Hnus

Hnus se mi válel na disku už několik let.   Nebýt Černé labutě, zřejmě by to tak bylo   ještě pár dalších. Ale vzhledem k tomu, že   spousta diváků-kritiků měla potřebu tyhle dva   snímky srovnávat jsem si to nakonec musel též   pustit...
Dojmy z Polanskeho díla mám však   značně rozporuplný. Ano, Catherine Denevue   hraje do určitě míry podobnou postavu.   Očividně trpí nějakou psychickou nemocí. Ano,   žeru jí to taky, jenom vůbec netuším, proč   se to vlastně všechno děje. A to je špatné. U   baletky Niny rovněž nějakou dobu sledujeme, že   není úplně v pohodě, ale tak nějak víme, co   za tím vězí. Matka, plnicí si skrze ní svůj   vlastní sen a velký tlak, aby neselhala a byla   perfektní. U Carol to ale nevidím. Možná je   divná od přírody, nemá to žádné   racionální vysvětlení...nebo jsem možná   natvrdlej a bez špetky imaginace a něco   podstatného mi uniká...nebo scénáristům?   Jediné, co mi z jejiho chování došlo je, že   má panický strach z mužů (jak se později   ukáže, není úplně irracionalní, ale   vysvětlen prostě není.)
Tohle by mi ani tolik   nevadilo. Na nepředvídatelnou Denevue se dobře   kouká, ale čekání na nějaký posun v dějí   je často velmi nepříjemné – totiž   neúnosně dlouhé a přitom některé scény   jenom zbytečně natahují už tak příliš   rozvleklý příběh, aniž by měly jakýkoliv   vliv na další průběh. Co se chvílemi povedlo   dobře navodit je atmosféra v bytě, kdy více   pronikáme do hlavy (zdánlivě?) opuštěné   mladé ženy s chorým mozkem a jejími   představami, které jsou pouze obrazy bez   jakéhokoliv zvuku. Ona vůbec práce se zvukem je   asi to nejlepší, co snímek předvádí. Stačí   si vybavit králíka obletovaného mouchami či   neustále znějící zvony, praskající zdi,   souložící sestru...i hudba si zaslouží   pozornost.
i přes všechny nepochybné klady,   kterých není nikterak málo, jsem se však   docela často nudil a narozdíl od Labutě se z   Hnusu moje srdcová záležitost zcela určitě   nestane. Další šanci mu totiž dávat   nehodlám.

Na to, že byl Hnus zamýšlený jako komerční   berlička pro jiné Polanského tvůrčí spády,   je tedy zatraceně nekomerční. Jsou tu prvky   thrilleru, snad i hororu, ale všechno se to   tváří stejně zarputile a nepřístupně jako   Catherine Deneuve skoro po celý film. Natočené   je to ovšem mistrovsky. Zachycení postupného   duševního rozkladu hlavní hrdinky je velmi   působivé a její strach z okolního světa a   fyzického kontaktu předznamenává další   režisérovy paranoidní studie Rosemary má   děťátko a Nájemník. Při pohledu na vadnoucí   králičí mršinku a pár jiných záběrů mě   taky napadlo, jestli odtud mimo jiné nesál své   inspirační mléko David Lynch.

Hlavni hrdinka vas zacne po chvili dsoti   odpuzovat, svoji trhlosti a frigiditou k muzskemu   pohlavi vas nesustale behem filmu doslova se.. Je   to dosti naturalisticke dilo.