Skafandr a motýl

Film známého režiséra   Juliana Schnabela (Než se   setmí, Basquiat) se skvělým   hereckým výkonem Mathieua   Amalrica (Mnichov) a   brilantní kamerou Janusze   Kaminskeho, který je dvorním   kameramanem Stevena   Spielberga, byl uveden za   velkého zájmu diváků i   odborné kritiky. Film byl   natočen podle skutečného   příběhu na základě   knižní předlohy   Jean-Dominiqua Baubyho, který   pracoval jako šéfeditor ve   francouzském časopise Elle.   Charismatický a úspěšný   Jean-Dominique si užíval   života až do tragického   momentu, kdy po náhlé   mozkové příhodě ochrne na   celé tělo. "Znovuzrodí   se jako oko", je totiž   schopen komunikovat pouze   mrkáním jednoho oka. Jeho   vůle dál žít a pracovat je   obdivuhodná, ve filmu je   vykreslena jemně a s   nadsázkou své vlastní   tregédie. Hrdinovi   skutečného příběhu se   totiž podařilo doslova   "namrkat" knihu.   Bohužel v českém vydání   zatím nevyšla. Mathieu   Amalric, který ztvárnil   Jean-Dominique Baubyho,   převzal roli po původně   obsazeném Johny Deppovi,   který pro svoji vytíženost   z filmu odstoupil, a vdechl do   postavy silný náboj, který   navíc podtrhuje subjektivní   kamera. Právem si Julian   Schnabel odvezl z Cannes cenu   za nejlepší režii a je   jasné, že o tomto filmu   ještě uslyšíme.   (oficiální text   distributora)

Přes hodně pomalý, nudný,   nic neříkající dlouhý   úvod se nám z tohoto filmu   vyklubala docela slušná   podívaná, ale s řadou chyb   a ty nejhorší už jsem   zmínil. Kamera z pohledu   postižené Almaricovi postavy   by mi nevadila, kdyby tak   činila pouhých několik   minut a ne půl hodiny, to   jsem měl chuť snímek   vypnout, protože mě tento   styl natáčení nenadchnul.   Byl jsem hodně zvědav na   Almaricovu tvář, ale ta   stále se naukazovala a   říkal jsem si, za co tedy je   Almaricův výkon hodnocen?   Ale dočkal jsem se a film   nabral konečně spád a   Almaric mě zaujal, jak svým   sympatickým hraním, tak   skvěle zahranou mimikou.   Šokovalo mě, že film je   podle zkutečné události,   lidi s takovým postižením   hodně lituji. Nakonec tedy   film hodnotím clekem dobře.   Snímeku ale hodně pomáhá   Almaric a přece jenom ten   děj a samotný film se časem   rozjedou, takže se snímek   dá dokoukat a kladně   ohodnotit, ale bylo to hodně   na hraně.

I když moc tyhle   "nemocné" filmy moc   nemusím, tak tento mě velice   zaujal. Nemůžeme od filmu,   kde je hlavní hrdina   kompletně ochrnutý a vše   vyjadřuje jen jedním okem   očekávat nějaké závratné   tempo ale nedá se říct, že   bych se nudil a pár scén mě   opravdu dostalo svou   audiovizuální stránkou. A   Mathieu Amalric hodně   potěšil. Silný film.

Souhlas s originálním   pojetím první poloviny   filmu, snímané z pohledu   paralyzovaného hrdiny.   Pokračováním ve stejném   duchu, bez následné   roztříštěnosti, by mohlo   být dosaženo efektu   připomínajího utrpení   bezmocného brouka z Kafkovy   Proměny a divák by měl   umožněno vcítit se do   života, omezeného pouze na   několik úhlů pohledu více,   než ilustrativním   připomínáním toho   předchozího.

Jsou příběhy při kterých   mrazí, jsou příběhy při   kterých lidé znechuceně   odchází z kin, příběhy   které vám nic nedají a jen   hloupě papouškují ostatní,   a jsou příběhy které   absolutně nevíte kam   zařadit…Skafandr a motýl   je velice depresivní snímek   který využívá dvou   faktorů při kterých diváka   vtáhnete do děje…Prvním   je kamera z první osoby,   která má za úkol naladit   diváka na stejnou vlnu jako   je hlavní postava   filmu…Musím se přiznat že   při prvních minutách filmu   jsem byl znechucen a dokonce   jsem na sobě zpozoroval   syndrom ponorkový nemoci   úplně stejnou jakou měla   hlavní postava…Po delší   části filmu jsem si začal   zvykat a úplně stejně jako   postava z filmu jsem byl   smířený se skutečností   že litovat se, nemá   smysl…Ten přechod byl na   plátně vidět opravdu   dokonale…Druhým faktorem je   silný příběh filmu…Snad   každého musí chytit za   srdce, když vidíte jak se   zdravému a úspěšnému   člověku stane taková   neuvěřitelná věc…Snímek   dostal řadu ocenění v   Evropě i ve světě, a   upřímně ani se   nedivím…Pohrávání si se   záběry a prostřihy scén,   neměli chybu a nápad   zpodobnit pocit stísněnosti   do skafandru je opravdu   dobrý…Říkám to pořád a   řeknu to znova, Francouzi   jsou nejlepší filmaři   starého kontinentu!!!

Filmy tohoto typu mi vždycky   pomůžou znovu si uvědomit,   že zdraví je opravdu   nejdůležitější. Snímek   je podle očekávání   značně posmutnělý, plyne   hodně pomalu, ale přesto   nenudí a i když možná na   první pohled nepřináší   příliš nového z hlediska   vnitřních myšlenek   hlavního hrdiny a působí tu   taková ta melancholická   nálada, přesto jsou tu znát   zrnka optimismu. To ta   paměť, fantazie…a oko. Jo   je znát že tohle je točený   podle skutečných událostí   a skutečné knihy. Kdyby to   byl „jenom“ nápad   scénáristů považoval bych   to za geniální, takhle   musím jenom konstatovat že   skutečný Jean-Dominiqe Bauby   přes hrozné neštěstí kter   ho potkalo musel být   vděčný alespoň za tento   značně neohrabaný a   zdlouhavý komunikační   prostředek…Nejúžasnějš?   ? prostředek působící na   diváka tohoto snímku je   naproti tomu (právě proto?)   zcela výjimečná kamera.   Myslím že příliš   nepřeháním když otipuji   že tak polovinu snímku   sledujeme z pohledu nebohého   Jeana-Dominiqua. A byl to   úžasný nápad, který   dává zapomenout na jinak   zajímavé záběry do Jeanova   nitra v podobě jeho fantazie.   Která mimochodem pracuje na   plné obrátky a asi jako u   každého správného chlapa   jsou v těchto představách v   hlavní roli ženy…Režisér   Schnabel udělal skvělý tah   obsazením Mathieua Amalrica   do hlavní role. Možná si   někdo řekne, že   představitel charakteru   který v celém snímku jenom   hýbe okem (vyjma vzpomínek a   představ) nemusí být   žádný herec, ovšem to by   byl hodně velký omyl,   Amalric je skvělý a k   politování…Radost mi   udělaly i ostatní role –   všechny tři důležité   ženy jsou dokonale   sympatické, milé a jejich   projev působí velmi   přirozeně.
Ochrnutí/oslepnutí jsou   pro mě nepředstavitelné   skutečnosti - zdravý   člověk, přicházející o   šanci na plnohodnotný život   to musí nést opravdu hodně   těžce…Nezbývá mu nic   jiného než se s tou hroznou   realitou smířit nebo   dobrovolně odejít…ale jak   proboha, když můžete   pohnout jenom okem?!

Kdo četl knihu tak ve filmu   pochopitelně nic nového   nenajde, pro běžného   diváka to ovšem bude   zvláštní podívaná.   Zpracování povedené, jen na   scény z pohledu první osoby   je třeba trpělivost. Smysl   to ovšem má a diváka víc   vtáhne do pocitů havního   hrdiny. Ani herecké výkony   nezklamou a je dobře že to   nakonec nehrál Johnny Depp.

Dost podobne ako "Hlas   mora" akurat, ze po   francuzsky a komunikacia iba   pomocou zmurkania. Velmi   zaujimave.

/8.8.12/ cz dab SDI Sun   Studio pro HBO 2009 [pip]

Silné téma. Může   připomenout podobně   inspirované příběhy Moje   levá noha, Johnny si vzal   pušku nebo Hlas moře, ale   ztvárněné je tu   jedinečným způsobem.   Hlavně zpočátku režisér   vtahuje diváka do Baubyho   situace velmi sugestivně a i   když tu zkušenost   samozřejmě simulovat nejde,   dělá maximum pro to, aby   jsme si jí dokázali aspoň   trochu představit. Druhá   půlka je už filmařsky   tradičnější, ale protože   jde o životopisný film,   nestaví žádné   vykonstruované dramatické   oblouky (a to je dobře,   hrůza pomyslet co by s tím   provedl Hollywood). Přesto   zůstává dostatečně   působivá a některé scény   mají tíhu tunového   závaží. Co se týče   soundtracku, Schnabel už v   Basquiatovi dokázal, že umí   nasadit tu správnou píseň   ve správnou chvíli. Sice mě   to úplně nespláchlo, ale je   to výjimečný snímek a   přemýšlet se o něm dá do   aleluja.