzlo.
Když se mám zmiňovat o řemeslné   stránce, tak tady tvůrci vedle nešlápli,   obraz je čistý, těch několik málo efektů má   úroveň a je na tom zkrátka tak nějak poznat,   že to všechno stálo velký peníze a zároveň   to působí docela obyčejně. Opět musím   zmínit Volavku, jejíž mírně omšelý look   přispíval atmosféře podstatně více. A pak ta   hudba. Zatímco v Infernal Affairs tvoří jeden   ze stěžejních pilířů, zde jí opravdu beru   jenom jako doplněk, který pasuje tak dokonale,   že jsem jí po většinu času vůbec nevnímal.   A to není rozhodně pochvala.
Ve výsledku je to   slušný film, pokud neznáte Volavku. Pokud ano,   je to spíše nepříliš povedená předělávka,   s pár vlastními zbytečnými nápady, se   stonásobým rozpočtem, tunou známých xychtů a   4 plešouny. Bez emocí. Spádu. Originality.   Atmosféry. Výrazné hudby. Ale skoro s 300 mega   na celosvětových tržbách komerčně druhý   nejúspěšnější Scorseseho film (Bez   zohledňování inflace). Jakto?