Kopytem sem, kopytem tam

Skvělé obsazení, skvělý Sklep, výborná   režie. Až na některé okamžiky je to něco   jako prolomený led. Že to paní Chytilové   prošlo, to nechápu. Můj oblíbený snímek,   který si tak dva krát ročně dám.

Tenhle film by normálně v době svého vzniku   stoprocentně skončil v trezoru. Jenže to by   nesměla být Věra Chytilová, aby svým   naléháním a neustálým ječením barrandovské   cenzory neoblomila. Opět klasická sžíravá   satira, která se z komedie postupně mění v   těžkotonážní drama. A to taky zásluhou   depresivní a znepokojivé hudby Jiřího   Chlumeckého a Jiřího Veselého. Ale je vidět,   že bolševikům pomalu ale jistě začalo   odzvánět a proto ve filmu zůstalo docela dost   protirežimních provokací a dalších   šílených scén. "Copak se dá dělat něco   jiného v téhle zkorumpované džungli, než   blbnout?" Samotné téma se dotýká   požitkáření hlavních hrdinů a tenkrát u   nás zatím teprve málo známé smrtelné nemoci   AIDS. Způsob, jakým téma Chytilová natočila   je parádní. Ke spolupráci si přizvala   sklepáky Tomáše Hanáka, Milana Šteindlera a   Davida Vávru, což se ukázalo jako výborný tah   a sklepácký humor film značně obohatil.   Hlavně David Vávra byl excelentní. "Pepé   pročesává prostor, pátrá po Petře, Petro   prchni!" Do jedné z hlavních ženských   rolí obsadila Věra i svoji dceru Terezu   Kučerovou. A když v intimní scéně moje   milovaná Chantal Poullain odhalila svá krásná   ňadra, nestačil jsem valit oči! Jó, filmy   Věry Chytilové neměly a nikdy nebudou mít   konkurenci.

Česká AIDS filmová klasika. Jaká budeš vodko.   Jaký budeš lední medvěde. Je pozitivní být   negativní. Kopyta jiný bolševistický filmy z   tý doby.

Jak trefné a přesné, úplně živě mi to   připomnělo atmosféru té doby, kdy dnes   připadající směšně malicherné věci byly   brány velmi vážně, vždyť dnes máme zase   jiné hry, že. Mistrně zpracované téma   hledání smyslu života v uvolňujícím se   normalizačním prostředí konce 80-tých let.   Ono honbou za požitky, ikdyž dnes asi ve více   oslňujícím hávu globálního kapitalismu,   opravdu štěstí nenajdeme. Jak dobře paní   Chytilová vidí do lidí.

Rozporuplné, jak je u Chytilové zvykem. Před   dvaceti lety bych dal možná i plný počet.   Jenže velká část kouzla a působivosti   vyprchala. Spojení režisérčina rukopisu s   poetikou divadla Sklep byla rozhodně zajímavým   tahem a typicky sklepácké pasáže jsou taky   tím nejlepším, co dneska film nabízí. Pak je   tu obligátní chytilovské moralizování, někdy   přesvědčivé ale často křečovité a   doslovné, což platí hlavně o přepáleném   závěru. Tehdy to byl odvážný počin nejen   politicky ale i reflexí morálního rozkladu   vztahů na pozadí aktuální hrozby AIDS, která   ale s odstupem času na aktuálnosti dost   ztratila. Co tenkrát šokovalo a úspěšně   navozovalo atmosféru strachu, dnes už takovou   sílu nemá. Čas byl v tomhle případě   nemilosrdný.

Tohle je klenot. Tenhle film by mel videt kazdy   dospivajici clovek. Skvele herecke vykony a   filosoficke momenty. Megalomanie moralnich   vycitek.

typická moralita od Věry Chytilové,která i   dnes nutí k zamyšlení.První film se členy   Divadla Sklep,který je výrazně zviditelnil

Dobře natočený film se zajímavým námětem   pro vaše zamyšlení.