Karneval duší

Nízkorozpočtová kultovní   hororová klasika svého času   udávající směr a dodnes je   u mnohých snímků znatelný   vliv. Příběh je   jednodušší než by se   zdálo, ale v rámci   depresivních, strašidelných   a vůbec deprimujících   scén, je z námětu   vytlačeno maximum. Už ta   představa, že někdo jako   zázrakem přežije těžkou   autonehodu, aby si posléze   uvědomil, že v okolí není   něco v pořádku, pohyboval   se ulicemi s pocitem být   neustále pronásledován   podivnou postavou, po nějaké   době si uvědomil, že pro   okolní svět jakoby byl   neviditelný a navíc byl   přitahován do děsivého   místa jakési opuštěné   pouťové atrakce, může být   pro mnohého něco naprosto   nepředstavitelného. Okolní   svět jako by se zkrátka   změnil, i když vše   probíhá tak, jak má. O to   víc vyzní šokující   finále. Režisér Herk   Harvey, který si ve snímku i   zahrál, naplnil svůj   filmový počin spoustou   strašidelných a   znepokojivých obrazů   množstvím lidí   strašidelně hledících do   kamery, dlouhými záběry jak   v interiéru, tak i v   exteriéru, s tajemným   dojmem, že se něco stane,   množstvím opuštěných   budov vyvolávající   nepříjemný pocit, rychlé   přiblížení či zrychlení   obrazu, a dalších metod k   vytvoření opravdového   znepokojivého diváckého   pocitu během sledování.   Tomu napomáhá i pronikavě   zlověstný soundtrack   podtrhující danou   atmosféru. Nakonec, zvuk   varhan už v podstatě mluví   samo za sebe. Snímek je   zkrátka plný nápadů,   které v 60. letech prostě   museli uchvátit. V dnešní   době už je to právě vlivem   stáří snímku zcela někde   jinde, ale jako hororová   klasika mysteriozního hávu   stále zůstává   příznačná ve své   podstatě a daných   tvůrčích myšlenek. Prý se   tímto počinem inspirován i   George A. Romero pro   natočení svého   legendárního snímku ´Noc   oživlých mrtvol´ (1968).   Když oba snímky porovnáme,   je tato informace   uvěřitelná. Jedná se tedy   o příznačnou hororovou   mysteriózní klasiku, která   by neměla chybět ve sbírce   fanoušků hororových   snímků.

Možná jsem ujetej, ale mám   rád tyhle filmy ze   šedesátých let. Dnes   nadávám na současné filmy   pro jejich naivitu a   prvoplánovost, ale kupodivu u   filmů starých padesát let   mi to nevadí. Naopak někdy   ty směšné situace,   vypointovaná hudba, výkony   herců: to mě všechno   maximálně baví. A bavím se   hlavně při sledování   právě těchto filmů. A   myslím, a to nikoho z Vás   nezajímá, že by každý   fanoušek filmu měl poznat i   tyto filmy. Není tu jenom   Antonioni, Fellini, Bergman,   Kurosawa, Truffaut, Godard,   Forman, Scorsese, což Vám   řekne každý snob, ale i   filmoví řemeslníci. A to   mě drží při životě.

Kdyby natočili remake asi by   dopadl líp, protože z   tohohle filmu jsem měla   akorát bolest břicha. Velice   pomalý děj a postavy (teda   přízraky, jak jim asi   říkaj) byly fakt k smíchu.   Nebudily vůbec strach ani   husí kůži.

Hororový snímek z počátku   šedesátých let dvacátého   století. Černobílý a asi   na pěti místech ukřičený.   To je vždy, kdy řve hlavní   hrdinka. Většinou se leknete   jen v tom momentě, kdy film   máte puštěný jako zvukovou   kulisu a ve chvíli výkřiku   děláte něco, na co se   musíte pečlivě   soustřeidit. Nicméně je to   zajímavý filmový   příspěvek na našem trhu.

Pro Mary v jistou chvíli   přestáva existovat hranice   dvou světů, který z nich je   ten pravý? První ve kterém   si připadá ztracená,   nepochopená, nebo druhý,   který jí tolik děsí i   přitahuje zároveň.   Odpověď na její otázku   čeká nedaleko, stačí jen   udělat zásadní krok.-))

Sice je to starý černobílý   film,ale bylo tu napětí a   tajemno.Mě tento film moc   nebavil,ale moje rodiče   zaujal...

filmový americký   černobílý horor karneval   duší si vzal za cíl   zobrazit dvojrozměrnost   lidské osobnosti a   promítnout dva světy, svět   reality a svět posmrtného   života, do jedné dějové   linie. na počátek 6o. let   náročný úkol s minimem   výrazových prostředků pro   autory karnevalu duší,   kteří s výsledkem ale   zůstali ve střední   kinematografické třídě.   zajímavé prolínání   skutečného života do linie   duchovna s hereckým výkonem   ústřední představitelky   nedokáží vyplnit mezery v   chabých dialozích,   nelogické pokračování   děje, absenci strachu a   plíživosti světa duchů s   otřesnými hereckými   výkony u dalších postav,   ať těch skutečných či   těch z cháronovy říše;   čímž karneval duší   patří mezi nejslabší díla   své kategorie.

Vynikajúci horor...   čiernobiely ale vynikajúci.   To ako urobili celú tú   atmosféru filmu bolo tak   geniálne, že mno... paráda