Volavka 2

Tvůrcům se povedla jedna pěkná věc, co se   týče příběhu. Na začátku rozsypali puzzle,   promíchali a postupně začali skládat, až   poskládali. A ono to fungovalo. Krásná hudba,   ta tedy tu atmosféru doplnila na jedničku.

Snímek slouží jako prequel, který byl po   úspěchu předchozího snímku vyroben dosti   rychle. Vlivem toho ve výsledku postrádá   stejně hodnotné psychologické drama a napětí,   avšak dá se uznat, že nějaká ta snaha byla.   Diváci dostávají možnost ponořit se hlouběji   do pozadí postav a jejich motivů, čímž se   ledasco osvětlí. Tento počin tedy předchozí   snímek jakoby doplňuje. Příběh sice obsahuje   několik málo dobrých nápadů, působící   přívětivě, avšak stejně jako by to bylo   nějak málo. Emoční sounáležitosti nefungují   a ani napětí není tak dobré jako posledně.   Příběh je však i tak zajímavý, který v   rámci gangsterského žánru dokonce v   některých paralelách jakoby připomínal   snímek 'Kmotr' (1972). Pokračování   úspěšných snímků sice málokdy dosáhnou   stejné kvality, ale i tak si měli tvůrci na to   dát větší čas, hlavně co se týče   zpracování scénáře. Snímek mohl vypadat o   nějaký ten žejdlík lépe.

Na konkurenční databázi (zde těch komentářů   moc na výběr nebylo), jsem se dočetl, že   druhá Volavka sama o sobě nefunguje. Prý je   potřeba vidět první díl atakdále. S těmito   názory nemohu souhlasit. Samozřejmě, očekával   jsem určitou provázanost s dílem   předcházejícím a nepřekvapivě jsem se jí   dočkal. Nemohu posoudit, zda by mi bylo jasné   všechno bez znalosti předchůdce, ale nemyslím   si, že by to byl velký problém. Charaktery   „špionů“ Yana a Laua jsou totiž odsunuty   hodně do pozadí a spíše nenásilně propojují   tento mafiánský „epos“ s první Volavkou.   Nemyslím, že to bude příliš nadsazené, když   toto pokračování nazvu asijským Kmotrem. Je tu   totiž všechno, co bych od něčeho takového   čekal – smrt ve vedení,   „restrukturalizace“ po mafiánsku (vraždy,   vraždy, vraždy), zrada, krev, policie, drogy,   velké peníze, vydírání, střelba. Takové   filmy mám opravdu rád. Snímek se ponejvíce   zaměřuje na fungování zločinecké organizace,   v druhé řadě potom na poměřování sil mezi   bossem Ngai Hauem a jeho protivníkem, z první   Volavky dobře známým superintendantem Wongem.   Yan a Lau se toho všeho účastní v tu více,   či častěji méně důležitých rolích i když   některé příběhy, či některé jejich scény   nemají velký význam na globální dění, ale   hlavně pro ně osobně (což je klad). Tím   myslím například linku Lau – Mary nebo na   druhé straně setkání Keunga s Yanem. Co mě   potěšilo a překvapilo zároveň je skutečnost,   že i když víte alespoň zhruba jak to dopadne,   přesto jsem se dočkal několika menších či   větších překvapení, napětí a dokonce i   silných scén. Pochválit musím opět obsazení.   Leung ani Lau se zde pochopitelně nevyskytují,   ale i mladí herci, hlavně tedy Shawn Yue mají   něco do sebe. A díky přítomnosti skvělých   Anthonyho Wonga, Erica Tsanga a v neposlední   řadě také Francise Nga mi hlavní hvězdy ani   příliš nechyběly. K hercům mám ještě jeden   postřeh – třeba Eric Tsang vypadá a často se   i chová jako vyloženě komediální postava,   přesto nepůsobí nereálně jeho „funkce“.   Podobně na tom je i Francis Ng – od pohledu   sympaťák, střední vrstva, možná nějaký   učitel, manager…Zkrátka v amerických filmech   většinou „mafián vypadá jako mafián“ (ne   že bych si na takového De Nira, Pacina či   Pesciho chtěl stěžovat!). Samozřejmostí už   je skvělá hudba a můj velký osobní zmatek   během prvních asi 20ti minut. Yana s Lauem jsem   neměl problém odlišit, ovšem u vůdců gangu   to bylo podstatně horší, stejně jako jejich   jména. Přesto jsem se v příběhu nakonec   neztratil a všechno podstatné pochytil.   Potěšující je skutečnost, že druhý díl mě   bavil stejně jako předchůdce.

Svým žánrovým zaměřením jednoznačně to   nejlepší, co kdy bylo natočeno. Celý příběh   je mistrovsky vymyšlen a propracován až do   sebemenších detailů. Kamera a její zpomalené   záběry jsou zde dovedeny k naprosté dokonalosti   a v kombinaci s úžasnou hudbou a výbornými   herci tvoří omamný,vzrušující zážitek.Tak   jak jsem u první Volavky obdivovala krásně   vzpřímené tělo A.Laua a tajemný výraz   T.Leunga a jimi zahrané hlavní postavy, tady mě   uchvátila tvář mladého Yana, kterému se v ní   zračí utrpení snad celého světa a všech   jeho křivd, jež se on snaží alespoň z   nicotné části napravit. Nezapomenutelné!