Noc na Zemi

poprvé jsem to viděl v   nočním filmovým klubu na   dvojce v 90 letech, parádní   oddych s drožkařema ve   světě. absolutní král   taxikářu je Roberto.

Tak jsem si povozila zadek po   nočních světových   velkoměstech a myslím, že i   bez těchto taxikářských   intermezzí bych dokázala   žít, tedy až doposud jsem   to celkem zvládala, sorry   Jime... Povídky, sympatické   tím, jak odrážejí naturel   obyvatel míst, kde se   odehrávají, měly každá   svou atmosféru, ale taky   svoje slabá a násilně   působící místa, kterých   bylo na můj vkus víc, než   dost - v L.A. zaujaly   především zvuky...   žvýkačka, zapalovač,   mobil... a zajímavá pointa -   křiklounská z N.Y. zase mým   uším naprosto nelahodila   dialogy, i když byla možná   nejvíc realistická -   provokativní pařížská   bavila jen svou první   polovinou - římská   užvaněná, navzdory   obsazení Robertem Benignim,   byla zábavná po celou   jízdou - nu a helsinská   posmutnělá neoslovila   vůbec... Takže žádné   extra rito, ale zase ne   úplně marná šichta... a k   tomu menší inspirace - po   vzoru Yo-Ya se mně zalíbilo   nazývat peníze oběživem   :-)

Nenápadně vtipné.   Skutečně jsem se dávil   smíchy při druhé scéně s   Armin Millerem-Stahlem a   zobrazení klasické americké   stupidnosti, kteří ani   neví, kde bývalé   Československo leželo. Je to   trochu jinačí než ostatní   Jarmuschovo snímky, ale kdo   ho má rád, tak si tento film   nesmí ujít.

Odlišný Jarmusch než ho   známe. Žádná poezie a   baladické vyprávění, i tak   geniální. Je pozoruhodné   sledovat člověka jak se   svěří neznámému   taxikáři, nebo naopak.   Nejspíše se už nikdy   neuvidí, a tak se naplno   rozpovídají. Zajímavé   téma, zajímaví herci a   dokonalá vizuální stránka   filmu.

Skvělá taxi-povídková   Jarmuschovka! Naprosto   brilantní vyprávění   mikopříběhů, které   dokáže jen mistr, který k   tomu ovšem také má   vynikající herce. Herce,   kteří dokáží ztvárnit   postavičky, které jsou   zábavné a tak bizardní a   přitom jim to naprosto   věříte. Taková Winona   Ryder coby Corky byla naprosto   úžasná - ušmudlaná,   sprostá, připalující si   jedno cígo od druhého a   přesto nebo právě proto i   velmi sympatická. Nebo Armin   Mueller-Stahl, jenž sice   taxík řídit neuměl, ve   městě se vůbec nevyznal,   ale přesto jste ochotní mu   za to svezení se dát nakonec   pořádné spropitné navíc.

Precizně vystavěné a   vypointované etudy, které   spojuje noc, taxi a ve   výborné zkratce vystižená   atmosféra toho kterého   města. Jak už to u   povídkových filmů bývá,   ne všechno člověka   položí. Hned u prvního   příběhu mám dojem, že   Winona Ryder dost přehrávala   a rozuzlení mělo lehce   moralistickou příchuť.   Naopak povídka z New Yorku   mě pobavila a vryla se do   paměti nejvíc a zbytek už   držel laťku stabilně   vysoko. Benigni mi na rozdíl   od mnoha jiných nevadil,   naopak si myslím, že mu   tahle přepjatá poloha sedí   a stejně jako ten obhroublý   humor - povrchně pobožný   chlípník versus kněz,   kterého z něj trefí šlak -   přispívá k typicky italské   atmosféře. No a jako   zapálený finofil jsem si už   jen vychutnával helsinskou   povídku, kde exceloval Matti   "Vladimir"   Pellonpää.

V první řadě se musí   ocenit nápad, v řadě druhé   zase nápad…Jsem   přesvědčen, že Jim Jarmuch   „dolaďoval“ detaily za   chodu, protože takovýto   projekt se nedá přesně   nalinkovat, musíte dost   často improvizovat…Žádný   nápad se předem neodsuzuje,   každý kdo přijde s něčím   novým je vyslechnut a hned v   zápětí jiný filmař   rozvine původní myšlenku o   kousek dál…U filmů které   vznikají jen za účelem   uspokojit samotného   režiséra, a věřím že   tento si vyšší nároky   nekladl, se nečeká jen   klasická filmařina ale   pohrávání si se všemi   různými aspekty…Bohužel   mi přijde že režisér   natočil něco co se líbí   jen jemu, bylo mu jedno jak to   veřejnost příjme, pro něj   bylo důležité aby on sám   byl na své dílo   hrdý…Takhle na mě působil   samotný příběh…Je   neskutečné co se dokáže   zrodit v mozku znuděného   člověka…Pět příběhů   které se odehrávají ve   stejný čas na různých   místech světa, dokonce i se   stejnou zápletkou…Ale co je   zvláštní z těch 5   příběhů mě za srdce   chytil jen ten z Paříže,   ostatní byli suché, a ten   první příběh mi připadal   neskutečně   protivný…Winona Ryder, jak   jí mám rád tak tady se mi   otevíral nůž v kapse…Měl   jsem co dělat abych se   udržel a nevypnul to hned po   prvních pár minutách…Pak   ale přišel jiný příběh,   a ten mi dokonale zvedl   náladu, humorný, veselý,   voňavý, nabitý dobrým   pocitem, a v tu chvíli mě to   trklo…Celý film poukazuje   na 5 různých lidských   pocitů, v prvním příběhu,   z LA jsem viděl lítost,   bohatá žena chce dát šanci   chudé slečně…V druhém   příběhu jsem viděl   odhodlanost, německý řidič   se nevyzná v autech a v New   Yorku ale přesto dělá   taxikáře…V třetím   příběhu jsem viděl   zvědavost…Černošský   taxikář se vyptává slepé   ženy na její pocity…Ve   čtvrtém příběhu se mi   poodhalil chtíč…Typická   italská   „vychloubanost“…A v   pátém jsem viděl   lhostejnost, finskému   taxikáři bylo jedno co mají   za problémy ostatní, on   chtěl jen jet dál…Když   nad tím tak přemýšlím,   uvědomuji si že film ve mně   zanechal hlubokou pokoru, až   teď když píšu tento názor   si uvědomuji že Noc na Zemi,   nám ukazuje určité   poselství, je dobře skryto   ale nepatrný náznak je   vidět…Vjero, i když   dávám 60% film se mi s   odstupem času v ryl do   paměti, a dlouho na něj budu   vzpomínat!!!

Jarmusch si opět udělal   radost a natočil si takový   malý film pro sebe. 5   taxíků, 5 měst, 5   příběhů. Přesně z   tohohle vytvořil skvělou   dvouhodinovou zábavu. Každý   příběh je o něčem jiném.   Některý je vtipný jiný   dramatický. Každý má svou   kvalitu a něco čím zaujme a   věřím tomu, že každého   diváka zaujme jiný. Mě   osobně nejvíce pobavil   italský taxikář Roberto   Benigni a poslední helsinský   příběh byl nejsilnější.   Všemi příběhy vás   provedou výborní herci se   skvěle vypilovannými   dialogy, povedená   minimalistická hudba a   nenápadná kamera. Výsledné   hodnocení trochu sráží   první americký a první   evropský příběh, které   prostě nemají takovou   kvalitu jako ostatní.   Jarmusch umí udělat z mála   hodně a po výborném   "Mrtvém muži" mě   opět potěšil.

Uznávám, že hodnocení   starých filmů je trochu   trapné, ale co má člověk   dělat, když se mu dostanou   do ruky teprve se   zpožděním. Noc na zemi je   jedním z nich. Určitě   nejsem odborník na   filmografii Jima Jarmushe,   takže můžu popsat jenom   svůj zcela neinformovaný   dojem. Formát povídkového   filmu a pět příběhů z   pěti taxíků. Samozřejmě,   že ten italský vám možná   bude připadat   nejzábavnější a   nejvtipnější, ale ani ty   ostatní nejsou k zahození.   Jediná věc, která mi vrtá   hlavou je fakt, jak může   někdo nazvat film Noc na zemi   a pak do něj zahrnout 2   příběhy z USA a 3 z Evropy.   Zbytek planety jako by   neexistoval. A to je náš   západní problém (a   anglosaský zvláště) -   žijeme a tvoříme z do sebe   zahleděné podstaty, zatímco   za plotem se rodí nové   věci.

Jízda v taxíku ve mně nikdy   žádné kladné emoce   nevyvolávala a teď najednou   dokonce 4 x za sebou (až na   Řím) . Náhodná setkání   obyčejných lidí a hlavně   ten bezprostřední rozhovor   nezatížený obavou z   dalšího setkání.   Nádherné dialogy.

Mazec, krásně ukazuje   různorodost světa a ještě   k tomu perfektním způsobem.   Od té doby, co sem to viděl   se budu dívat na jízdu   taxikem úplně jinak...:-)   Největším plus pro mě je,   že i když nemám rád   komedie tak sem si i tu   komediální povídku skvěle   užil, možná i nevjvíc ze   všeh...