Noc oranžových ohňů

Zbyněk Brynych je určitě dobrý režisér ale   tohle normalizační drama snad mohlo někoho   zaujmout v 70.letech ale dnes je jenom   beznadějně zastaralý nonsens. Ocenit se dají   snad jen některé herecké výkony. Především   mladý Jiří Lábus v roli prostoduchého vězně   Honzy Tomáše je hodně autentický. Ale jako   celek je dnes tenhle film skoro nekoukatelný.

V době vzniku, se na to snad dalo koukat,   strachovali se o pána neomylného, o jeho život,   dnes je celý příběh k smíchu a proto i co   odnesl čas?

Dost velká utopie.
Ovšem vzhledem k době, kdy   byl tento film natočen, tak se ani není moc   čemu divit.
Komáři si zkrátka zkreslovali ten   režim, kterému vládli, podle sebe. Jak   jinak.
Ten konec jsem, dá se říct očekával.   Tušil jsem, že mu Květa bude nakonec nevěrná.

Trochu srandovní na vězeňské „drama“,   které se jaksi nekonalo. Přesto je to   zábavička jako malovaná. Hlavně když hrdinu   vyhodili ze strany, to muselo být strašné. No,   prostě, mohu doporučit. Když škrábete   brambory, tak se to k tomu dá.

Bitky jenom v umývárně
Noc oranžových ohňů. Je dalším dílem ze   sedmdesátých let, kdy se tvůrci po svém   vyrovnávali s rokem 1968 a jeho důsledky.   Některé filmy byly natáčeny na zakázku   vedoucí úlohy Československa. Mnozí se k tomu   dnes neradi hlásí, ale každý se nějak musel   živit.
Film vypráví o komunistickém   funkcionáři a úspěšném technikovi jednoho   podniku. Oslavuje se. A pak byl požádán, aby   vyzvedl jednu babu na nádraží. V sobě měl   nějaký ten drink a přesto za volant usedl. I   cestou porazil jiného soudruha. A byl malér na   světě. Alkohol a řízení vozidla prostě k   sobě nepatří.
Hrdina dostal flastr ve formě   16 měsíců v první nápravné skupině. Co se   dá na takovém hrdém a svědomitém člověkovi   napravit? Ve vězení se setká jako uvědomělý   člověk z odporem, ale i pochopením. Bachaři   jsou zde hodní strejcové.
Hrdina však   chlastal a řídil. A tak strana jej ze svých   řad vyloučila. Nic divného. Dneska by to   udělala lecjaká partaj. Lidovci i modří   ptáci, socani nebo i agrárníci.
Pobyl si v   tom lochu a věnoval se jednomu hochu, aby byl   lepším. Tím hochem byl Jiří Lábus. Hrál   zlodějíčka aut.
Film vlastně jinak moc   zajímavý není. Hlavní hrdina měl hodnou   ženu, která mu po dobu jeho pobytu v nápravném   zařízení trochu zahýbala. Ale pak mu po   návratu skočí okolo krku. Pro efekt napřed   musí proběhnout dlouhatananáckou chodbou.  
Zajímavá postava je brigadýr Houska. Já jsem   si říkal, tek ksicht odněkud znám. A on to byl   soused Žalman od Věků.
Dílo je to   podprůměrně, avšak zajímavé jeko dokument   doby.

Normalizační pokus o vězeňské drama, které   je (jak jinak) zcela poplatné době. Uvědomělý   komunista autem přejede člověka a dostane 16   měsíců vězení. Svým postojům je i tam přes   veškeré trable věrný. Ve své době to možná   ušlo, dnes svým námětem a zpracováním   pokulhává nad svou naivností. Život mezi   vězni je snad podchycen dobře, ale u bachařů   je to už opravdu na pováženou. Taková věznice   by byla spíše jako pochvala, než trest.   Zakončení příběhu jako obvykle jakoby   vyšumělo do ztracena. No jednodušší konec už   byt asi nemohl. Při dnešním pohledu se nejeví   snímkem jako úplně nejhorší, jen se nesmí   moc polemizovat nad nelogičnostmi.