Já, spravedlnost

Musím se přiznat, že mám   slabost pro díla   vycházející ze základní   úvahy COBY-KDYBY ať už   literární nebo filmová   (potažmo televizní) a tak se   mi tahle Brynychova   alternativa osudu Adolfa   Hitlera opravdu líbila. A to   i navzdory tomu, že si   tvůrci příliš nelámali   hlavu z dobovými reáliemi   ani s vícejazyčným textem.   Navíc si sehnali podle mého   názoru jednoho z nejlepších   filmových Hitlerů - Fritze   Dieze, který v této roli   exceloval už v eposu   OSVOBOZENÍ. Takže za mne   skutečně velká spokojenost.

No, když už tam ty titulky   dělali, mohli je dát všude   a na vše. Nejen tam, kde se   jim to chtělo. Ale jinak to   bylo vcelku dobré,   představitel Hitlera přímo   výborný. Doktor humanista mi   sympatický nebyl, mám vůbec   s rolemi pana Högera trochu   potíže. Tady jde spíše o   to, že si Adolf zasloužil   něco mnohem horšího a kdo   obhajuje zrůdu, je zrůda   sám. U mne lehce   nadprůměrné dílo.

Psychologické drama.   Šedesátá a sedmdesátá   přinesla pár fimů, které   se zaobíraly různými   konspiracemi a překvapivými   závěry toho, jak skončila   druhá světová válka. Tento   snímek počítá s   možností, že Adolf Hitler   sebevraždu nespáchal a je ,   v roce 1946, držen v jakémsi   sanatoriu. Jaký je skutečný   účel jeho   "vězení" je   tématem snímku Já   spravedlnost. Jak se k celé   situaci postaví český   doktor Heřman? Asi jsem na   dílo nebyl dobře naladěn a   hodnocením mu trochu   škodím.

Typická slátanina beze   smyslu, jako většina filmů   s tématem nacismu, navíc   nepřehledná, chaotická.   České titulky   "překládající"   německé dialogy jsou   neúplné, nepřesné, často   úplně chybějící anebo   nepochytily začátky a konce   vět. Maska Adolfa Hitlera (s   lidskou, nikoli ďábelskou   tváří!) je ovšem asi   nejdokonalejší filmové   vystižení jeho skutečné   podoby.

Musím říct, že tento film   mě zpočátku docela nudil.   Nepředstavitelně naivní   zápletka, no uznejte: skupina   německých důstojníků   unese Hitlera a místo toho,   aby ho předali jisté soudní   spravedlnosti, se snaží jej   potrestat   svépomocí-zvlášť   záůudným   způsobem-"Pro Hitlera je   jedna smrt málo, musí   umírat tisíckrát!"   Zápletka kulhá těžce na   obě nohy. Vypadá to jako   takový nezdařený pokus o   politický thriller, a když   češi se pokoušejí o   thriller se svou mentalitou   rozpoloženou mezi Menzelem,   Hrabalem a Haškem, tak je to   jako když se eunuch pokouší   natočit pornofilm a do všech   mužských rolí obsadí   výlučně impotenty a do   všech ženských rolí dámy   dlouho po přechodu. Nejisté   je i to, kdy se příběh   jaksi odehrává- ve filmu se   dozvídáme o tom, že právě   probíhá Norimberský proces,   ale automobily, které ve   filmu hrají vesměs   odpovídají období počátku   šedesátých let, vyjma   jugoslávských sanitek IMV,   které se někdy v roce 1967   teprve dovezly do České   republiky as reprezentují   2.polovinu let šedesátých a   staré Pragovky ze   třicátých let, jichž,   pravda ve Švýcvarsku, kde se   příběh údajně odehrává,   mnoho nejezdilo. Hlavní   devizou filmu pak zůstávají   hezké exteriéry a interiéry   a krása představitelky Inge.   Ale čím si mě film nakonec   získal a přesvědčil mne,   byl konec- lékař i jeho   zrůdný pacient jsou mrtvi a   na scéně je ještě mnoho   dalších zbytečně mrtvých   a Hartig, který se   ztotožnoval se spravedlností   a jehož cílem bylo lidskou   rrůdu-Hitlera potrestat víc   než by byla schopna jakákoli   soudní spravedlnost najednou   ke svým soukmenovcům   hovoří za stejného místa   jako Hitler, se stejnými   gesty, se stejným výrazem.   My v té chvíli pochopíme,   že se sám začal až   zrůdně Hitlerovi podobat. On   sám je Hitllerovým   nástupcem. A má na svědomí   několik zbytečně mrtvých   lidí. Je to skvělý závěr.

Mohl to být zajímavý film,   ale... Jak se tu už objevilo   v jiném komentáři, značně   pokulhává výprava - ve   filmu se to přímo hemží   předměty, které v roce   1946, kdy se děj odehrává,   prostě nebyly na světě. A   to nejen ony jugoslávské   sanitky, ale třeba i takové   detaily, jako čs.   soudečkové vypínače v   interiérech. Druhou vadou na   kráse je to, že asi polovina   dialogů je vedena v   němčině, ale titulky   překládají tak každou   druhou větu a to ještě   značně stručně a někdy i   velmi nepřesně. Kdo neumí   německy, má smůlu. Ale   tohle není to hlavní.   Zápletka filmu je určitě   zajímavá, ale film je   zbytečně rozvleklý, je tam   dost hluchých míst. Výkon   Karla Högera je jako vždy   vynikající, ale jen na něm   film stát nedokáže. Co se   ovšem povedlo, je závěr   filmu, poměrně nečekaný a   přesto výstižný. Happy end   se rozhodně nekoná.