Noc oranžových ohňů

Zbyněk Brynych je určitě   dobrý režisér ale tohle   normalizační drama snad   mohlo někoho zaujmout v   70.letech ale dnes je jenom   beznadějně zastaralý   nonsens. Ocenit se dají snad   jen některé herecké   výkony. Především mladý   Jiří Lábus v roli   prostoduchého vězně Honzy   Tomáše je hodně   autentický. Ale jako celek je   dnes tenhle film skoro   nekoukatelný.

V době vzniku, se na to snad   dalo koukat, strachovali se o   pána neomylného, o jeho   život, dnes je celý   příběh k smíchu a proto i   co odnesl čas?

Trochu srandovní na   vězeňské „drama“,   které se jaksi nekonalo.   Přesto je to zábavička jako   malovaná. Hlavně když   hrdinu vyhodili ze strany, to   muselo být strašné. No,   prostě, mohu doporučit.   Když škrábete brambory, tak   se to k tomu dá.

Bitky jenom v umývárně
Noc oranžových ohňů. Je   dalším dílem ze   sedmdesátých let, kdy se   tvůrci po svém vyrovnávali   s rokem 1968 a jeho důsledky.   Některé filmy byly   natáčeny na zakázku   vedoucí úlohy   Československa. Mnozí se k   tomu dnes neradi hlásí, ale   každý se nějak musel   živit.
Film vypráví   o komunistickém funkcionáři   a úspěšném technikovi   jednoho podniku. Oslavuje se.   A pak byl požádán, aby   vyzvedl jednu babu na   nádraží. V sobě měl   nějaký ten drink a přesto   za volant usedl. I cestou   porazil jiného soudruha. A   byl malér na světě. Alkohol   a řízení vozidla prostě k   sobě nepatří.
Hrdina dostal flastr ve   formě 16 měsíců v první   nápravné skupině. Co se dá   na takovém hrdém a   svědomitém člověkovi   napravit? Ve vězení se   setká jako uvědomělý   člověk z odporem, ale i   pochopením. Bachaři jsou zde   hodní strejcové.
Hrdina však chlastal a   řídil. A tak strana jej ze   svých řad vyloučila. Nic   divného. Dneska by to   udělala lecjaká partaj.   Lidovci i modří ptáci,   socani nebo i agrárníci.
Pobyl si v tom lochu a   věnoval se jednomu hochu, aby   byl lepším. Tím hochem byl   Jiří Lábus. Hrál   zlodějíčka aut.
Film vlastně jinak moc   zajímavý není. Hlavní   hrdina měl hodnou ženu,   která mu po dobu jeho pobytu   v nápravném zařízení   trochu zahýbala. Ale pak mu   po návratu skočí okolo   krku. Pro efekt napřed musí   proběhnout dlouhatananáckou   chodbou.
Zajímavá   postava je brigadýr Houska.   Já jsem si říkal, tek   ksicht odněkud znám. A on to   byl soused Žalman od Věků.  
Dílo je to   podprůměrně, avšak   zajímavé jeko dokument doby.

Normalizační pokus o   vězeňské drama, které je   (jak jinak) zcela poplatné   době. Uvědomělý komunista   autem přejede člověka a   dostane 16 měsíců vězení.   Svým postojům je i tam přes   veškeré trable věrný. Ve   své době to možná ušlo,   dnes svým námětem a   zpracováním pokulhává nad   svou naivností. Život mezi   vězni je snad podchycen   dobře, ale u bachařů je to   už opravdu na pováženou.   Taková věznice by byla   spíše jako pochvala, než   trest. Zakončení příběhu   jako obvykle jakoby vyšumělo   do ztracena. No jednodušší   konec už byt asi nemohl. Při   dnešním pohledu se nejeví   snímkem jako úplně   nejhorší, jen se nesmí moc   polemizovat nad   nelogičnostmi.

Dost velká utopie.
Ovšem vzhledem k době,   kdy byl tento film natočen,   tak se ani není moc čemu   divit.
Komáři si   zkrátka zkreslovali ten   režim, kterému vládli,   podle sebe. Jak jinak.
Ten konec jsem, dá se   říct očekával. Tušil   jsem, že mu Květa bude   nakonec nevěrná.