Obsah filmu Kosmas a paní Božetěcha
Jaká asi byla Praha na počátku dvanáctého století za vlády knížete Vladislava? Jak mysleli a cítili její obyvatelé? Jeden z nich žije v paměti našeho národa až do dnešních dnů. Je to Kosmas, autor nejstarší kroniky, ze které čerpáme zprávy nejen o jeho době, ale vůbec téměř všechny zprávy o šerém dávnověku české země. Svědomitě zaznamenával důležité události ze života knížat, svých církevních nadřízených, o povodních i požárech, a nejednou u něho najdeme i krátkou zvěst o bídě chudáků, když je hlad dohnal k nějakému zoufalému činu. A právě ten vzdělaný, chytrý, ale dobrosrdečný kanovník ožije na obrazovce v dalším díle připravovaného...
Jaká asi byla Praha na počátku dvanáctého století za vlády knížete Vladislava? Jak mysleli a cítili její obyvatelé? Jeden z nich žije v paměti našeho národa až do dnešních dnů. Je to Kosmas, autor nejstarší kroniky, ze které čerpáme zprávy nejen o jeho době, ale vůbec téměř všechny zprávy o šerém dávnověku české země. Svědomitě zaznamenával důležité události ze života knížat, svých církevních nadřízených, o povodních i požárech, a nejednou u něho najdeme i krátkou zvěst o bídě chudáků, když je hlad dohnal k nějakému zoufalému činu. A právě ten vzdělaný, chytrý, ale dobrosrdečný kanovník ožije na obrazovce v dalším díle připravovaného televizního cyklu Láska v české historii. Po bezmála osmi staletích se opět setká se svým přítelem mělnickým proboštem Šebířem, nemenším milovníkem vína, s manželku Božetěchou, protože tentokrát se ještě i katoličtí kněží směli ženit. Čtvrtou historicky doloženou postavou televizní hry je magistr Bruno, jemuž mnohé ze skutků Kosmových připadaly příliš málo důstojné příslušníka vyšší církevní hierarchie. Především podivné návštěvy špinavých pohanských starců a zběhlého mníška z tehdy už zrušeného sázavského kláštera. Proč vůbec Kosmas tu sebranku k sobě zve? Ale to jsme se už ocitli ve světě Vladislava Vančury, na jehož motivy z Obrazů z dějin národa českého napsali společně scénář Jan Otčenášek a režisér Jaroslav Balík. Zavedou nás v něm na dvůr kanovnického domu vedle kapituly sv. Víta, kde to kvičí, mečí, kdáká, chrochtá a bučí, kde paní Božetěcha dělá pořádek rukou neméně pevnou než ve světnici, když se její muž a jeho neméně učený přítel podívají hlouběji do džbánu. Když ze vzpomínek na mladá léta na universitě v Lutychu a přátelského hašteření se dostanou do chvilkové, avšak vážnější hádky. A co je hlavní, poskytnou nám také příležitost nahlédnout, jak se rodila na svou dobu neobvyklá myšlenka sepsat, co se ve vědomí lidu udržovalo pouze ústním podáním.
Pro autory nebylo jistě snadné přetvářet Vančurův jedinečný styl do dramatické formy a v duchu jeho nenapodobitelného jazyka. O době je také k dispozici mizivě málo spolehlivých historických informací. „Ale šlo nám o to,“ říká režisér Balík, „na postavě Kosmy ukázat, že pravé vlastenectví a každá pokroková myšlenka vyrůstaly i v době církevního temna jen a jen ze sepětí s lidem a jeho tradicemi.“ Při natáčení ve studiu Na burze se pozornost soustředila na čtveřici hrdinů, které hrají Čestmír Řanda, Pavla Maršálková, Zdeněk Kryzánek a Josef Chvalina. Dekorace navrhnul Miloš Ditrich, hlavním kameramanem byl Adolf Navara. Atmosféra natáčení byla velice soustředěná, vždyť všem záleželo na tom, aby jméno každému známého kronikáře vystoupilo ze stránek dějepisu ve své nejpůsobivější dobové originalitě.
PLESKOTOVÁ, Eva. Kosmas a paní Božetěcha. Květy. 1974, č. 28, roč. 24, s. 46 – 47. [upraveno] < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (2)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 20.8.2021
Velmi povedené televizní zpracování známé literární předlohy Vladislava Vančury. Režisér Jaroslav Balík měl výrazný podíl i na scénáři a velmi citlivě vybral typy herců pro hlavní role. Pan Kdyzánek v roli probošta byl vynikající stejně jako Josef Chvalina coby magistr Bruno. Tato inscenace se pak stala úvodem celého cyklu inscenací zachycujících počátky naší historie.